I přišel bůh na planetu pustou Ve svém smutku v pláč se dalVěky věků tam plakalzarmoucen nad svou samotoutrápil sám sebe az moře naplakalČas cestu mu ukázal, on pochopilsetřel cestu slz z tváře svéPovstal a řekl – dost,zavládne tu světla moc.O svou duši se podělilplanetku mrtvou jí posvětilpak zažehl se a z povzdálí jensleduje na Zemi života rej.Ohřívá ji a chránís údivem asi teď hledí :)Duše jeho po celé Zemizískala mnoho tváříjejí základ je však pořád stejný.Z jeho slz a záře sílu čerpáKdyž dojde stáře vykoupe se ve vesmíru záře v čistou se zas obracísměle z5 se navracítak zkušenosti z toho mám...moří na Zemi dost jenebrečme a radujme se.......dokud to ještě ...jde...