Najdise.cz ... najdi a poznej lidi, kteří se narodili ve stejný den jako ty ...
Čo sa stane ak človek nenaplni svoje poslanie pre konkrétny (súčasný) život? - Diskuze a zkušenosti
- Astrologie
online Osobní horoskop (radix) Partnerský horoskop Tranzitní horoskop Psychologická astrologie Online výpočty
solár, direkce, revoluce, kompozit a další ...
Lunární kalendář
- Horoskopy 2024
kalendáře a jiné Znamení zvěrokruhu Partnerský horoskop Ascendent a Descendent Horoskopy na rok 2024
Čínský, Keltský, Výklad karet, Léčivé kameny, a další ... Kalendáře na rok 2024
Čínský horoskop 2024
- Slavné osobnosti
astro databáze - Narozeniny
jména, svátky - Numerologie
online - Poznej
znamení - Galerie
uživatelů - Diskuzní
fórum
Čo sa stane ak človek nenaplni svoje poslanie pre konkrétny (súčasný) život?
08.08.2015 - 08:55
Saly
Čo sa stane ak človek nenaplni svoje poslanie pre konkrétny (súčasný) život?
Je viac teórii a názorov na poslanie človeka v tom ktorom živote na Zemi.Niekto tvrdí, že máme daný životný plán a poslanie, ktoré by sme mali uskutočniť. V prípade, že sa človek vzpiera ísť naplánovanou cestou rozvoja, nevyužije naplno svoj potenciál a odmietne ísť cestou, ktorá je pre konkrétny plán vývoja určená, tak v ďalšom živote to vraj bude mať oveľa náročnejšie a ťažšie(viac a ťažšie skúšky, ktoré by človeka mali "prinútiť" k rastu).Niekto iný zas tvrdí, že je iba na nás ako budeme postupovať s plánom, akým tempom sa budeme rozvíjať, či plán naplníme celý, alebo iba čiastočne a nič to nezmení na podmienkach budúceho života, ani na náročností budúcich lekcií, skúšok.Vraj máme toľko času koľko potrebujeme a nikto nás nenúti vyvíjať sa rýchlejšie, ak to nechceme a máme vraj právo plán meniť, upravovať. A vôbec, ani vyvíjať sa vraj nemusíme, ak nechceme.Ako to vnímate, vidíte a cítite vy?Ďakujem za názory
Stránka:
2 1
19.08.2015 - 11:04
| Filtr
Saly
» vltavínka
Veď práve ... ak človek vie, že by mal niečo urobiť, aj by chcel, len to nedokáže, lebo nemá schopnosť vycítiť čo presne, aký konkrétny krok má práve urobiť a nemá ani vyvinutú intuíciu natoľko, aby vedel správne rozlíšiť a identifikovať vnútorné pocity, prípadne sú jeho pocity paradoxné, zrejme preňho bude ťažké naplniť svoje poslanie v tomto živote a zopakuje si to v ďalšom živote. Možno ho však osud k tomu nejako "dokope" ešte v toto živote cez bolestivé okolnosti a krízové situácie... a ak ani toto nepomôže, tak možno až vtedy "prepadá" a opakuje lekciu v novom tele, v novej inkarnácii....
19.08.2015 - 10:12
| Filtr
vltavínka
» Saly
Hodně lidí si myslí, že to umí zjistit.. astrologicky, numerologicky...dá se s tím jistě pracovat, ale nechci soudit, co je a co není 100%.
Zajímavé jsou v tomto směru třeba knížky od M. B. Boháčové, třeba Minulé životy,vzorce duše nebo Karmické zadání podle životních čísel.
Rozhodně je to inspirativní a hodno zamyšlení. Každý tak nějak podvědomě vycítí, s čím jeho duše rezonuje a co si z toho vzít za ponaučení...
Že čísla a jejich vibrace nás silně ovlivňují, o tom nepochybuji.
Ale nepodceňovala bych vlastní srdce a intuici. Člověk tak nějak asi vycítí, kdy prochází nějakou zásadní zkouškou. Co nezvládl, kam ho to vede...
Zajímavé jsou v tomto směru třeba knížky od M. B. Boháčové, třeba Minulé životy,vzorce duše nebo Karmické zadání podle životních čísel.
Rozhodně je to inspirativní a hodno zamyšlení. Každý tak nějak podvědomě vycítí, s čím jeho duše rezonuje a co si z toho vzít za ponaučení...
