Kydací dny - Diskuze a zkušenosti

Korzárka Dny jsou hektické, pracovně náročné a v podstatě nemám od středy na lidi vůbec náladu.
Ale včera jsem nečekaně viděla na hodinu tátu. Což bylo tak vše, co jsem stihla. Týden od dovolené a mně to přijde jako věky.
Sny:

27.5.
Jela jsem na kole, nejspíš za prarodiči. Těsně nad Cikánkou jsem minula kluka s tiziánovými vlasy. Říkal, ať si dám pozor na zadní kolo. Zatočila jsem tedy radši do Zahradní ulice. Duše píchlá nebyla, ale skutečně jelo divně.
Dojela jsem do baráku, prošla do sklepa. Překvapilo mě, že je v garáži auto jak z 80.let. Z rádia zněla němčina. Zarazilo mě to, ale byl to úřední jazyk. Jdu do bytu. Rozhodnu se vybrat poštovní schránku. Přesněji obě. Třídím dopisy, v některých jsou peníze, připomínají staré marky. Pak přijde ségra, ukazuji jí 5 knih, ať si z nich vybere. Vím, že jedna byla souhrn biologie, zbytek netuším.

27.5.
Povídám si s bráchou. Pak jde něco dělat. Jím. Přijde ke mně jeho podnájemnice, tváří se smutně. Pak mi říká, že je těhotná, ale že jde na potrat. Že se tak rozhodli, abych nebyla smutná. Ale že jsou domluvení, že až otěhotní příště, tak se vezmou.
Cítím z těch slov manipulaci, nevěřím jí, protože vím, že lže často, ale přesto váhám, zda bráchu varovat. Vím, že když to udělám, přijdu o něj.
Přijde ke mně a ptá se, jestli nevím, co s ní je. Že je nějak smutná. Říkám mu, že si musíme promluvit. Venku mu začnu opakovat začátek toho, co říkala. Nevěří mi a nechce, je až agresivní. Objevil se tam cizí kluk. Odvádí mě, protože stejně jako já ví, že nemůžu nic. Pravdy se bojí. Po dlouhé době se budím s bolestí na hrudi a pláčem.

30.5. po 5.ráno
Jsem u nás v bytě. Je tu i spolubydla a jedna blízká kamarádka. Má na něco chuť, tak ji posílám do ledničky. (Ta je ve snu nelogicky skoro uprostřed místnosti.)
Říká, že by si dala sýr. Tak začnu vyndavat: niva se jí nezdála, tak vyndavám několik dalších tvrdých sýrů. Některé ani neznám názvem, jsou to celé různě veliké bochníky nebo čtvrtky různé barvy. I v tom snu se divím, kde se to tam bere. Pak jsme se spolubydlou na nějaké zahradě. Asi je naše. Kontrolujeme stromky - zda se ujaly. Není moc spokojený. Mě překvapilo, do jaké výšky dorostl keř malin. Pak si všímám jabloní. Bez listí, ale s červenými jablky. Nicméně zjišťuju, že nejsou na naší zahradě, je oddělená polní cestou.
Vybíhám směrem do města, jsou tu kamenné (středověké?) uličky. Na hlavní třídě potkávám bráchu. Vypadá tak o 20 let starší, jde o berlích a nese kytici na hřbitov. Měl divnou tvář, říkám si, že vypadá jako by nebyla jeho.
Dorazím k nám před prodejnu, čeká tam několik lidí. Spolubydla už je uvnitř a mně dochází, že jim začala inventura. (Prolnutí s dnešní realitou.) Ven vychází blondýna v lodičkách a říká čekajícím lidem, ať si jdou třeba zatím koupit zmrzlinu, že po dohodě s vedoucím (spolubydla) je dovnitř pustí až za půl hodiny.
Lidé se seberou a jdou si pro zmrzlinu naznačeným směrem. Promluvím na poslední čekající, že jestli mají chuť na točenou, musí jít na druhou stranu. Zavolá na ostatní, ale rozhodnou se pokračovat v původní cestě.
Jdu v podstatě za nimi, mám v úmyslu zajít si na trh se zeleninou (opět reálie dnešního rána). Cestou míjím stánek s nanuky. Všímám si, že ten, který by mi chutnal (kokosová příchuť), je ve slevě.

