Štěně - Diskuze a zkušenosti

Z maringotky vodnaproti vylezlo štěně. Sotva se rozkoukalo na sluníčku, sedlo si na zadek a čučelo mým směrem… béžový kožíšek co chvíli sužoval nájezd blech a tak se štěně sem tam podrbalo, ale nespustilo ze mě zrak.Říkám si: „Co čumíš? Blbý štěně! Nečum!“Štěně se poškrábe za pravým ouškem a ne a ne přestat čumět. Prostě civí jak vykopaná brambora a ne a ne se hnout.Lidi, já se z toho zblázním! Člověk jednou za čas vyleze z boudy a vono tohle! Doufám, že za mnou nepřiběhne čmuchat! Jo, dám si ještě jeden grog…Mezi záclonkama uvnitř boudy vidím to štěně, jak se odlepilo od plácku, kde už hodnou chvíli dřepělo. Bože ne! Míří přímo ke mně. Otvírám okýnko a křičím:„Kuš, padej vodsaď!!!“ Sakra práce! Horká voda se mi zvrhla přímo na stehno! Vole, já bych se na to! Kleju…Jakž takž jsem se uklidil, v ruce grog a šinu si to před boudu. Nenávidím tyhle drzý tvory. Blechy to má, všude to čmuchá, olizuje, šmejdí! … usedám a přivřu oči. Grog mi zvolna stoupá do hlavy a sluníčko kolíbá a kolíbá… šššš…---V šapitó je dnes nabito. Neděle. Děcka držící se za sedačky, voči na šťopkách, pach koní, pot a vůně vzrušení, které nejde popsat. Linda Cabrholdová se vyšvihla na bělouše a obíhá šapitó. Září kostýmy, září její bílé nohy, její prsa, dmoucí se ve výstřihu kostýmu… Děti sedí s otevřenýma pusama, rodiče pospávají. No tak, do toho bělouši!Reflektory v temných očích toho zvířete vytváří magické hvězdičky – „Vidíš je, Pepíčku?“„Ano, maminko… a kam chodí ty koníčci hajat?“„ Pššššt!“ herda do zad utišila zvídavou dušičku. Scéna se mění a s rachotící hudbou nastupuje na plac šáša s legračně oblečenými pudlíky. „Hééé! Hááááá! Hóooo!“ –„Viděl jsi to, tati??? Jednou taky budu pracovat v cirkuse!!!“„Pšššt!“---„Hej, Josko! No tak slyšíš mě, vole? Co tam děláš? Strč tam trochu sena chromýmu Bedřichovi!“ Pepa se otočil směrem, odkud šel hlas. Jarda Kudlánek stojí nad klecí a v jejím rohu do klubíčka stočený Bedřich. „Béďo, ty vole jeden velbloudovitej…“ Pepa cpe seno skrz mříže a šeptá: „Béďo, ty vole jeden…“ Velbloud sotva zvedne hlavu a jeho smutný oči se lesknou jako korálky. Ve skříňce mám ještě trochu rumu, udělám si grog. Prokletý zimy, jsou čím dál tím horší…„Hej, Josko! Kde zas vězíš?! Dones panu řídícímu bič!“ Pepa se zvedne, v ruce s bičíkem se šourá k hlavnímu stanu. Právě probíhá výcvik medvíďat…„Hej, Josko! Safra kde seš? Přiveď Kyklopa, za chvíli se začíná!“ Joska si odplivne a s řetězem v ruce míří ke kleci, kde pokojně stojí slon Kyklop. Otevírá mříže. Bez řeči odvazuje Kyklopa. Jejich oči se nachvíli střetnou a není v nich nic z magických hvězdiček bělouše, který Pepa jako kluk uviděl v cirkuse… Jdou zasněženým prostranstvím, tichým pláckem mezi paneláky. Zastaví se před stanem a čekají.--- Slunce šimrá Pepu po neoholené tváři. „Safra!“ Pepa cítí horkost na stehně. Zase ten grog pitomej! Že já jsem zaspal?! Rozlepí oči a podívá se s despektem na svoje kolena… Sucho – jen béžový štěně svým hebkým kožíškem hřeje jeho prochladlé nohy. Pepa se podívá do slunce a hladíc beze slov štěně po hlavičce, cítí, jak se slzy jako hrachy derou ven, na jeho tváře, mezi strniště, na kožíštěk štěněte a to se dívá a dívá a Pepa zase vidí ty magický hvězdičky a je poprvé v životě šťastný. Děkuju Ti, Bože, děkuju…---