Příběh - Diskuze a zkušenosti

Vešli dovnitř, nestačili se ani otočit a průvan jim zavřel dveře. Jejich dlouhé šedé pláště se v té chvíli zvedly tak, že jim málem srazily klobouky z hlavy. Chtěli odejít, ale nešlo to. Chybička se vloudila, dveře neměli kliku. Jmenovali se Billy a Joe, soukromé očko a jeho parťák. Pátrali po důkazech jedné firmy. Do budovy přišli prozkoumat prostory, jenž měla obývat pobočka té firmy. Byla to prostorná místnost se dvěma velkými okny, světlá a čistá. Podotýkám docela čistá, protože byla úplně prázdná. Detektivové se dostali na špatnou stopu. Evidentně to byla past.„Kdo se pokusil je zmást? A proč jim řekli falešnou adresu?“ Uvažovali nad těmito otázkami. Po důkladné prohlídce místnosti se shodli na tom, že neví jak se odtud dostanou. Pro takový případ nebyli vůbec vybaveni. Ale to neměnilo nic na tom, aby se aspoň pokusili uprchnout. Podívali se ven z okna. Zjistili, že jsou ve druhém patře a nikde žádná římsa, balkon, schůdky nebo střechy okolo. Nic, prostě nic čeho by se mohli chytit a slézt dolů. Prohledali kapsy a kromě nožů a baterek, což byla povinná výbava každého pořádného detektiva, neměli nic. Vlastně něco ano, oba dva měli na kalhotách řemeny. Sundali je, spojili dohromady a zajistili na klice okna. Bylo to krátké; škoda. Dali je zpátky na kalhoty. Chvíli přemýšleli a řešení tu bylo. Oba dva vzali své pláště a noži je rozřezali na pruhy látky. Svázali je k sobě pevnými uzly, zajistili za kliku okna a spustili je ven do ulice. Sešplhali dolů a konečně byli volní. Lidé si jich ani moc nevšímali, každý byl zachumlán do kabátu. Byl totiž podzim, foukal studený vítr a mlha se válela u země. Dorazili ke kanceláři, ale nevešli hned. Něco je upoutalo; dveře byly pootevřené, zámek rozbitý a škvírkou se dalo nakouknout dovnitř. V němém úžasu pozorovali jejich pracovnu v jakém nepořádku byla. Vše rozházené, něco rozbité, nábytek poničený. Byl to smutný pohled. Nevěděli kdo a proč jim toto udělali.