Korzárka Ospalý den, nějak se nechce věřit, že už zas v procesu.

Útržek snu ze soboty na neděli:
Někde v podzemí 2 rovnocenné možnosti (cesty). Vidím je jako truhlu, ale po otevření mají stejný obsah. Najednou se objevuje ještě jedna. Na pohled menší, ale liší se.
Taky jsem tam šla chodbou. Po pravé straně při zemi něco jako okénko bez skla. Krvácela tam zeď.

Korzárka » mili111 Asi to u Tebe bude mít jiný význam. Třeba jako nahlížení ze všech stran? (Asi nebrat vážně, cítím, jak je to nedostatečné.)

Mně to okamžitě evokovalo článek, co po mě dnes ráno flusl vždy přátelsky naladěný Fcb... https://www.newscientist.com/articl…

(Ještě že to není v němčině, to bych si to snad i musela přečíst. )

Rozhodně zajímavý sen.

Korzárka » Sosna zvlčelý Něco zajímavého bych Ti měla říct, jo? Hmmm... Tak jo.
Nikdo by to, možná, nehádal. Ale víš, jaké květiny mám nejradši?
Kaktusy. Kaktusy a bodláky. Prostě všechno vztyčený, co...


Do obrazů se ještě ponořím. Do toho o kalné vodě a ztracených snech/dětech. Chce to vyčistit, zvlášť když dospělí jdou proti proudu.
A s radostí si ukážeme, čím dál by mohl být ostropestřec. (A kdo ví, třeba než se vrátím z dovči, vznikne tu virtuální herbář. Rozhodně se tomu nebráním. )

Lezu do snu, jo? Teď jen jestli jako střípek vlastní duše, nebo svědomí.



PS: Když jsme u toho chlastu: Včera jsem si doma povzdechla, jestli by ve mně spolubydla nemohl taky pro jednou vidět světici. A víš, co mi řekl? "To bych ty lahve musel vypít ještě dvě."

mili111 Tak bohužel to není tak poetické a náročné jako Sosnovy sny...(tedy..ty jsou )
...ale když už...tohle se mi ještě nezdálo
nějak se mi začalo mlžit pravé oko...myslela jsem si, že mám nějakou nemoc...dělal se mi tam chvíli dokonce nějakej divnej tmavej flek.......
....pak jsem ale tak "protočila" (zvedla divně nahoru...a mělo by vylézt bělmo...ale ...vylezlo nové oko...resp. taková velká duhovka s čočkou...prostě jedna duhovka s čočkou zepředu...druhá taková velká....jinak zbarvená zezadu. Nemůžu si vzpomenout...jestli jsem přes ní viděla ...asi ne...

Sosna zvlčelý No a na odlehčení včerejší sen. To se mi zdálo o Tobě, Korzárko. Přijela jsi ke mně na návštěvu. Ale nebydlel jsem ve svém současném domově, ale v rodném domově v Brlohu.
Během návštěvy jsi mi dala za úkol, abych našel ostropestřec mariánský a předal Ti jeho list. A dala jsi mi k tomu instrukci, že roste u nás na zahradě, ale neřekneš mi, kde jsi ho viděla. Ten že chceš a ne odjinud. A že si s tím mám poradit a mám na to 24 hodin. Za to že mi povíš něco zajímavého.
Nebyl jsem si ve snu zcela jist, jak vypadá. Měl jsem jen jakous takous představu. A neměl jsem možnost si to někde ověřit (ach, krásný svět bez internetu to byl). Musel jsem věřit své intuici. A intuice mi říkala, že jsem ho vídal za domem, kde rostl vždy v hromadě písku.
Tak jsem zamířil za dům. A tam nic. Ani ostropestřec, ani hromada písku. Došlo mi, že z té hromady se dávno postavila nějaká šopa, či co.
Začal jsem systematicky prohledávat zahradu. Kdybych ho našel, určitě bych ho poznal. Ale ač jsem několikrát prolezl kdekterý kout, ostropestřec nikde. Sedl jsem si na schod před domem a přemýšlel. Ze čtyřiadvaceti hodin už mi zbývaly asi jen dvě. Už jsem nabýval dojmu, že moje představa jeho podoby je mylná a že asi jej tedy nenajdu. Že možná koukám přímo na něj a nevím, že je to on. A v tu chvíli jsem ho uviděl. Rostl ze spáry mezi betony na dvorku kousek ode mě. A vypadal přesně tak, jak jsem si myslel.
Udělal jsem těch pár kroků k němu a skutečně to byl on. Utrhl jsem jeden list a chtěl vyrazit vítězoslavně za Tebou. A najednou jsem si to rozmyslel. Sedl jsem si zpátky na schod, vychutnával paprsky slunka na tváři a čekal. List jsem zastrčil do kapsy.
Asi pět minut před vypršením mého času jsi vyšla ven. Uviděl jsi mne, jak tam sedím. Dovtípila jsi se, že jsem nenašel. A že jsem to asi vzdal. A chtěje mi pomoci, došla jsi k ostropestřci a ukázala na něj. Jsem se jenom usmál a ležérně vyndal list z kapsy, že přece vím, že už ho dobu mám. Jen se mi nechtělo se hnát, přece mám ještě 5 minut. A i kdybych to nestihl, tak pro sebe jsem věděl, že jsem našel. A to je hlavní.


