Nabi* (* 25.10.1983)
Žena
Jestli to tady ještě nikdo nenapsal, tak budu první a řeknu ti, že s některými lidmi se vyjít nedá. Nikdy a za žádných okolností. (Velmi krátkodobě, když STRIKTNĚ skáčeš podle toho jako on/ona píská).
První krok k úlevě: Přestat chtít pochopit i respektovat. Respekt je oboustranná záležitost.
A pokud s tou osobou nejsi svázaná dětma, majetkem, prací (kterou nemůžeš v tuto chvíli opustit), tak se kontaktu s ní prostě vyhni.
Já jsem v trochu komplikovanější situaci, ale věřím, že se mi to tento rok podaří vyřešit. A potom pálím mosty. Bez mrknutí oka. (A to není mým zvykem)
Každopádně, iluze, o tom, že se někdo může až tak moc změnit (pokud jsem za desítky let neviděla ani známku ochoty nezištně podpořit vztah a vyjít si vstříc pro dobro našeho vztahu) jsem nechala opravdu hodně daleko za sebou.
Mě i pomohlo si uvědomit, že ne, nemusím jí pochopit (toho za ty desítky let už bylo dost), nemusím jí trpět a nemusím jí mít ráda. A co rozhodně nemusím, je cítit se za to nedejbože vinná, protože já vím, jaké peklo jsem si nechala líbit. Všichni jsme nějací, ale existují lidi, se kterýma nevýjdeš a budeš neustále něco řešit. To jen stahuje člověka dolů, ničí to sebedůvěru, sebelásku atd.
Řešením samozřejmě není jí do protipólu, do nenávisti a nějaké extrémní zloby. Ale zdravé naštvání není od věci. Ale to vnitřní, které ti ujasní, že takto ne. Ne ventilace na někom... jestli jsem srozumitelná, co tím myslím.
Sanžit se pochopit tento typ lidí je cesta do pekel, protože tam zákonitě dochází k pocitu zoufalství, křívdy, smutku atd. A to jsou úplně ty nejnižší vibrace, které tě dostanou do kolen. Naštvání má mnohem vyšší vibraci a dokáže člověka nakoupnout. Pak většinou přichází vnitřní klid, protože VÍŠ. Víš co cítíš, víš jako to vidíš a víš co máš dělat (i když tenhle bod někdy může trvat dýl).
PS. Zajímavá podobnost v našich datech narození. I když kolečko úplně jiné