Že čísla a jejich vibrace nás silně ovlivňují, o tom nepochybuji.
Ale nepodceňovala bych vlastní srdce a intuici. Člověk tak nějak asi vycítí, kdy prochází nějakou zásadní zkouškou. Co nezvládl, kam ho to vede...
19.08.2015 - 09:54
| Filtr
Saly
» vltavínka
A myslíš, že je možné nejakým spôsobom zaručene zistiť čo presne má ten ktorý človek zvládnuť v tomto živote, akú úlohu?
Ak by ľudia poznali svoje poslanie, svoju úlohu pre tento život, možno by mali väčšiu šancu to aj lepšie zvládnuť, pokročiť ďalej a nemuseli by sa vracať znova a znova k rovnakej úlohe. A možno nie ... kto vie
Ak by ľudia poznali svoje poslanie, svoju úlohu pre tento život, možno by mali väčšiu šancu to aj lepšie zvládnuť, pokročiť ďalej a nemuseli by sa vracať znova a znova k rovnakej úlohe. A možno nie ... kto vie
19.08.2015 - 09:37
| Filtr
vltavínka
» Saly
Když nezvládneme to, co jsme v tomto životě měli, pouze se ve vývoji duše neposuneme tam, kam jsme mohli ( resp. měli ).
Ale nestane se podle mne žádná tragedie, prostě si jen budeme v dalších životech procházet tím stejným úkolem tak dlouho, dokud nepochopíme a neposuneme se dál....Přeskočit se nedá nic...
Ale nestane se podle mne žádná tragedie, prostě si jen budeme v dalších životech procházet tím stejným úkolem tak dlouho, dokud nepochopíme a neposuneme se dál....Přeskočit se nedá nic...
18.08.2015 - 12:03
| Filtr
10.08.2015 - 10:53
| Filtr
inkateo www.pracesesny.cz
Děkuji všem za tuto podnětnou diskuzi.
Co člověk to názor, co člověk to pocit, co člověk to zkušenost. Všude mraky knih. Plno odkazů starých kultur a civilizací. Všude nějaká představa o tom, jak ten život funguje a proč. I názory v této diskuzi jsou toho hezkou ukázkou. Jsou pestré. A za to Vám děkuji.
Chtěl bych přinést jednu myšlenku (představu), která téměř nikdy a nikde nezazní a přitom se zdá být zásadní. Všichni o sobě uvažujeme jako o jedné jediné entitě. Když něco řeknu, jsem to já. Když něco cítím, jsem to já. Když něco vnímám, jsem to já. To nás pak vede k představě, že pokud si dávám úkol, dávám si ho já.
My ale ani netušíme, kdo jsme. Máme mnoho vrstev vědomí. Bdělé rozumové vědomí, supermoudré podvědomí, fantasticky moudré nadvědomí, a kdoví co ještě (duše rozumová, duše cítivá … atd)
Až odložíme fyzické tělo a budeme ve fázi, kdy naše různé složky vědomí budou mít povědomí o zkušenostech z mnoha a mnoha našich životů, jistě to také budeme my, ale jistě budeme mnohem širšími my, než se jimi cítíme být právě nyní. Prsty, které nyní ovládají klávesnici, jsou ovládané pouhým střípkem mého skutečného já. A dovedu si představit, že pokud se budu účastnit plánování svého dalšího života, bude ho plánovat mnohem širší a hlubší a zkušenější já, než rozumeček, který nyní něco píše na najdise. Tudíž myslím nemohu mít ani páru, jak to jednou bude po smrti těla s případným plánováním dalšího života ve hmotě. Svět je tak bohatý, že si dokážu představit, že jsou možné všechny scénáře. A nejen možné, ale že se také i dějí všechny možné scénáře plánování.
Jednu věc lze myslím vypozorovat ze života tady a teď. A to, že čím je člověk moudřejší a laskavější, tím vyšší přirozené nároky si klade on sám na sebe. Ne proto, že se to tak má, nebo že se to tak píše, ale protože to žije. A proto je možné, že naše mnohem širší a moudřejší já, než si o něm myslíme právě teď, je natolik moudré, že moudrost naší celistvé duše a všech jejích složek si sama na sebe klade svoje vlastní nároky a úkoly. Tak jak to přirozeně dělají moudří lidé. Prostě to dělají, protože to přirozeně žijí. Asi nám bude dělat problém umět se vnímat jako mnohem hlubší a moudřejší bytosti, než jak se projevujeme zde ve hmotě na Zemi, ale i to je cesta poznání. Cestou tohoto poznání je cesta pozorování. Pozorování sebe sama. Co kdy říkám, proč to říkám, říkám to skutečně současný já, nebo nějaký starý program, atd atd.
