Rozjímací - Diskuze a zkušenosti

Třmenem svírajícím niterní sval,štítem chránícím před rozkazem „pal“,hranící mezi barvami duhy,je strach a všechny jeho údy.Černou skříní zvoucí za poznáním,prázdnou loukou nabízející zapomnění,magickou stuhou bolestně svazující,je strach v koutku bující.Květinou na poušti,otcem, matkou i Bohem co odpouští,zklamání sebe samaje láska nepoznaná.Třpytem letící komety,perem píšící na arch sonety,sopkou dřímající pod povrchemje láska s nadhledem.A já občas se cítím krásnou květinou, občas největší spodinou, občas světa pánem, občas větších kmánem,občas cítím se zářící kometou, občas cítím se životu nehodnou sketou, občas necítím nic, občas cítím víc a občas…. píšu básničky =)