Má duše tak zmateně krouží světemMé srdce ztratilo se tím letemto srdce, jež máš ve svých dlaníchnestudí,nehřeje, já vím, že pálí…Má ústa,co většinou mlčíteď hledají ta správná slova,snad nebude vadit,že nešeptají, ale křičía že hledají je pořád dokola, znova a znova…Má ruka co plná ostrých trnů bylachtěla by hladit a dělat vše,co se neříkáprojet tvými vlasy by asi chtělaa stírat slzu štěstí,jež po tvých lících steče do ticha…Svým sluchem poslouchat ty tóny krásné,jež se ozývají z těch končin dalekýcha chvilky, které bývají tak vzácnévychutnat plnými doušky,stejně jako tvoje doteky…má duše však stále zmateně krouží světema mé srdce ztratilo se tím letem…