Udělalo mi radost, že ostropestřec ve snu vypadal přesně tak, jak vypadá v reálu. Teď jsem se na to koukal. Dokonce mne ve snu píchl do dlaně. A že se mi o zdálo o Tobě, tak si můžeš klidně nad symbolikou ostropestřce přemýšlet. Khali se mi tu směje, že prý je na játra, tak že asi už nemám chlastat.
Nicméně když už mi lezeš do snu a dáváš mi tam úkoly a za jejich splnění přísliby, že mi něco povíš (prozradíš), tak po splnění úkolu (přece jsem našel a ještě včas předal) musím asi trvat na tom, aby jsi mi tedy něco řekla. Doufám, že to nebude odkázání do určitých ponurých nevoňavých míst.

Sosna zvlčelý Byl jsem na vodě. Měli jsme větší loď, snad nějakou pramici, protože nás bylo na lodi dvanáct. Čtyři dospělí a osm dětí, všechny ve věku tak kolem osmi let. Ani jedno z dětí nebylo mé, nebyl jsem jim otcem, ale byl mezi námi vztah větší, než že bych byl vedoucím na nějakém táboře. Vztah byl asi takový, jako někde u domorodých kmenů, kde všechny děti narozené ve vesnici (komunitě) patří všem, nestarají se o ně jenom biologičtí rodiče - naše děti.
Voda byla velmi klidná, skoro volej. Jen tu a tam malá peřejka, kterou v pohodě projedeš, ani to moc nezhoupne. Proto nás velmi zaskočilo, když jsme v jedné takové peřejce nabrali přídí vodu. Příď šla okamžitě ke dnu, zbytek lodi ji následoval bezprostředně. Bohužel na přídi seděly děti. Až když mizeli pod hladinou, uvědomil jsem si s hrůzou, že nemají vesty.
Vody bylo po pás, byla kalná, děti nebyly vůbec vidět. Okamžitě jsem začal rukama hledat pod hladinou a nahmátl jsem jedno z dětí. Vytáhl jsem je nad hladinu a v tu chvíli jsem viděl, že ostatní tři dospělí berou roha. Snažili se utíkat vodou proti proudu. Řval jsem na ně, ať mi jdou pomoci! Že mi musí pomoci, že to sám nezvládnu. Dva (chlapi) se ani neotočili, jen žena ano. Bylo vidět, že chce taky utéct, tak jsem na ni křičel znova. Spíš než má slova ji přesvědčilo dítě, které jsem držel. Otočila se a brodila ke mně. Podal jsem jí dítě, ať ho vezme na břeh a sám jsem zase začal hledat pod hladinou. Úspěšně, nahmátl jsem dvě děti a vytáhl je nad hladinu. Mezitím žena odložila první dítě na břehu a brodila opět ke mně. Podal jsem jí obě děti a hledal zase. Než se vrátila, našel jsem další dvě.
Všechny tyto vytažené děti byly v šoku, v bezvědomí, ale žily. Pak jsem chvíli nemohl žádné dítě najít a po chvíli nalezl šesté. Mrtvé, utonulé. Bylo pod hladinou dlouho. Bylo mi jasné, že ty zbylé dvě nemohly také přežít, přesto jsem stále hledal. A nenacházel. A přes dlouhé hledání nenašel.
Jak jsem hledal, zmocňovalo se mně zoufalství a bolest. Pořád jsem nedokázal pochopit, jak jsme mohli být tak nezodpovědní, že děti neměly vesty, třebas to byla klidná voda. A hlavně jsem cítil pocit zrady. Jednak jsem si připadal, že jsem ty děti zradil. A sám jsem si připadal zrazen těmi, co utekli. Byl jsem přesvědčen, že jsme měli šanci zachránit všechny děti.
A zas a zas jsem hledal ve vodě, protože jsem těm dětem dlužil jejich těla, aby mohly být alespoň důstojně pohřbeni. Současně jsem věděl, že mi to těžko budou ostatní (z komunity) odpouštět. A sám sobě? I kdybych si snad někdy odpustil, věděl jsem, že až vlastní smrt mě zbaví toho břemena.

