HAŠLERKA - Diskuze a zkušenosti

Douklízela celý dům, ale nešla si odpočinout a ani si nevychutnávala ten pocit čistoty.Přecházela z pokoje do pokoje a kontrolovala svoji práci.Všimla si, že oknem spadl do pokoje list ze stromu.Okamžitě ji přejel mráz po zádech.Kdyby si toho nevšimla, našel by ho ON!Zavřela pokoj, sebrala list a šla zkontrolovat další místnost.Tak pokračovala až do večera.Určitě si něco najde aby ji mohl zbít a nebo zase zavřít do sklepa.Poslední dobou sice bití ubylo - snad mu docházely síly, ale čtyřicet let týrání ji naučilo být stále ve střehu a žít v ustavičném strachu.Věděla, že nesmí vycházet z domu.Nikdy!!!Ale někdy si dovolila ten ´´přepych´´ a tajně vyšla ven na zahradu.Samozřejmě jen když nebyl doma.Vracel se každý den ve stejnou dobu.Nikdy nepřijel z práce dřív, ale přesto měla při svých vycházkách strach.Stále poslouchala jestli neuslyší v dálce zvuk motoru.Bydleli na úplné samotě asi deset kilometrů od nejbližší vesnice.Vedle jejich domu sice ještě jeden dům stál, ale ten byl tak zchátralý, že ji udivovalo, že ještě stojí.Domy odděloval jen dřevěný plot, který byl opřený o staré jabloně, které neplodily.Čtyřicet let nemluvila s nikým jiným než se svým mužem.Dokonce ani pošťačka k nim nechodila.Muž vyzvedával poštu dole ve vsi a nákupy obstarával sám.Pochybovala, že vůbec někdo o její existenci ví.Neměli televizi ani rádio.Nečetla žádné knihy a vlastně to ani moc dobře neuměla.Vzpomínka k ní přiletěla jako motýl.*************************************Seděla na kopci a hlídala jediné dvě ovce co s matkou měly.Bylo ji sedmnáct.Otce neměla a matka o něm nikdy nemluvila.Jednou se na něho zeptala, ale maminka ji řekla, že ona sama je její otec i matka.Pak ji pohladila po vlasech a z kapsy zástěry vytáhla hašlerku.Rozkousla ji na půl a tu větší ji vložila do úst.Dělala to tak každou neděli, neměli peníze a tohle bylo to něco z mála co si mohly dovolit.Bydlely v malém dřevěném domku v těsné blízkosti polských hranic.Když se postavila na kopci na špičky nohou viděla na střechu kostela.Do školy chodila jen když to dovolilo počasí a po základní škole už nikam nešla.Musela pomáhat mámě a peníze na školu stejně nebyly.Vůbec ji to nevadila, škola ji moc nešla a pan učitel, který byl moc hodný, říkal mámě něco o tom, že je mírně opožděná.Pohlédla dolů na lesní cestu a poprvéve svém životě viděla auto.Zastavilo, vystoupil z něho muž a díval se směrem k ní.Celá vzrušená běžela dolů z kopce aby to auto viděla zblízka.Vůbec si nepamatovala co ji muž říkal.Čím ji nalákal, že bezhlavě naskočila do auta a jela s ním pryč od ovcí,od domu, od mámy, která sekala dřevo aby měli v zimě čím topit...Jeli dlouho snad celý den a muž byl velice milý, povídal si sní a po cestě ji koupil nějaké jídlo.Pak přijeli k jeho domu a milý k ní už nikdy nebyl...Jednou ji vzal k lékaři - to když ji ruku zlomil poprvé za to, že chtěla utéct.Pak už ji další zlomeniny ošetřoval sám.Když potratila dole ve sklepě, ani se neobtěžoval uvařit ji čaj o který ho prosila.Byla ji tenkrát strašná zima...Strašně ji chyběla maminka.Jednou se ho zeptala jesti by ji nemohla vidět.Jen ji suše oznámil, že před půl rokem umřela.Věděl to prý proto, že jel jednou pracovně tím směrem a hospodský od ní z vesnice mu to řekl.Řekl i jeho jméno.Plakala tiše do své duše.Nahlas nemohla - nesnášel to.Po čase s ním byla mistrem v polykání slz.A tak si ´´žila´´ uvězněná v domě, bez lidí a bez lásky den po dni.Až nastal den kdy se začalo v tom druhém domě něco dít...*****************************Ten den přijela velká auta a starý dům zbourala.Muž byl velice podrážděný a nervozní.Na dlouhou dobu ji zase zavřel do sklepa.Když ji konečně dovolil spát opět v její posteli, řekl ji, že už se nesmí dívat ani z okna, protože se k nim někdo vedle nastěhoval.Pokud by to udělala -zabije ji- a ona tomu věřila.Vydržela asi půl roku nechodit ven ale z okna tajně koukala stále.Sledovala jak nový dům roste a byla strašně vděčná za tohle ´´divadlo.´´Pozorovala muže, kteří ho stavěli a byla moc zklamaná když postavili nový plot a ona už nemohla pozorovat ty změny.Ale slyšela alespoň hlasy a zvuky.Slyšela život...Po čase už to nemohla vydržet a musela jít ven.Byla strašně zvědavá co se děje za plotem.Vyšla ven a pomalu se plížila k plotu.Mezery mezi dřevěnými deskami byly úzké a tak musela až těsně k němu.Spatřila na zemi dítě, které si něco prohlíželo v trávě.Byl to chlapec a mohlo mu být asi pět let.Najednou uslyšela hlas a polekaně vyjekla.U jejich branky stála nějaká žena a volala na ni.,,Dobrý den, zdravím, já jsem vaše nová sousedka.Viděla jsem vás poprvé venku, nechcete jít na kafe?´´Zprudka se otočila a rozběhla se k brance.Roztřeseným hlasem řekla ženě.,,Poníženě vás prosím, neříkejte mému muži, že jste mě viděla venku.´´A utíkala zpátky do domu.Ta žena nikdy nezapomene na výraz jejích očí!*****************************Sedla si na zem a plakala strachem co se stane až se to dozví její muž.Ale ten se vrátil a nic se nedělo. Ani se ji neptal jestli neporušila´´ pravidla´´ které ji dal.Byl si jistý jejim strachem.Dobře vycvičená opice.Druhý den uslyšela zvonek.Úplně nadskočila na židli když zadrnčel.Nebyla na ten zvuk zvyklá.Podívala se z okna a viděla zase tu ženu!Zazvonila znovu a ji se ten zvuk zařízl do těla.Jen tiše stála a modlila se aby přestala a odešla.Ale žena tam stála dál a křikla směrem k oknu.,,Jestli mi neotevřete, řeknu vašemu manželovi, že jsem vás viděla venku!´´Nevěděla co má dělat, měla strach, ale nakonec přece jen otevřela dveře a vyšla směrem k brance.Žena se na ni dívala a nepromluvila dokud branku neotevřela.,,Nebojte se, nic se nedozví, jen jsem vás potřebovala dostat ven.Přinesla jsem vám zmrzlinu je strašné horko a snad vás osvěží.´´Zmrzlinu nikdy nejedla, ale maminka ji o ní jednou vyprávěla a slíbila ji, že jí jednou určitě koupí.Vzala zmrzlinu od ženy a pomalu ji přiložila k ústům, vystrčila jazyk a zkusila.Chutnala přesně tak jak ji to maminka říkala- jako vanilkové nebe -Lízala zmrzlinu a žena ji celou dobu mlčky pozorovala.Když ji celou dojedla žena řekla:,,Přijdu zase zítra´´ a odešla.Taky se vrátila do domu a ústa si vypláchla octem.Měla strach aby muž neucítil ´´nebe.´´********************Žena začala chodit pravidelně.Jednou přinesla buchty, potom třešně, jahody a další dny zase něco.Za čas ji vzala na prohlídku svého nového domu, uvařila kávu a ony se pak posadily venku na zahradě.Vždy jen na chvilku, ale každým dnem tohle posezení prodlužovaly.Káva byla hořká a vůbec ji nechutnala, ale ve společnosti té ženy by pila cokoliv.Žena stále mluvila a na nic se jí nevyptávala.Vyprávěla ji o sobě a synovi o svém manželovi, který pracoval v cizině a jí se po něm moc stýskalo.Vyprávěla ji o světě a o věcech o kterých neměla ani tušení.Nemohla se dočkat až žena zase zazvoní a vezme ji k sobě do domu.Ale hlavně se nemohla dočkat až zase uvidí toho malého chlapce.Cítila něco co neuměla pojmenovat, cítila to všude - v rukou, v nohou, v břiše, v srdci...Po čase ji začal běhávat naproti v zahradě když přicházely, měl radost v očích když ji uviděl, vyprávěl ji své příhody, seděl ji na klíně, nechal se hladit na zádech a vískat ve vlasech.Stále však neřekla ani slovo.Když chlapec jednou spadnul na trávě, vykřikla jeho jméno,,Lukášku´´ a běžela k němu.Pak už šlo povídání s ním samo.Nejdříve ostýchavě, protože nevěřila, že ona by mohla někoho zajímat, ale chlapec se ji stále na něco vyptával a ona postupně uvolnila slova, které mohla tak málo používat.,, Já jsem Jana a ty?´´řekla jemně žena, když chlapec na chvíly odešel do domu pro nějakou hračku.,,Jsem Hedvika´´ odpověděla tiše a uvědomila si jak dlouho své jméno nevyslovila nahlas.,,Už je čas Hedvičko řekla ona.Už je čas aby zase vyšlo slunce.Povídej jak dlouho chceš, povídej co chceš - máme čas, máme času kolik chceme.´´A ona ji věřila a tak začala povídat...*************************Epilog:Pozorovala Hedviku jak hovořila s tím mužem v jeho kanceláři a pak k ní rychle běžela.,,Má pokoj v druhém patře, půjdeš se mnou Janičko?´´,,Ne, Hedvi, počkáme na tebe s Lukáškem venku, neboj to zvládneš´´ usmály se na sebe.- Otevřela dveře do pokoje číslo dvanáct a viděla jak sedí v křesle.Klekla si a po kolenou přešla celou místnost.Dívaly se na sebe dlouze a beze slov.Položila hlavu do jejího klína.Cítila jak ji začala popotahovat za vlasy, dotýkat se jejich uší a hrubě hladit na krku.Cítila její i svůj pláč.A pak ucítila ještě něco - jak ji vkládá teplou a roztřesenou rukou do úst půlku hašlerky....