Romance - Diskuze a zkušenosti

Probudila se v bílé posteli. Rozhlížela se kolem a pokoušela se zjistit, kde je. Viděla samé přístroje a teď pocítila, že ji bolí skoro celé tělo. Ano, je v nemocnici. Horečně se pokoušela vzpomenout, co se událo. Hlava ji moc nechtěla poslouchat. Najednou se objevila sestřička. Pozdravili se a ona se jí zeptala, jak se sem dostala. Sestřička ji klidnými a milými slovy lehce odbyla. Pomyslela si, že je asi ještě brzo na někom tohle vyzvídat. Třeba si na něco časem vzpomene. Přišel se na ni podívat i lékař a optal se na základní otázky okolo jejího zdraví. Opět neměla odvahu se optat. Únavou usnula. Probudila a přes okno viděla hvězdičky, zasnila se. A v tom se kousek paměti vrátil. Viděla, jak se blíží čím dál více cizí červené auto k jejich modrému autu. Povšimla si i krajiny: pomyslela si jak je tráva neskutečně zelená; nebe modré a sluníčko nádherně svítilo. Viděla i velké ruce na volantu, to přece nemůžou být její…..Vize se ztratila. Znovu horečně začala přemýšlet, komu mohli patřit ruce. Ach ta hlava, jak strašně bolela! Usnula a ve snu se ji ukázala další část obrazu. Ty velké ruce patřili muži. Vytanuly otázky: je to manžel nebo přítel nebo kamarád nebo někdo jiný? Vzbudila se zpocená a hlava ji třeštila. Kéž by si pořádně na vše vzpomněla! Pozorovala co se děje u okna. Malý ptáček přilétl k oknu, za chvilku přilétl další a sedl si kousek od něj. Začali na sebe pokřikovat. Okamžitě se jí zjevil obraz: viděla sebe a muže jak na sebe křičí. Brr, to byla ošklivá vzpomínka! Do pokoje vešla sestřička a začala jí upravovat postel. Chtěla se nadzvednout, aby jí ulehčila práci a zjistila, že to nejde. Teprve teď si všimla, že má ruku v sádrovém obvazu. Očima jela dál po povlečení a trochu se v té chvíli lekla. Viděla, že obě nohy ji visí ve vzduchu a jsou zavázané obvazy. Měla znovu nutkání se zeptat, co se jí stalo a jak se sem dostala. Ihned tuto myšlenku zavrhla. Sestřička dokončila úpravu postele a zeptala se, jestli něco nepotřebuje. Ona raději zavrtěla hlavou, že ne. Sestřička tiše odešla. Zůstala sama a zkoušela se zaměstnávat jinými věcmi, ze kterých by ji nebolela hlava. Nedařilo se jí to a za chvilku nanovo začala přemýšlet o nedávných událostech. Po několika minutách se mihnul další útržek. Teď pochopila, že muž, kterého vídává ve vzpomínkách, je její manžel. Dobře, že si na to vzpomněla. Opět následovala další série otázek: jak dlouho je vdaná, jestli mají děti, kolik je jim let, kde bydlí, pracuje-li někde a jakou má profesi. Musela si odpočinout nad přehršlí otázek, protože ji bolela neskutečně hlava. Tak ubíhal den po dni a čím dál více si vzpomínala na více a více detailů. Dodala si odvahy a začala se ptát na okolnosti jejího pobytu v nemocnici. Hlava pomalu přestávala bolet a to ji dovolovalo více se zabývat myšlenkami kolem jejího života před nehodou. Podívala se na prsteníček pravé ruky, kde se jí svítil snubní prsten. Nezdál se být opotřebovaný, takže je vdaná krátce. Ještě jí zbývá zjistit odpovědi na otázky ohledně peněz. Hodně času nad tímto tématem strávila a stále si to nemohla uvědomit. Před její mysli se mihl obrázek malého domku i se zahrádkou. Zdál se být udržovaný pečlivou ženskou rukou. Chvíli přemýšlela a pak to přišlo jako blesk z čistého nebe. Ano, tam bydlí! Jasně si to vybavila. Okamžitě viděla vše co je uvnitř domu, dokonce i maličkosti. Sláva, další dílek do skládačky. Vyčerpáním usnula tvrdým spánkem. Po probuzení z osvěžujícího spánku začaly na ni znovu dorážet neodbytné otázky. Tentokrát si dala načas s odpověďmi, neboť si stále nebyla jistá. Vzpomínky se pomalu začaly skládat jako mozaika.