tantristka (* 25.1.1968)
Žena
rovnováha, přání umět žít sám se sebou a opustit závislosti, strachy a hmotu mít na užitek a věnovat se tělu, sebeláska je i láska a láska hory přenáší, naplní auru, aura čistí tělo, když mě tělo neovládá jsem svobodná a můžu v mrazu sedět na větvi, být uzeměná a zároveň napojená a v srdci, uvědomit si svou ženskost a nesrat se do mužských aktivit, když mě to nebaví, svoboda je můžu,negace se dá odvrátit ,a vytěžit pozitiva, nemoc je cesta, ukázala mi vždy co dělám špatně,nemusím a můžu co chci, protože přání jsou vyslyšena, učím se v tom chodit, každá myslenka se zhmotňuje,je to mazec ta svoboda, kvantuji, miluji ,žiji a každý den je jako kdyby měl být ten poslední, cítím se opravdu jako ten strom, tady na horách to jde, kyždý s každým, nikoho nezajímá co jsi, ale kdo jsi, svoboda je přítomný okamžik, pak potkáš časoprostor, teleport, levitaci, anděly, rodinu,která už není, navštívíš Atlantidu, potkáš jinou civilizaci a pak už si přeješ jen jedno zůstat, při zemi a BÝT STEJNÝ JAKO OSTATNÍ,ALE S OTEVŘENÝM SRDCEM, ŽE TO NEJDE, STAČÍ ROZPUSTIT STRACHY A MOHU ZAČÍT PSÁT OD ZAČÁTKU u mě to začalo před 25 lety když jsem se nesrovnala se smrtí sestry a také narodila jsem se rodičům jako nechtěná holka a v 11 letech jsem už nechtěla žít, bohu dík, osud mi nedovolil odejít, tantra mě dovedla k regeneraci buňky,vyčistila traumata, často se přistihnu s úsměvěm na rtech. Začalo to když nedorazil klient na masáž, hurá mám čas pro sebe.... chce to dobrá pádla, 6hodin práce,6hodin pro sebe, 6hodin spánku, 6hodin pro rodinu, to jen jako průměr, nezůstat nikde viset, hlavně ne na technologiích, ještě pořád mám pádla při ruce a používám je, jsem jen člověk a hmota a peníze je jen pomyslná berle. Své kvality poznáme, až když peníze vydáme, zkouška, když jsem jim začala říkat oběživo, čím víc vydám, tím víc přicházejí. Když není dobrý den, nikdo mi na masáž nepřijde, nebo se mě začne ptát na cenu, ale když jsem pozitivní, nikoho cena nezajímá, zákon přítažlivosti je super, můžeme nadávat jen a jen na sebe za to co nám v životě chodí, hnedle se to zrcadlí. CO JE SVOBODA V MÝCH OČÍCH, PŘÍTOMNÝ OKAMŽIK a zjištění, že někde visím, že by dimenze a jsem režisér svého života který nemá minulost ani budoucnost nikde se neangažuji, pluji a můj nejvyšší post je vzít své vodnářské vědro o vše poslat dál … .

x

a

x
