Žluté dveře - Diskuze a zkušenosti

Povídka čtvrtá – Náhoda na víně s ingrediencí –chamtivost Domem se rozléhal dětský pláč a ospalá žena se ho marně snažila už půl hodiny ignorovat. Nakonec se naštvaná, ještě v polospánku s námahou zvedla z postele a vydala se k postýlce, odkud se marně domáhala pozornosti její zoufale plačící malá dcera. Vzala Toničku do náručí a vydala se s ní do vedlejšího pokoje, kde spokojeně oddechoval její manžel. Takřka něžně položila křičící Toničku na postel a vydala se zpět do své vlastní postele. Antonín, přáteli nazývaný Tonda si něžně přivinul malou vřískající dcerušku do náruče a začal jí zpívat starou ukolébavku: „ Halí belí, halí belí, já mám slona pod postelí, vejde se tam skoro celý …“. Jako zázrakem se zkrabatělá tvářička změnila a děvčátko začalo radostně máchat ručkama. Za chvíli už se pokojem rozléhal radostný smích a vůně teplého mléka. Byla sobota a Tonda byl rád, že dnes nemusí do práce a tudíž se může celý den věnovat svému andílkovi, své malé princezně, pro kterou by udělal vše na světě. Byly časy, kdy andílkem a princeznou nazýval i svou ženu, ale bohužel ty už dávno minuly. Jeho Jitřenka, které dodnes jinak neřekl, se krutě změnila a místo zářivé hvězdy mu ze všeho nejvíc připomínala malou uřvanou sousedovic „čubku“, která si to navíc ráda rozdává se všemi čokly co jich jen ve vesnici je. Jenže jeho Jitřenka nebyla ledajaká „ čubka “, byla řádně bohatá a proto od ní hned po svatbě neutekl a když už byl po půl roce k útěku pevně odhodlaný přišla s tím, že je těhotná. A tak byla malá Tonička jediným, ale zato ocelově silným lanem, které ho poutalo k téhle přepychové vile, dvěma luxusním vozům, bazénu a ošklivě vyhublé, uštěkané a hysterické ženě. Moc dobře věděl, že i když se o Toničku stará převážně její chůva, její matka by se jí nevzdala a kdyby on chtěl odejít tak už svou dceru nikdy, ale nikdy neuvidí. Sobota v jejich rozlehlém domě byl jediný ze dnů, kdy si vymínil, že si nepřeje aby se po domě potloukala chůva,zahradník, paní na úklid a ani italský kuchař, kterého si jeho žena přivezla jako trofej z líbánek v Itálii. Hned po snídani oblékl sebe a malou a oba si vyšli na procházku do městského parku, vyzbrojeni kyblíkem a zásobou lopatiček a báboviček,. Žena sice tohle nesnášela, Tonička měla vlastní pískoviště, ale on chtěl,aby děvče bylo normální a prožívalo radostné dětství se svými vrstevníky. A taky se trochu těšil, že v parku možná opět potká paní Zuzanu s malým Zdeněčkem a zatímco si budou jejich děti hrát tak oni dva si budou zase tak krásně povídat. A opravdu už z dálky na něj mávala a gestem ruky naznačovala, že mu drží vedle sebe na lavičce místo. Tonda se posadil a zatímco Zuzanka něžně švitořila o domácím štrůdlu tak se hluboce zasnil. Představil si sebe, Toničku, Zuzanku se Zdeněčkem a malý domek na předměstí, který nezdobí luxusní bazén, ale zeleninová zahrádka a slunečnice. Tiše snil o rodinné večeři, kdy se podává doma pečený štrůdl a když děti usnou, on se bude něžně milovat se svou ženou, kterou svlékne z obyčejné bavlněné noční košilky a položí do obyčejných bavlněných prostěradel. Bože, jak nenáviděl všechen ten satén a volánky a kraječky a hysterický jekot oznamující přicházející orgasmus jeho současné ženy. Ze snění ho vytrhl dětský pláč, podíval se k pískovišti a viděl jak se Zdeněček drží za hlavičku do které ho jeho milovaná Tonička tluče kyblíčkem. Rychle vyběhl a Tonička dnes opravdu dostala na zadeček jednu něžnou výchovnou „ lekci “. Bohužel slunce na obloze jasně hlásilo nezvratný příchod poledne a on s Toničkou musel rychle domů. Je třeba přijít dříve, než se jeho manželka Jitka rozhodne vstávat, a předejít tak obvyklému rámusu a křiku. Možná by se divil, kdyby měl tu moc a mohl vidět co se doma odehrává. Jitka hned po odchodu svého manžela okamžitě zamířila přímo z postele k baru, kde si nalila, do skleničky s ledem, dávku pravé irské whisky. Dlouze se napila, usadila se na olivově zelenou sedačku a vzala do ruky svůj mobilní telefon. „ Haló, jste tam? “ „ Ano, jsme připraveni. “ „ Tak už vyrazil a do 15 minut tam bude, tak ať vše proběhne podle plánu.