Prach ze starých desek knihvíří vzduchemjak fouká."Tak přestaň!"Ale nejde to.Tak natáhni mi jednua ještě z druhý strany.A na posteli oranžový odstínod západu slunce.Přebíhá do tmavě stínové.A prach pomalu usedána víčka, prsty v sobě,a rty topíce se v modlitbě.Vypadni!Nechoď!
ži.va
Myslíš, že do tmy vykřičíš své jméno? A co pak? Zmenší se ta díra ve střeše? Zmizí prasklina ve zdi? Líce začnou se červenat? Stromy kvést a káčata se batolit?
Tak to zkus.
Ale předtím si nachystej tašku, kyblík tmelu, růž, a... trpělivost.