Jak potoky žhavého olovabolest se vpíjí do morku kostíPřijímáš jindy nepřijatelnébez stahování obojků zlostíV naději nadějí tupíš břit ostříjenž porcuje sebejistotu tvouZaháníš hejna myšlenek krkavcůhledajících cestu k tobě tmouRozděluješ navenek spojenéavšak vedví dávno odsouzenéPřesto děláš krok zamčenými dveřmikde budou slyšet písně usouženéRadost ta dnešní noci vzdálená paníti hodila k nohám naškrábanou pozvánkuV dlaních svíráš své obnažené srdcejako odpověď ho obtiskneš na bílou stránku
K příspěvku je přiložený obrázek, který se zobrazí pouze přihlášeným uživatlům.
(Přihlásit)