V tomto mi nejvíc otevřel oči skvělý německý terapeut Artho Stefan Wittemann.
Na konkrétních názorných příkladech ukazuje, že psyché člověka (Duše) se sebeorganizuje. Na základní rovině se podle jeho zkušeností psyché sebeorganizuje tak, že když vstupuje Duše na Zem, tak si sebou přináší určitá témata a již při vstupu do těla obsahuje jednotlivé samostatné zdroje. Tyto zdroje jsou nositeli konkrétních témat, mají k těmto tématům své vlastní názory a postoje, mají také své vlastní potřeby, a hlavně - mají i svoji vlastní svobodnou vůli.
Není žádné jedno já. Jsme výslednicí mnoha vrstev a aspektů a záměrů. Je potřeba se umět pozorovat, abychom mohli začít vědomě poznávat (a měnit) sebe sama. To je náš největší úkol, který za nás nikdy nikdo jiný neudělá a ani nemůže udělat.
Zde je o práci Artho Stefana Wittemanna trochu více: http://www.pracesesny.cz/vyklady-sn…
Asi nekrásnější představou o smyslu života se mi jeví představa zapsaná v jednom starobylém aramejském textu, kde se píše: SMYSLEM ŽIVOTA JE ROZKVÉST.
No není to krásné?
Co člověk to názor, co člověk to pocit, co člověk to zkušenost. Všude mraky knih. Plno odkazů starých kultur a civilizací. Všude nějaká představa o tom, jak ten život funguje a proč. I názory v této diskuzi jsou toho hezkou ukázkou. Jsou pestré. A za to Vám děkuji.
Chtěl bych přinést jednu myšlenku (představu), která téměř nikdy a nikde nezazní a přitom se zdá být zásadní. Všichni o sobě uvažujeme jako o jedné jediné entitě. Když něco řeknu, jsem to já. Když něco cítím, jsem to já. Když něco vnímám, jsem to já. To nás pak vede k představě, že pokud si dávám úkol, dávám si ho já.
My ale ani netušíme, kdo jsme. Máme mnoho vrstev vědomí. Bdělé rozumové vědomí, supermoudré podvědomí, fantasticky moudré nadvědomí, a kdoví co ještě (duše rozumová, duše cítivá … atd)
Až odložíme fyzické tělo a budeme ve fázi, kdy naše různé složky vědomí budou mít povědomí o zkušenostech z mnoha a mnoha našich životů, jistě to také budeme my, ale jistě budeme mnohem širšími my, než se jimi cítíme být právě nyní. Prsty, které nyní ovládají klávesnici, jsou ovládané pouhým střípkem mého skutečného já. A dovedu si představit, že pokud se budu účastnit plánování svého dalšího života, bude ho plánovat mnohem širší a hlubší a zkušenější já, než rozumeček, který nyní něco píše na najdise. Tudíž myslím nemohu mít ani páru, jak to jednou bude po smrti těla s případným plánováním dalšího života ve hmotě. Svět je tak bohatý, že si dokážu představit, že jsou možné všechny scénáře. A nejen možné, ale že se také i dějí všechny možné scénáře plánování.
Jednu věc lze myslím vypozorovat ze života tady a teď. A to, že čím je člověk moudřejší a laskavější, tím vyšší přirozené nároky si klade on sám na sebe. Ne proto, že se to tak má, nebo že se to tak píše, ale protože to žije. A proto je možné, že naše mnohem širší a moudřejší já, než si o něm myslíme právě teď, je natolik moudré, že moudrost naší celistvé duše a všech jejích složek si sama na sebe klade svoje vlastní nároky a úkoly. Tak jak to přirozeně dělají moudří lidé. Prostě to dělají, protože to přirozeně žijí. Asi nám bude dělat problém umět se vnímat jako mnohem hlubší a moudřejší bytosti, než jak se projevujeme zde ve hmotě na Zemi, ale i to je cesta poznání. Cestou tohoto poznání je cesta pozorování. Pozorování sebe sama. Co kdy říkám, proč to říkám, říkám to skutečně současný já, nebo nějaký starý program, atd atd.
