Nesvitá

Hlavní strana > Diskuzní fórum > Literární koutek > Detail diskuze

11.10.2009 - 11:46

myriam

Nesvitá

Nesvitá.Je ráno a ja som ešte včeranesvitá....milosrdné kvapky dažďahladkajú...mrholí spravodlivosť...sedím pod stromomkolená v objatí rúkaspoň niekto ma drží...ostrá kôra stromunedovolí obrátiť hlavu,minulosť...s rozodretou tvárousleduješ...slané slzy a krvkoktail bolesti,ktorý potrebuješ vypiť masochistický večieroks jedným pozvanýmaž do dnaaž na dno...a ešte stále nesvitá...nájsť v sebe to čo som stratila...nájsť v sebe to čo som rozdala...neverím...v každom gesteje zrada...nezabalený darček k výročiuodchodu lásky...kolená v objatí a dážďtak dopíjam...a jediná moja nádej...veriť,že už je poslednýtento môj drink....

Řazení:

12.10.2009 - 18:30 | Filtr

Zitto

Opřená o strom
o kůru jeho srdce
něžně objímají
tvoje ruce
jeho ramena
a on hladí
tvá odřená kolena
chceš to dál
až třeba do rána
slzy a krev
naděje semena
a ticha řev
láska je stvořena
hladíš tu kůru
jeho srdce
do hlubin vstupují
duše i ruce
a svítá...
:17:

11.10.2009 - 17:16 | Filtr

LemmOny

K příspěvku je přiložený obrázek, který se zobrazí pouze přihlášeným uživatlům.

(Přihlásit)

11.10.2009 - 17:14 | Filtr

medulka

Ta kůra
co tvář tvou
drsně odírá

mohla by
vyprávět sama
jak to chodívá

že někdy
vítr tak silný
jí vysuší

a jindy
déšť tak jemný
vláhu zaručí

že slunce
co teď tiše
v klidu zapadá

vyjde znovu
zas zítra ráno
a to co připadá

že má už skončit
nebo začít
může zase jinak být

a my se zvednem
z toho stínu
a zas
musíme dál jít.......... :62:

nádherná báseň jako všechny tvé

11.10.2009 - 15:24 | Filtr

Piháček

Nesvítá...

tiše přisedám si k tobě
mé ruce objímají kolena
schoulená jsem také
sama v sobě
na tě hledím
a tvou krásou jsem zmámená...

Jsi sluníčko
jež tiše trpí,
kéž mohla bych ti pomoci
Holčičko moje,
Bůh nás vidí
a láskou svou nás orosí...

Cítíš to?
Vnímáš vlahé objetí?
Pohlédni vzhůru do nebes...
Oči pláčí dojetím
Bude lépe :74: