UKRAJINA-čundrhoror-díl II - první část - Diskuze a zkušenosti

Musím nadvakrát,celé mi to nešlo odeslat.PENZION PANA PORYBNÉHOSvítí sluníčko.Čekáme na nádraží v Čopu na osobák do 30km vzdáleného třicetitisícového Mukačeva,odkud máme pochodovat asi 15 km ke třem jezírkům,kde se chcem vykoupat a přenocovat.Vlak nám přistavují z pětiminutovým zpožděním.ALE JAKÝ VLAK!!!Taková zelená krabice na kolejích,místo dveří dvojkřídlá vrata-jak u stodoly.Uvnitř dřevěné lavice a zeleně omítnuté zdi.Místo záchodu jen do prken vyřezaná díra,naštěstí ne dost velká na to,aby ji přiopilý propadnul ven.Na nástupišti překvapivě zahlédnem Naděždu,která nastupuje a sedá si k nám.Potrénuju Ruštinu.Ptám se:"Tady asi máte dost nouzi o práci,že?""Ó naopak,nevíme,kam dříve skočit",překvapí mě."A čím se živíš ty?""To je tak složité,že bys to nepochopil,"mírně mě podcení.Asi mafiánka,nám ale pomohla.Za chvíli se rozloučí a vystupuje.Pak na scénu vchází průvodčí,která v tomto vagóně zřejmě začínala kariéru.Může jí být tak 80,úsměv od ucha k uchu a je tak tlustá,že má problém se vejít do uličky.Kluci mají normální jízdenku,já ne.Já,coby železničář,mám takovou A4 anglicky popsanou bumášku.Jsem zvědav,co mi na to řekne.Když jí to podám,nepodíva se na to,ale roztáhne ten svůj úsměv odezdi ke zdi.Mukačevo-panelákové město nás vítá záplavou pouličních prodejců.Většina jich má jen jeden tovar.jeden má galoše středně onošené,druhý roury od kamen,třetí mosazné trubky,čtvrtej v petkách petrolej a jar,pátej rezavé šrouby a tak.Zajímavé jsou také ukrajinské stánky s občerstvením.Nabízí vám:fantu,sušenky disko a pišingry.Všude stejně.Také nakouknem do bistra.Čisťounké,prázdné,velká televize s americkými videoklipy.Civilizace si žádá své.Dle mapy vykličkujem z města na most,kde stojí taxikářský mafián a 3 Žigulíci.Nabízí nám levné svezení kamkoli."Ale my jdem pěšky",pravím šokovanému."Pěšky?Tady?"táže se."A co?""Vždyť vás někdo odstřelí."Tvrdnou nám hovna v konečníku a chvíli zvažujem jeho velkorysou nabídku.ceny opravdu ujdou.Pak ale mávne rukou a říká:"Tak to zkuste,třeba se vám nic nestane." Hurrrá.Po mostě tlačí kolo statný usměvavý důchodce."Kudá šagájetě,málčiki?"Když mu to řeknem,zaraduje se že mluví s Čechy a přejde do obstojné češtiny (čumíme).Prý u nás 2 roky sloužil v armádě v Chrudimi."Víte,tady na Ukrajině jste dříve mohli spát třeba na chodníku a nic se vám nestalo.Dneska je tu chudoba,jsou tu gangy.Neublíží vám,jen vám ve spánku píchnou narkotikum a o všechno vás oberou.Pod širákem raději nespěte-a když,tak někde poblíž policejní stanice a ať o vás vědí." Brrr."A v horách jsou taky?"šeptám připosraně."Tam ne,tam vás maximálně pokouše nějakej divokej pes." No,to už zní lépe.Za půl hodiny vidíme u silnice rezavou branku bez zámku s jakýmsi nápisem. ARBORETUM.Vlezem dovnitř.Vede celý kilák podél naší cesty,je neudržovaně zaplevelené,ale nádherné.Kocháme se vzácnými dřevinami.nikde ani noha,na konci podobná branka.Asi tu mají jiné starosti.Kolem nás sem tam projede auto,vždy přibrzdí a řidič čumí,jak kdyby poprvé viděl vandráky.Čekáme jen,kdy někdo zastaví a trochu nás pokropí Kalašnikovem,ale zůstává jen u zvědavých pohledů.POKRAČOVÁNÍ..