Když přátelé zlobí - Diskuze a zkušenosti

Občas má člověk prostě takové dny, kdy nemá na nic náladu. Všechno mu připadá nudné, k ničemu. Najednou nemá náladu ani na přátele, vzteká se na ně kvůli každé chybě, jejich chyby si dává dohromady a i když těch chyb je míň než věcí, které pro něj ten přítel udělal, nemůže je pustit z hlavy. Stále dokola a dokola přemýšlí, proč to ten člověk vlastně udělal, proč má radši někoho jiného než jeho, proč mu vlastně lhal.... Nemá cenu nad tím přemýšlet, stejně se nikdy nedostaneme k žádnému závěru, který by uspokojil naši naštvanou duši a uraženou ješitnost. Radši si budeme každý den připomínat, co nám ten člověk provedl a při každé nepatrné narážce si na to vzpomeneme, než abychom toto téma s jeho omluvou jednou pro vždy uzavřeli. To je problém dnešního světa. Neříkám, že tím trpí každý, ale ten, jehož ješitnost je alespoň na takové výši, že nemá rád, když ho přítel odstrkuje, si tím projít jednoduše musí. Věřte mi, že to není věc lehká, zvlášť, když začne zlobit přítel, na kterém vám velice záleželo. To pak nevíte, jestli máte plakat nebo se vztekat, říct mu to narovinu, nebo dělat, jako že se nic nestalo, vynadat mu, nebo odpustit. Jo, to je věc každého z nás, jak se umí vypořádat s problémem, který nastane. Pokud jste tak ješitní, jako já a jen pomyšlení na to, že váš přítel, kamarád či známý si najednou začne všímat někoho jiného a vám přestane psát – buď úplně, nebo v takové míře, nebo alespoň tak jako dřív – vám nahání husí kůži, poradím vám – nikdy si nedávejte dohromady výčet všech věcí, které vás od toho člověka naštvali, ponížili či vám jinak ublížit. V tu chvíli si totiž zaťukáváte hřebíček do rakve vašeho přátelství. Ten malej červík, kterého si tím vytvoříte v hlavě vás totiž bude hlodat a hlodat a věřte, že se jen tak nenažere. I když se budete snažit sebevíc a přítel se vám bude sebečastějc omlouvat, nepomůže to. Snad jen možná časem vaše jízlivost vyprší a vy budete opět schopní s tím přítelem komunikovat jako dřív. Ale co když on není schopen komunikovat jako dřív s vámi? Co když se stalo něco, díky čemu on neví, jednoduše si není jistý, jestli se k vám může chovat jako dřív? To potom už záleží na tom, jak jsou přátelé k sobě upřímní, jak si důvěřují, jak o svých pocitech dokážou vzájemně mluvit. Jednoduše vysvětlete svému příteli, že se ve vašem přátelském vztahu nic nemění, že přece není žádný důvod chovat se jinak. Vysvětlete mu, že když se najednou začal chovat jinak, jinak psát, občas lhát a už si vás tolik nevšímal – i když to třeba myslel dobře- ublížil vám tím, protože vy jste najednou nevěděli, kde jste vlastně udělali chybu, proč se takhle začal chovat. Člověka zamrzí, když se k němu přítel začne chovat míň otevřeně než dřív. A zamrzí to o to víc, jestliže je to někdo vám natolik blízký, že byste bývali byli pro něj udělali cokoliv. Přátelství je velice těžká věc. Mít přítele neznamená jen občas se s ním vidět, občas mu poslat sms a i to velice málokrát, přátelství je o tom být tady jeden pro druhého, vyslechnout ho když potřebuje, ale zároveň vědět, že mám někoho kdo vyslechne mě, když mi bude ouvej. Když si vás přítel přestane všímat, jako by přestal naslouchat vašemu srdci. Jakoby tu pro vás už nebyl. V tu chvíli pokud máte problém a s přítelem na tom nejste tak jako předtím nevíte, zda-li se mu vlastně můžete svěřit, zda-li vás vyslechne. Občas má člověk špatnou náladu. Nic ho nebaví, nejradši by se schoval někam sám do díry a přečkal tohle své chmurné období, aniž by někoho jiného musel otravovat svými problémy, chmurami a špatnou náladou. To potom člověku nepomůžou ani přátelé. Jeden je daleko, u druhého neví, jestli se mu ještě může svěřit, další nejsou. Člověk má jen hrstičku přátel, kterým se svěřuje opravdu se vším. Jsou přátelé dobří, kteří nezkazí žádnou legraci a vždycky si s vámi rádi někam vyrazí. Jsou přátelé a odpoledne plné drbů, kteří znají každou novinku, která koluje po městě. Jsou přátelé moc dobří, kterým řeknete téměř vše, ale je vám blbý říkat jim o svých problémech a potížích. A nakonec jsou přátelé – těch je opravdu jen malinko – kteří jsou ochotni vás vyslechnout. Kterým se nebojíte vylít celé své bolavé srdíčko, kterým se nebojíte skočit do náruče, protože se u nich cítíte v bezpečí. A když jsou takovýhle přátelé moc daleko, nebo vás poslední dobou nějakým způsobem znejistili v důvěře v nich, musí si potom člověk pomoct sám......Každý si pomáhá svým způsobem od zlé nálady. Někdo poslouchá písničky, někdo jde do přírody, někdo se jde vybít do fitka. A někdo maluje.....maluje tenké červené čárky na místě, na kterém to není vidět. Ne že by jeho umělecké dílo nebylo hodné obdivu, ale on si ho chce přecejen nechat pro sebe. Je to totiž takové umění, které mnoho lidí v jeho okolí neuznává a nechápe. Umělci bývají často nepochopeni............