I takhle dá se žít - Diskuze a zkušenosti

Nemůžu sama sobě uvěřit, že takhle se dá žít - s tou vnitřní nadějí.Když osobně s ním - chtěla bych být raději.Vychutnávat jeho doteky co ve mně probouzí horkou touhu, jak červenou nit. A chvíle potichu s polibky co k milování svádějí a jedním tělem spolu být. Spojit se hřejivými myšlenkami, že tahle chvíle je tu pro nás a mi v ní mužem být spolu a sami - je to náš čas.Pak chutná jak krupicová kaše, oslazená medem a sypaná skořicí a mi jí ujídáme pomalu, s Láskou po lžíci. Na jazyku svojí chutí nás hladí a k další lžíci - sníst jí svádí. Zamotaní v přízi lásky, nepřipouštět si tu realitu, nedělat si vrásky. Ta chvíle je pro nás, tu. A mi v ní mužem být spolu a sami, s touhou co je mezi námi – i v nás. Je to náš čas. Vychutnávat, oddávat se jí a nesledovat čas.Doteky, polibky a celé naše milování nás ovládá a Láska v nás převládá. Nepotřebujeme slova, k tomu abychom si teď rozuměli – touha nás ovládá.Milujeme se s každou naší chvíli, znova, co můžeme být spolu a city se v nás vtělí. Ten čas, ale plyne, a nastanou nám chvíle cizí a jiné. Naše sny a přání se v nich rozplývají a city se v té chvíli tají. Jako by jsme v tuto chvíli pak někým jiným byli. Už né spolu. Každý doma a né sami.Jako by i cizí lidi tu byli s námi. A tam naše sny mizí. Né ty lidé nejsou cizí. jsou to bratři setry s rodinami.A ty nás vidí - jako jiné lidi a znají pouze – jen jeden čas.Nevědí nic o naší touze, o plameni co hoří Láskou v nás. Je to náš čas.Přesto nechceme je v naší touze spálit, Tak nemůžeme se vzdálit. A to je právě to Lásky mámeníAč jsme blízko tak na míle vzdáleni, od sebe a našich přání, od Lásky a milování.