Výplod mé někdy " šílené " duše ...... - Diskuze a zkušenosti

V sobotním pozdním odpoledni, kdy Slunce dávno nehřeje,kdy první sníh na zem spad… vždyť měsíc listopad tu je.Kdy člověk už se nediví, že vločky vzduchem létají, je rád,snad, když začnou zase tát.V teple domu s čajem skořicovým, na stole svíci, před sebou knihu,sedím si v tichu sobotním.A se mnou sedm trpaslíkůs vyprávěním svým :První trpaslík se zimou chvěje, chvíli pláče, pak se zase směje.Jsem kus Tvé duše, tiše praví.A pak připije si se mnou, na mé zdraví.Druhý trpaslík je celý rozpálený, rád království má ledové a ledna svoje uklidnění, neb stále vzrušení jej provází a později mu dochází,žeživot nejde bez boje.Jsem kus Tvé duše, tiše praví.A pak sedne ke mně tiše, mou ledovou jsi paní.Třetí trpaslík je celý roztoužený, miluje mě a chce být stále srdcem u mě svým,však ví, že láska ke mně byla by víc, než otroctvím.Jsem kus Tvé duše, tiše praví. Jen dotkne se mé ruky, a připijem si krví.Čtvrtý trpaslík nemá v teple stání, nemá jej nikde, jen mě slovy popohání,Bojuj, nevzdávej se,čest a hrdost za to stojí…a sedne si, a…najednou se bojí.Jsem kus Tvé duše, tiše praví. Jsem blázen, co narušil Tvé zdraví, promiň..Pátý trpaslík sedí a jen mlčí, co více říkat ?Mlčím, vždy Ty mě stejně neposloucháš,Moje Paní.Jsem kus Tvé duše, jsem útěcha a správná cesta,jsem Tvé svědomí,praví tiše.Šestý trpaslík se jen usmívá, pak tiše poví větu : jsem Tu ! A co bys chtěla, zkusím splnit,pojď půjdem, neboj se nic, všechno můžeš zlomit, Ty však se bojíš a tak jsi Pani nanic.Jsem kus Tvé duše,ten, kdo nebojí se,ten, kdo všechno zvládá s přehledem, ten, kdo popral by se s medvědem, ten, kdo nezná v ničem hranic…tak pojď, když padneš…usmívá se, pak jsi, Dámo nanic.Usmívá se, nemluví tak tiše. A k duši mojí vím,že nehodí se.A řeknu : odejdi,a pěkně tiše, dveřmi přitom nebouchej !!!!!Sedmý trpaslík drží mně pak v náručí, zahřeje mně, rukou svou mě oblaží.Poradí a bez nároku, nechce po mně záruku a drží mě za ruku. Poradí a pomůže, když duše pláče,je s ní ve dne v noci, patří vše do jeho moci. Je mně denně přítelem.Jsem Tvůj přítel, to mně věř a jediný.Ti druzí jsou jen vidiny. Ti říkají si kamarádi, známí, přátelé,Ty cítíš se s nimi vesele, šťastná jsi byla a všem jejich lžím uvěřila. Dušijsi vysypala do klína přátel svých, a nyní vidíš, kolik zbylo z nich.Kolik ? Víš to vůbec ? Kdo je nyní s Tebou? Říkáš, že jsi sama ? Ano, snad jsi nyní bez lidí.Že pláčeš, nikdo z lidí nevidí, Tvé soužení a trápení každému je cizí, někdo Tě slovem, skutkem podpoří , a stejně je dál cizí….cizí pro Tebe, že teplo potřebuješ, jeho nepálí, jeho nezebe.Já nejsem kus Tvé duše, já žiji i bez Tebe.Rozhovor ztichl, zdál se mně snad sen, že usnula bych v teple křesla a mysl má by jinam se přenesla ?Mysl nebo sen, je to možné, však nevím, nevím, kam jen……koukám z okna na nebe.