Smutek..... - Diskuze a zkušenosti

Bylo pozdě večer, všichni už spali. Seděla schoulená ve svém pokoji a myšlenkami létala někde ve svém světě. Ve svém vysněném světě, kde jí nikdo nekritizuje, nikdo na ní nekřičí. Byla sama, všude kolem se rozprostíralo děsivé ticho........Odložila spínací špendlík s ostrou špičkou ( ne nůž, ani žiletku, to by někdo mohl najít) a upřeně pozorovala svojí ruku.......ruku plnou čerstvých šrámů. Ruka pálí, klepe se, leskne se na ní krev – její trest za to, že nic neumí, že je neschopná, pomocník v její špatné náladě.Nikdo to neví, jen pár nejlepších přátel. Okolnímu světu stačí hloupé, naivní výmluvy. Stejně by jí nikdo nepomohl, vždyť přes den je plná elánu a dobré nálady. Nikdo netuší, že když se večer zavřou dveře jejího pokoje, zavře se i ona sama do sebe. Neví proč, ale tak je nejšťastnější.....Teď už je klidná, teď už je jí dobře. Nemůže spustit oči z krásných červených čárek, které si nakreslila na ruku. Po tváři se jí kutálejí teplé slané perličky. Ani neví proč vlastně pláče, bolestí z ruka to není....snad bolestí uvnitř? Snad zlobením se sama na sebe? Netuší. Hlavou jí prolétávají myšlenky, co by tomu asi řekli přátelé, kdyby ji takhle viděli. Ne!!!! Pryč s těma myšlenkama. Přátelé ji takhle přece nikdy nesmí vidět! Nepochopili by, proč to dělá, ani ona sama to pořádně neví. Ví jen, že když na své ruce ucítí ostrou špičku spínacího špendlíku, že když čárka jím vytvořená zčervená, je jí dobře.....