“ „ Jistě, buďte ujištěna, že naše firma pracuje spolehlivě. “ „ V pořádku, jen vás chci upozornit, že jestli vše neklapne, tak se osobně postarám o to, aby nezůstali žádní svědkové.“ Jitka už krátce po svatbě, zjistila, že její muž není bohužel takový o jakém snila. Jeho obdiv k luxusu ji mylně utvrzoval v představě, že spolu s ní uskuteční její tajný plán a pomůže jí k ještě většímu bohatství. Byla netrpělivá, tolik netrpělivá a nechtěla už čekat. Potřebovala se zbavit své matky, která jako stará kvočna začala po smrti jejího otce utrácet společné jmění za zbytečné plastické operace a mladé milence, kterými se začala obklopovat. Jenže Tonda začal brzy po svatbě opět chodit do práce a tchýně nejen, že neměl v úmyslu se zbavit, ale ještě se jí zastával, že má právo si se svými penězi dělat cokoli. A tak Jitka vymyslela ďábelský plán, takový, že ani detektiv Colombo by ho neprohlédl. Věděla, že nyní se nemůže stát její matce žádná nečekaná nehoda, protože on by to odhalil a také jí nejednou varoval, že by neváhal prozradit policii k čemu ho naváděla. A tak musí odstranit jeho, ale nechce aby zemřel, chce aby trpěl , bezmezně trpěl. A k plánu jí pomůže jejich dítě, vlastně to byl jediný důvod proč s ním otěhotněla. Prostě proto, aby ho zničila. Jednou pro vždy a definitivně. „ Zase piješ? “ To neřekl Tonda nahlas, ale jeho němou výčitku si mohla přečíst v jeho očích. Jen její malá dceruška se k ní bezstarostně rozběhla a špinavýma ručkama se sápala po jejím saténovém županu. „ Fuj, jedeš! “ Snad ani na psa by nebyla tak zlá pomyslel si trpce Antonín a šel Toničku umýt a pak společně přichystali předem připravený skvělý oběd, který uvařil předešlého dne jejich italský kuchař. Odpoledne uteklo jako voda a když večer Antonín uléhal do své postele s povděkem si oddechl, že dnes nemá jeho žena chuť na sex. O to víc se oddal snění o společném životě s tichou a milou Zuzankou a až jeho vlastní ruka na vlastním těle ho přesvědčila, že v něm ještě zůstal kus toho chlapa, jakým býval před tím, než potkal svou Jitřenku. O týden později, opět v sobotu, těsně po tom co její muž s dcerou odešli na pískoviště se Jitka opět chopila svého telefonu. „ Jsme domluveni, tak dnes to vše proběhne. “ „ Přesně podle plánu “ zaznělo stručně v telefonu, který se hned „ rozpípal “tónem ukončeného hovoru. Tak dnes, dnes to Zuzance navrhnu, rozhodl se Antonín. Dnes jí navrhnu, že se rozvedu, budu bojovat o svěření dcery do vlastní péče a až se vše vyřeší tak spolu s ní, se Zuzankou a jejím Zdeněčkem začneme nový život. Vždyť on dobře ví, že ho Zuzanka má ráda, prozradil jí ruměnec na tváři, když jí minule v parku u pískoviště dlouze políbil. Těšil se jak malý kluk a už z dálky mával na sedící Zuzanku. Hned sotva se posadil chtěl se Zuzance svěřit, ale jak naschvál mu to pokazil párek opilých mladých lidí. Zjevně opilý muž mlátil svou také zjevně opilou družku a ošklivě jí nadával. Zuzanka se celá roztřásla a tak si Antonín zahrál na hrdinu a šel šarvátku urovnat. Což o to, to se mu sice podařilo, ale když se otočil tak Zuzanka, Zdeněček a jeho malá Tonička byli pryč. Prostě pryč. Zůstal tam sám a přivolaným policistům se přiznal, že vlastně ani neví jak se Zuzanka jmenuje příjmením a kde bydlí. Od té chvíle nevnímal nic, ani svou hysterickou ženu, ani to, že tchýně z toho dostala těžký srdeční infarkt a když jim domů v krabičce přišel prst, který zdobil pouťový prstýnek, jenž dal své malé dceři, tak se definitivně složil. Odvezli ho na oddělení okresní psychiatrické kliniky a jeho bohatá žena mu tam doživotně předplatila luxusní samotku, kterou od okolního světa dělily nádherné žluté dveře bez kliky.