Bylo to někdy k ránu,hlas vlků v dálce teskně zněl...Ty naklonil ses k paravánu...zlatý vlas Ti z čela sjel...A tam to začlo, tam to končí...život vlasu na vlásku,od těch dob se ztěží loučím...od těch dob mám otázku...Zda jsou chvíle pomíjivé,indikací k právě teď...Zlatý vlas jsi z čela spustil...pomíjivý je náš svět...Svět vlasů i lidí i ptáků co vidíš...I hrušky i trávy i za plotem krávy...I dechu i vzdechu i polibku, mechu...I Slunce i hvězd i prachu i cest...I přání i strachů i lží i těch tlachů...I estrád i ticha i plného břichaI hladu i zpěvu i něhy i ledu......i ten svět vlasu, co z čela Ti sjel...... bylo to někdy k ránu...... bylo to někdy k ránu...
buba
Krásné! ano,vše nějak časem pomíjí, některé věci se však v mysli, nebo do srdíčka zaryjí, a pořád dokola,jak se svět točí, stejně jako pohled,do tvých očí.