Keď...

Hlavní strana > Diskuzní fórum > Literární koutek > Detail diskuze

02.05.2009 - 01:25

myriam

Keď...

Keď si mi dal prvú pusu,poletovali biele lupienky čerešní,mal si v očiach toľko lásky...kľakol si si k mojim noháma objal mi kolená,zaklonil si hlavua vykríkol do nebabudem ťa milovať celý svoj život...ja, cítila som sa ako kráľovná...všetko odišlo v čase,ale ostala táto spomienka...

Řazení:

04.05.2009 - 10:36 | Filtr

Zitto

Královna ve vzpomínce
v srdíčku po mamince
doteky něžných dlaní
vzpomínky hladí i raní
polibek nesmělých rtů
vzpomínka zase je tu
ty přemýšlíš co počít si s ní
a biele lupienky čerešní...
:17:

moc krásné

03.05.2009 - 14:24 | Filtr

simona777

Krásné je, že když to křičel do nebe - věřil tomu, cítil to tak!Byla to pravda!
A i dnes platí, že královna je iba jedna!
Znám pár lidí co tohly krásné slova nikdy neslyšeli - takže tě nelituju a vzpomínku schovej - stojí za to! :17: