Romance - další díl (třetí) - Diskuze a zkušenosti

Jak dlouho trvala cesta autobusem ani nevnímala. Spíše se zaobírala myšlenkami, zda si vzpomene na cestu, dům, sousedy a zaměstnání. Její hlava překypovala přívalem těchto neodbytných otázek. Zahleděla se na ubíhající krajinu. Zatím se jí zdála neznámá. Opět na ni zaútočily myšlenky. Trochu se i bála, pozná-li okolí. Po krátké chvilce se znovu podívala z okna. Teď! Ano, teď to tu poznává. Okamžitě se vynořilo nespočet vzpomínek. Za chviličku vystoupí z autobusu. Bude vědět, kterým směrem se má vydat? Obavy se ukázaly zbytečné. Nohy ji samy vedly k domku, kde bydlí. Zastavila se u branky, pohlédla na zahrádku a potěšila se pohledem na rozkvetlé květiny. Omamně voněly. S láskou vzpomněla na Andrého, jak ji nosil kytice. S tlukoucím srdcem chytila za kliku a pomalu, velmi pomalu vcházela na chodbu. Jakoby vešla do jiného světa. Prošla celý dům, nahlédla do každého pokoje a podívala se na fotky v rámečcích stojících na psacím stole. Celý dům byl útulně zařízen. Zrovna takhle to viděla ve vzpomínkách. Byla moc ráda, že je doma. Co si více přát … Vešla do kuchyně, natočila vodu do konvice, zapálila plyn a nachystala do hrnku kávu. Sedla za stůl, vložila hlavu do dlaní a nechala myšlenkám volný průběh. Vyrušilo ji až pískání konvice. Zalila kávu a vůně se linula celou kuchyní. Překvapilo ji, jakou má výbornou chuť. Vzpomínky znovu udeřily plnou silou. Přešla do obývacího pokoje, schoulila se do měkkého křesla a únavou usnula. Spánek ji osvěžil novou silou. Zatoužila vyjít si na procházku. Pomyslela na Andrého, copak asi dělá. Jen vyšla z domu, sousedé na ni volali, ke každému musela přijít. Vyptávali se jí na to, jak se cítí a co se všechno stalo, ale neměla chuť jim všechno vyprávět a sama to vlastně ani pořádně nevěděla. Proto se raději ptala ona jich, aby si ještě více utřídila své rozházené vzpomínky. Venku bylo nádherně, svítilo sluníčko, zpívali ptáčci a v nedalekém parku seděli na lavičkách starousedlíci. Dala se s nimi do řeči. Neodmítli se s ní pobavit a při tom se dozvěděla mnoho důležitých a zajímavých informací. Poté se začala procházet po okolí, nechala se jen tak vést. Prošla kolem několika obchodů. Některé se jí zdály povědomé, jiné nepoznala. Ale i tak byla na vše zvědavá a ráda poznávala nové věci. Najednou se dala známou cestou, znala to tu moc dobře. To je ono! Má obvyklá cesta do zaměstnání. Nemohla se dočkat setkání se spolupracovnicemi a bývalými zákaznicemi. Budou tam? Nezměnil se salon? Takové a jiné otázky se jí honily hlavou než došla k cíli. S velkou zvědavostí nahlédla do salónu přes okno. Všimla si nového vybavení a poznala i kadeřnice. Vstoupila do dveří a pozdravila. Všichni se otočili za jejím hlasem. Po malé chviličce překvapení se k ní vrhli. Zasypaly ji spousty otázek okolo zdraví a událostí minulých měsíců. Trošku byla zmatená a nechtělo se jí o tom povídat. Nebyla ještě zvyklá na takový zájem o její osobu. Poptala se, jak se jim vede a co je nového. Nakonec zašla za vedoucí do kanceláře. Nebyla tam, škoda. Zítra zkusí za ní zajít znovu. Než odešla, přeptala se ještě na maličkosti, důležité informace jen pro ni. Rozloučila se s nimi i se zákaznicemi a šla domů. Tolik informací a rozhovorů jí dalo zabrat. Vyčerpaná a unavená padla do měkoučké postele. Ihned usnula. Probudila se do slunečného dne. V kuchyni u kávy si v duchu předříkala, co musí dnes zvládnout. Znovu pomyslela na Andrého. Musím mu zavolat. Nasnídala se a vyrazila ven. Vydala se směrem ke kadeřnictví. Vešla dovnitř a zamířila ke kanceláři. Všimla si, že na nich není cedulka. Vždycky tam byla. Zaklepala a hlas jí řekl, aby šla dále. Skoro se polekala, za stolem seděl muž.