V tomto mi nejvíc otevřel oči skvělý německý terapeut Artho Stefan Wittemann.
Na konkrétních názorných příkladech ukazuje, že psyché člověka (Duše) se sebeorganizuje. Na základní rovině se podle jeho zkušeností psyché sebeorganizuje tak, že když vstupuje Duše na Zem, tak si sebou přináší určitá témata a již při vstupu do těla obsahuje jednotlivé samostatné zdroje. Tyto zdroje jsou nositeli konkrétních témat, mají k těmto tématům své vlastní názory a postoje, mají také své vlastní potřeby, a hlavně - mají i svoji vlastní svobodnou vůli.
Není žádné jedno já. Jsme výslednicí mnoha vrstev a aspektů a záměrů. Je potřeba se umět pozorovat, abychom mohli začít vědomě poznávat (a měnit) sebe sama. To je náš největší úkol, který za nás nikdy nikdo jiný neudělá a ani nemůže udělat.
Zde je o práci Artho Stefana Wittemanna trochu více: http://www.pracesesny.cz/vyklady-sn…
Asi nekrásnější představou o smyslu života se mi jeví představa zapsaná v jednom starobylém aramejském textu, kde se píše: SMYSLEM ŽIVOTA JE ROZKVÉST.
No není to krásné?
K příspěvku je přiložený obrázek, který se zobrazí pouze přihlášeným uživatlům.
(Přihlásit)
09.08.2015 - 17:37
| Filtr
09.08.2015 - 17:25
| Filtr
Najdise.cz
Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele onka, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Myslím, že na rozdíl od zvířat, které mají za úkol přežít, je člověk díky ego-výbavě nadúkolován kromě přežití ještě vymyslet smysluplnou náplň života. Nic konkrétního pro všechny, buď to rozpoznáme a vezeme se na vlně klidu a pohody, nebo tápeme a čím víc chceme něco vylepšovat, tím víc se trápíme a tápeme a vymýšlíme a .. pak umřeme a ty naše výmysly žijí svým životem, poučují zase naše děti a jejich děti, všichni se taknějak motáme a pak najednou koukáme, že např. zmizely lesy a hledáme : kdo za to může, kromě mne
=====
Myslím, že na rozdíl od zvířat, které mají za úkol přežít, je člověk díky ego-výbavě nadúkolován kromě přežití ještě vymyslet smysluplnou náplň života. Nic konkrétního pro všechny, buď to rozpoznáme a vezeme se na vlně klidu a pohody, nebo tápeme a čím víc chceme něco vylepšovat, tím víc se trápíme a tápeme a vymýšlíme a .. pak umřeme a ty naše výmysly žijí svým životem, poučují zase naše děti a jejich děti, všichni se taknějak motáme a pak najednou koukáme, že např. zmizely lesy a hledáme : kdo za to může, kromě mne
09.08.2015 - 16:01
| Filtr
Najdise.cz
Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele bubobubo, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Vnímám to tak,že nemáme poslání...žijeme a chceme se cítit spokojeni a co způsobí tu spokojenost, je dané tím, jaká osobnost každý z nás je, jaké máme vlastnosti, v jakém prostředí jsme se pohybovali jako děti, jaké lidi jsme potkali, jaké dosavadní události,zážitky a prožitky máme, kde v současnosti žijeme atd...
=====
Vnímám to tak,že nemáme poslání...žijeme a chceme se cítit spokojeni a co způsobí tu spokojenost, je dané tím, jaká osobnost každý z nás je, jaké máme vlastnosti, v jakém prostředí jsme se pohybovali jako děti, jaké lidi jsme potkali, jaké dosavadní události,zážitky a prožitky máme, kde v současnosti žijeme atd...
09.08.2015 - 15:01
| Filtr
Najdise.cz
» Saly
Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele vernal, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Cesty k cieľu sú plné zákrut a kruhových objazdov Kde je povedané, že životným poslaním je mať partnera a deti? To je len jedna z možných volieb.
Oveľa dôležitejšie je, ako sa človek postaví sám ku sebe. Ak sa s láskou v srdci bude na seba pozerať, nikdy z cesty nezišiel, neulietal do duchovna či materiálna. Skutočná láska hreje, lieči, ukazuje cestu.
