Nezmyselná básnička z hluchého obdobia - Diskuze a zkušenosti

ave » alassea

alassea » ave Pozerám,že som amatér-do dokonalej depresie mám ešte ďaleko

ave Jiří Karásek ze Lvovic
-------------------------
SPLÍN
--------------
Den za dnem plouží se tak mdlý,tak mdlý,
jak z cel když v kápích chodbami jdou mniši.
Šer zhuštěný,v něm barvy uhasly,
vše zalévá,že oko nerozliší,kde nebe šedivé a země šedá,
kde křivka obzoru je zsinalá a bledá.
Vše prší popelem a mísí se a smývá
v tom svitu klamivém,jež zpola roven stínu.
A zrak se v prázdno jen a slité kouře dívá
a chmury sražené,v nich cítit vlhkost cínu.

Hned duše po noci,hned zase po dni touží.
Hned tmou se zpíti chce,hned žárem spálit.
Krok prázdnou jizbou zní,kde únava se plouží.
A posléz znudí vše v tom svitu,mhou jenž zalit
a deštěm popela a smutku jeho skonu,
v tom šeru bez kontur a ostrých čar a rysů,
bez barev záchvějů a bez hýření tónů,
kde v stíny plíživé vše dlouží se a schvívá.

A duše znavena se smutkem všeho splývá.