Hrabalovy etudy 2 - Diskuze a zkušenosti

Plamen a ledDnes u tebe musím být, poněvadž někdo musí bdít, až polomrvá se v položivou proměníš. Někdo u tvého lože musí být, když černoška se v bělošku mění. Té chvíle u tebe musím bdít, protože noční svit smutkem chutná a po sladkém proměnění touží.Muž, který zrychlovalKteréhosi večer vyšel profesor estetiky na procházku se svou snoubenkou. Jednou rukavičkou se dotýkal nebes a druhou ručkou taktoval myšlenkám čistým a pravdivým jako smrt. Když nadešel hluboký večer, levou nožkou pozvedal vycházející lunu a pravou ponožkou přišlápl Večernici. Tak stál ve vesmíru a přesýpal svou moudrost v lesklou náušnici své snoubenky, snoubenky, která od rána myslila na injekci brutální jak sám život. Tu profesor estetiky udělal strašlivou věc. Postavil tu mladou a hezkou a zdravou ženu na vysokou skříň a sám onanoval mezi hvězdami.Mrtvá tanečniceStolistá růže na hrobě, obkročmo sedí na vdově a kořen delší kolíku cucá nebožce z malíku podloudně barvu růžovou. A léta pádí a léta jdou u černé desky zrcadla, kam růže v květu opadla, jak ostré hroty řapíku mlsaly valčík z kotníku vdovičky dávno zemřelé. Dnes usmrkaní andělé, od sazí blízké lokálky, v košilkách nosí obálky a schovávají do škvíry, tančící nehty Elvíry.Přelévání moříDříve, než spatříš první stín, dříve, než napiješ se z řeky Léthé, slib mi, že odjeí smím, než sud s hořlavým dhetem rozmnoží stíny stínem mým a tvým. Dříve, než spatřím první stín, dříve než roztočí se kola mlýnská, nech zašuměti v lících mých tvé bouřné vlasy, jak vzácná vína rýnská. Nech tiše doperliti smích ve skleničkách svých očí, nech dopakati smích do sklenice mých úst.