Když vyrostl jsi do výšin, tu podťala Tě ruka čísi....Ted pařez, torzo zbylo z Tebe, a přitom už jsi málem, dotýkal se nebe....A s Tebou odumřel i slabší kamarád...ten, kdo Tě měl tak rád, a raděj vydal sám sebe v užitek,a s Tebou ted v dálce kdesi zpívá,v dálce, kde už se neumírá.A hle, vyrůstá nová naděje, tu zelená se, slabá ještě je,vyrostla z lásky a vyrostla.........z naděje.Vždyť naděj nikdy neumírá,vždyť naděj v hloubi duše zpívá:" Zanech mně, zanech naděje, tam,kde se srdce nesměje.Tam nikdy Slunce nehřeje,tam jen mráz spálí krásu v nás,skonči....a život se zas usměje ".A načerpána moudrostí lidské bolesti a štěstím,se stávám opět ratolestí,ratolestí, která poskytne vždy v žáru stín,a třeba přijdeš s ním.....a já Tě stínem hebkýmPOHLADÍM.
K příspěvku je přiložený obrázek, který se zobrazí pouze přihlášeným uživatlům.
(Přihlásit)