Padají vločky, sněhové vločky,jsou chladivé, přesto tak krásné.Teplo tvých rukou je něžně roztají,dřív než tma venku vše krásné zhasne.Pak přijde krutý mráz,který Tě spálit chce, Ty se však nevzdáváš, svou vnitřní síluna pomoc povoláš.Mráz je však silný rváč, snadno se nevzdává,tak se mu bránit snaž, pomohou přátelé?.....
medulka
» soptík II
Oči mám otevřené a v hlubinách někdy rezerva vzduchu zkrátka dochází pak pohled stačí kdo blízko je a naděje silná ti k duši proráží.
soptík II
» medulka
Každý z nás máme svou vlastní hlubinu do které někdy hluboko padáme, každý si vytváří svou vlastní bublinu do které nahlédnout nikomu nedáme.
Když se pak, v hlubině opravdu rozhlédnem světétko naděje, zde jistě naleznem. V té hloubce jistě nejsi sama, stačí jen otevřít oči a pořádně se rozhlédnout.