Jednu chvíli vedle mně ležíš na dece a diskutujeme o nesmrtelnosti chrousta a najednou voláš že jsi v nemocnici po bouračce a všechno tě bolí. A já ti na to řeknu, že jsi pitomá. Možná jsem pitomá já, vlastně jsem strašně ráda, že jste oba v pořádku a že máš jen pár modřin navíc, čert vem auto, jezdí k nám parádní autobus. Možná jsem ti neřekla, že tě mám moc ráda, že jsi člověk, se kterym je mi dobře jen tak...beze slov...že ráda posloucham tvůj hlas a že se s tebou ráda směju nebo mlčim...Že jsem ráda, že sis mně tu našla a nechala si mně...nás...Že jsi moje kamarádka a já jsem ráda, že mně máš. Tak promiň...nejsi pitomá...no možná trochu...vlastně dost...himbajs ty jsi tak strašně pitomá, tohle už mi vážně nedělej!!!