Je to tak ľahké dosiahnuť a pritom tak ťažké. Je ťažké zničiť programy, ktoré nám niekto roky tlačil do hlavy a my sme poslúchli, lebo nás devastoval strach so všetkými sprievodnými znakmi - neveriť sám sebe, prispôsobovať sa umelým obrazom a mnohým ďalším nepotrebným javom žijúcim v ľudskej spoločnosti.
Je ťažké zničiť to, čo nás brzdí, lebo to vlastne ani nechceme - myslím, že toto je pravý dôvod u drvivej väčšiny ľudí na svete, pretože je pohodlnejšie nechať sa niesť na vlne, kde chce ona, ako ju osedlať.
=====
Cesty k cieľu sú plné zákrut a kruhových objazdov Kde je povedané, že životným poslaním je mať partnera a deti? To je len jedna z možných volieb.
Oveľa dôležitejšie je, ako sa človek postaví sám ku sebe. Ak sa s láskou v srdci bude na seba pozerať, nikdy z cesty nezišiel, neulietal do duchovna či materiálna. Skutočná láska hreje, lieči, ukazuje cestu.
Je to tak ľahké dosiahnuť a pritom tak ťažké. Je ťažké zničiť programy, ktoré nám niekto roky tlačil do hlavy a my sme poslúchli, lebo nás devastoval strach so všetkými sprievodnými znakmi - neveriť sám sebe, prispôsobovať sa umelým obrazom a mnohým ďalším nepotrebným javom žijúcim v ľudskej spoločnosti.
Je ťažké zničiť to, čo nás brzdí, lebo to vlastne ani nechceme - myslím, že toto je pravý dôvod u drvivej väčšiny ľudí na svete, pretože je pohodlnejšie nechať sa niesť na vlne, kde chce ona, ako ju osedlať.
09.08.2015 - 14:10
| Filtr
Háňa*
» Antony52
Člověk je nejvyšší forma pozemského vývoje ? Tak to je vtipné tvrzení.
Mně spíš přijde, že člověk je právě ta nejprimitivnější, zaseklá - to on stále něco hledá, po něčem pátrá, nic mu není jasné, hledá smysl bytí .... druh, co se dostal na zcestí.
Každý "pitomý" mravenec nebo čmelák ví, že žije v jednotě a že a kde je tam jeho místo. Taky ví, že není výš nebo níž, než třeba kočka nebo jabloň. Každá pampeliška ví, že není o nic méně důležitá a krásná, než růže .... Všichni ví, že nikdo není výš nebo níž, když jsme všichni tady - že jsme tady spolu proto, že tvoříme jeden celek. Jen člověk ne. Proto pořád potřebuje soutěžit a vítězit, něco tlačit a překonávat, stále hledá soupeře a porovnává, kdo je víc, kdo je mín, kdo je výš, kdo je níž ...
Člověk je nejzabedněnější stvoření ze všech a svojí blbostí ten společný vývoj spíš brzdí, tak je to Ale nemůže za to, je teprve ve vývinu, takže milujme ho, on to snad časem pochopí, jak se věci mají. Pak přestane svoje úkoly hledat a začne je žít
Mně spíš přijde, že člověk je právě ta nejprimitivnější, zaseklá - to on stále něco hledá, po něčem pátrá, nic mu není jasné, hledá smysl bytí .... druh, co se dostal na zcestí.
Každý "pitomý" mravenec nebo čmelák ví, že žije v jednotě a že a kde je tam jeho místo. Taky ví, že není výš nebo níž, než třeba kočka nebo jabloň. Každá pampeliška ví, že není o nic méně důležitá a krásná, než růže .... Všichni ví, že nikdo není výš nebo níž, když jsme všichni tady - že jsme tady spolu proto, že tvoříme jeden celek. Jen člověk ne. Proto pořád potřebuje soutěžit a vítězit, něco tlačit a překonávat, stále hledá soupeře a porovnává, kdo je víc, kdo je mín, kdo je výš, kdo je níž ...
Člověk je nejzabedněnější stvoření ze všech a svojí blbostí ten společný vývoj spíš brzdí, tak je to Ale nemůže za to, je teprve ve vývinu, takže milujme ho, on to snad časem pochopí, jak se věci mají. Pak přestane svoje úkoly hledat a začne je žít
© 2007-2024 Najdise.cz