(Ve snu se mi motal takový pocit, že v místě ztroskotání jsme pluli nějakou kanalizací, potrubím nesmírně velkého průměru (10 metrů?). Spíše tunel - ploché dno, klenba nad námi. Ale na tunel zde bylo moc světla. Na krajích byl betonový pás; to byl ten "břeh", kam žena odkládala nalezené děti. Ale tento pocit byl natolik zmatený a nejasný, že úplně nevím, co to mělo znamenat. Prostě jen to, že to byl uzavřený prostor. Ven se dalo dostat pouze po proudu, nebo proti proudu. Ti dva, co utekli, neutekli na břeh a pryč od vody, ale stále vodou proti proudu.
Ve snu jsem nepoznal žádnou osobu.)

Korzárka » Anilah A jé. Cesty Páně... U nás bylo (skoro) naopak. Když ségra přitáhla budoucího šváru, byla moje první otázka: "Co to jako je?"
Ještě ve svatební den jsem jí říkala, že to přeci nemusí dělat.
Po 13 letech (vzájemného zvykání si) si říkám: "Ještě že je."

Možná je škoda, že zmizely profi dohazovačky. Dnešní seznamky živé baby prostě nenahradí.

Korzárka » mili111 Jo. Umělohmotný nebrat.

Anilah » Korzárka Já jsem si tak napůl dohodila švagrovou - že to nebyl dobrý nápad, jsem zjistila až potom... :)

Korzárka » Jupíí Jupíí, jak budeš cítit. Tohle je prostě odkládací prostor.

Vůbec je to zajímavé téma, "dohazovací" tendence kamarádů. Někdy mám pocit, že skutečnou pohnutkou některých není naše blaho, ale prostá škodolibost.

(Se mi vždycky vybaví Plájovo "vokroužkovanej jak holub" a rovnou vystřízlivím. )

Korzárka » thééé Děkuju Opět se ukazuje mnohovrstevnost symbolů.
A jo - chytit tuhle svini za pačesy, protože neudělat to by byla škoda.

thééé » mili111 jojo ,naskočit...
mě se poslední dobou zdává, že chodím po městech, kde jsem už kdysi byla, některé jsou jakoby starobylé, kde kdysi byla sláva..některé se jen rozpomínám, že znám..
a všechny jsou v takových indigo odstínech..všude je tma, šero

mili111 » thééé Tak...jakmile na mě poběží svině...naskočit a jet
Uvidíme...poslední dobou sny nějak zapomínám...jen dnes mě chtěla kamarádka dohodit štramáka..ten štramák měl asi 12letou dceru....no nic z toho nebylo...já ho nechtěla....on mě taky ne...ale nevěděl jak mě neurazit...tak mi poslal nějakou divnou velkou věc....zaboha si nemůžu vzpomenout, co to bylo...nějaký velký a umělohmotný NJN

thééé » Korzárka Takže podle druidské tradice je rozdíl mezi prasnicí a kancem.
Prasnice - představuje hojnost, výživu, objev, plodnos. Dovolit si příjmat hojnost, protože tohle je přirozený životní princip, který se sám obnovuje (to je info i pro mě).
a kanec - je duch válečníka, udávání směru,vedení. volá Tě do lesa, aby jsi objevil pravdu o sobě, i o světě.
Je to i prvotní nezkrotná síla, ta může inspirovat i k nové tvořivosti. Je to toužit po hrdinských skutcích, ale taky po léčení a vhledu

thééé » Korzárka Kdysi jsem četla, že svině značí něco rodinného.chrani rodinu. Ještě mrknu k druidům, ale Ty jsi to nakonec asi popsala

Korzárka » mili111 Jo.
Trefa s tím, že křičí.
Vlastně spíš KVIČÍ...
Řeč, které rozumím.

