pro Paulu Bee za nápad, pro eL. za pohlazení a pro Jarka za úsměv. - Diskuze a zkušenosti

mám ráda déšť. hlavně večer, kdy se člověk zachumlá do deky a z hrnku svařáku se rozběhne lehká vůně hřebíčku a skořice. zvedne se k dřevěným trámům, nahlédne do všech koutů místnosti, provoní každé zákoutí večera a zvědavě poklepe na okení skla, po kterých stékají dešťové kapky a nakukují do teplé krbové záře, kdože by si něco přál. po střešě ťapají vodní perly a rozšustí listy stromů. ten lehký dešťový rytmus tak krásně zavírá oči a smývá slzy dne. ty proplouváš do jiného světa, kde ti prší štěstí. to je třeba vyjít ven, do snů a do tichosti, zaklonit hlavu a nechat déšť stékat po tváři, aby smyl smutek z duše a pohladil srdce, kde to nedokázal člověk. jsi jako hebké, smutné štěně, kterému se dostalo pohlazení. tak zavři oči, zvedni ruce a dotkni se toho životodárného pocitu naděje, vždyť ve snech se všechno může a naděje je to jediné, co ještě zbývá. už ani nepoznáváš co je déšť a co je pláč. tak nech ten noční déšťový klid, ať očistí všechen prach z těla, pohladí kůži, osvěží duši a probudí srdce. až zavřeš vrátka od snů a otevřeš oči, třeba si pár kapek štěstí přineseš ve vlasech a na řasách do reality všedního dne.