Petr9 (* 9.5.1983)
Muž
Mě hodně zaujala kniha Odpověď na Jóba od C. G. Junga:
http://www.klubknihomolu.cz/120789/…===
Základem Jungova spisu je biblický příběh o spravedlivém a bohabojném člověku Jóbovi, který je testován ve své víře a věrnosti Jahvem (tedy Bohem), jenž podlehl Satanovu pokušení (Satan u Jahva zpochybnil Jóbovu víru) a nechává seslat na Jóba různé pohromy, až nebohý Jób skončí chudý, opuštěný a nemocný.
Na příběhu o nespravedlivě trpícím člověku Jung demonstruje, že Jahve se v Bibli neukazuje vždy jako ten milující a dobrotivý vševědoucí. Naopak, ve vztahu k Jóbovi se chová ješitně, vyžaduje absolutní věrnost a chválu na svou osobu, nedodržuje zákony, které sám určil, a nezná nic podobného sebekritice. Vystupuje jako absolutní protimluv, je dobrem i zlem současně.
Když Jób vyčte Jahvovi, že ho zbytečně týrá, je smeten sedmdesáti jedním veršem o tom, jak je jeho Bůh všemohoucí. Díky tomu Jób odkrývá Jahvovu nevědomost a rozporuplnou povahu, čímž se dle Junga dostává na morálně vyšší úroveň, je tedy nad Bohem, svým stvořitelem. Na rozdíl od Jahva má Jób dar sebereflexe. To si uvědomí i Jahve a chce svou nevědomost a vinu odčinit tím, že se stane člověkem. Skrze Krista a jeho smrt odstraní svou vinu na člověku. Proto považuje Jung starozákonní knihu Jób za „mezník na dlouhé cestě vývoje božského dramatu.“
===
není silnější formulace například: "dej ať mám sílu s pokušeními bojovat..?"
===
v některém překladu jsem narazil na "Prosíme, proveď nás pokušením, ale zbav nás od zlého.", což je asi "inspirativnější"...
... ale pořád tam zůstává základní schizma/otázka, k jakému křesťanskému Bohu se člověk vlastně modlí. kdoví