Krásný den, mili

mili111 » Korzárka Velká černá svině ....špicááááá....už nenaznačují- křičí
Víš, že sny jsou pro mě moc (no prostor pro představivost..že si z toho mohu odvodit od nádhera po hnus)...ale tahle svině

Korzárka » Korzárka Ještě si to doplním. Aneb jak to vypadá, když se nezapisuje hned.
Sen z 14. na 15.5.:

Zrovna jsem přijela do nějakého hotelu (lázní?) ve stylu antiky, probíhá ubytování. Jdu se projít po okolí. Upravený park, za ním pole. Prochází se tam hosté. Najednou zahlédnu, jak se obilím žene obrovská černá svině. Volám na lidi, co jsou poblíž, ať utečou pryč. Sama tam běžím, chci ji odlákat. Běží jakoby v tunelech, ne přímo. Jako když člověk hraje Žížaly (Žebříky).
Když je skoro u mě, vím, že je střet nevyhnutelný. Lehnu si na břicho na zem. Pozice mrtvola.
Doběhne ke mně. Zastaví se. Cítím její dech na zátylku, mezi lopatkami a na bedrech. Vím, že musím zůstat klidná, že ze mě nesmí jít strach. Taky tak nějak cítím, že nešla po mně, že jsem jí jen vlezla do cesty. Očichala mě a odešla.

*****
Výklad vzhledem ke všemu, co se teď dělo, jasný. Prostě nenechat se sviní strhnout, ať už to mělo podobu bráchy, spolubydlovy rodiny nebo touhy.

*****
Milý deníčku, děkuji za pozornost. Peču koláč a těším se ven.

Korzárka » thééé Děkuju, krásná paní.

Vidíš. Soustředím se na symboly a ten začátek by mi utekl. Přitom jsi to vystihla. "nestavět na ideálech"
Aktuální.

Korzárka » Elisa001 Myslím, že je to věc tréninku. A stejně si nepamatuji vše, jen útržky. Co do množství za noc si jich vybavím čtvrtinu, max polovinu. A někdy nic. Obsah jak kdy, vše zachytit je prakticky nemožné.
Pro mě jsou sny dobrý způsob, jak vyhodnotit, co z okolí vnímám. Hlavně jde o to, si je co nejrychleji zapsat.
= Takže ideálně na najdise, když už tu mám virtuální Deník.
Zůstávají pocity... Donutí tě to pak někdy během dne třeba přehodnotit rozhodnutí?

Elisa001 » Korzárka No ja jsem špatný psycholog ty , pohodě a ja na tebe s dovolenou
Zajímavé jak si všem pamatuješ, ja často hned zapomenu,
Zůstanou ale nějaké pocity.

thééé » Korzárka to je dobrý matroš
mě tu dává smysl ta první věta..jako návrat k něčemu živému, původnímu, přirozenému. Víš, jakože nehledat, neposouvat se, nestavět na ideálech..ale přijmout vše, co je, do poslední vlásečnice, do morku..možná se i vrátit k něčemu starému, co už tu bylo a fungovalo..Vidím to i v těch ostatních obrazech.
ale to je jen taková nejokatější rovina.
takže ze mě Jung nebude

Korzárka » Elisa001 :) Jj. Poslední dny trávím v květinách.

Elisa001 » Korzárka Tak ale 100% to vše znamená - a to není ironie nebo něco obdobného co teť píšu, že si máš udělat dovolenou velkou, velkou Dobolenou, prostě pryč od všeho.
Dovolená je takové blbé slovo, ale jiné neznám.
V indických vykladech snů je zemřelý jako pozitivně vyloženě.