Mé první myšlenky dněšního probuzení - Diskuze a zkušenosti

Venku se pomalu rozednívá, avšak slunce se stále schovává za závěsem mraků, načechraných polštářků tisíce stříbrných kapiček, jež zdokonalují nebeskou sceneriji, krásu pro nás společnou i ve chvílích, kdy oba jsme odděleni pozemským rozměrem, něčím tak obyčejným, že není to v porovnání s tím uvnitř téměř vnímatelné, téměř nic a i na takovou dálku, přes rozdělení našich fyzických srdcí, bije to skutečné, naše společné, stále pohromadě. Když na chvilku se pozastavíš a pozorně se zaposloucháš, tak jej uslyšíš.. Každé ráno jej poslouchámVenku je již světlo a i slunce pomalu poodhaluje svou tvář, čekalo na okamžik, kdy odkvetou černé růže, kdy na chvilku zmizí jeho prokletý snář, ale on se vrátí, ptáš se kdo?? ..lásko, na okamžik jsem zaváhal a měl jsem strach.Ve snaze vlastního chtíče lživý čaroděj, slovní eskamoter, na okamžik odložil svůj plášť, usnul vyčerpán svými triky, avšak pozor má paní, nenech se zmást. Je jenom otázka času, kdy se přichystá na svůj další výpad, rovnou do Tvého srdce, skrze velmi dobře zvolená slova, co umí pohladit, tak jako bodat a lhát. Měj se na pozoru, má nejdražší. I když tě nedržím za ruku jsem stále s tebou a bráním Tě svým srdcem, celým svým já, po celou tu dobu až navěky. dnes opět..Spal jsem celou noc jen polospánkem, se zbraní v ruce, připraven vyrazit kdykoliv do boje s čarodějem. Zdá se být všechno, jen jako, jak nekonečná iluze lidského snění, ale sny, ve kterých tě chráním má lásko, byly a jsou skutečné, tak jako jizvy na srdci, jež se už pomalu hojí. Ta druhá je příliš čerstvá a palčivá bolest tam uvnitř, se stále občas rozlévá po celém těle a svírá jak černý had, téměř k zalknutí, ale už pozvolna začínám opět dýchat a uvnitř se smát. Neboj se má nejdražší, jsem silný a pro Tebe obětuji i svůj vlastní život, protože láska, kterou v srdci nosím, je víc než smrt a Ty to víš. I naše sny splní se, když budem si to přát..Miluju Tě