 Tuatha Dé Danann (* 1.1.1920) Muž
Hrad Houska- Hrad Houska proslul zejména legendou kolem svého vzniku. Ve skále, na které byl postaven, byla údajně brána pekel, kterou přicházely do našeho světa zlé síly. Aby jim byl tento vstup znemožněn, byl zde postaven hrad a na místě pekelné průrvy hradní kaple.
-Říká se, že každý kdo je na Housce fotografován nepohlédne fotografovi přímo do tváře a pokud ano, není jeho tvář stejně vidět a nebo fotografie nějak „nevyjde“ (pozn. Cody si myslí, že je to kravina, důkazy jsou...).
-Kdysi pod hradem praskla skalní stěna a tím se otevřela brána pekel. Jak lidová slovesnost barvitě líčí, nebylo nouze o zjevování se démonů, ďáblů a jiných potvor. Nad místem praskliny tedy byla postavěna hradní kaple jako zátka „pekel
-Pověst o odsouzenci:
Kdysi chtěli obyvatelé hradu zjistit jak opravdu peklo pod Houskou vypadá a tak nabídli odsouzenci na smrt milost, pokud ono „peklo“ zdokumentuje. On přikývl a tak jej začali spouštět po laně do průrvy - brány pekel, ale začal po chvíli vyděšeně křičet, vytáhli ho tedy urychleně ven. Vlasy mu zbělely hrůzou a tvrdil, že tam dole viděl ďábly a že se peklo nedá srovnat se smrtí a nadále odmítl „peklo“ popisovat! Údajně za několik dní zemřel. Lidé pak chtěli studnu zasypat, ale jako by byla studna bezedná veškeré kamení jen padalo a studna na ně zírala svou temnou hloubkou. Nakonec to vzdali … později se ji povedlo zasypat po třech letech usilovné práce majitele hradu Jana mladšího z Vartenberka.
-Pověst o Orontovi z poloviny 17. století:
Na opuštěném hradě Housce, vystavěném na začátku 14. století pány z Dubé, poblíž Bezdězu, se v roce 1639 usadil hlouček zlotřilých vojáků, jejichž vůdcem byl Oront, bývalý poručík ve švédském vojsku, který se brzy stal postrachem celého okolí ... mezi lidmi se ujala víra, že švédský lupič uniká z nebezpečí nějakým kouzlem a že je dojista ve spolku s ďáblem. Dva myslivci se dohodli, že Oronta dostanou. Místní kovář jim očaroval flinty a stejně tak olověné kule, které neminou. Těsně u paty hradního vrchu stála opuštěná kovárna. Do té se oba myslivci vplížili, vylezli tam na půdu a ve střeše proti hradu odstranili nepozorovaně několik šindelů. Takto povstalým otvorem bylo vidět přímo na okna hradní síně, ve které přebýval Oront. Jeden z myslivců zařval: „Oronte, slyšíš mě, Oronte!“ Tu se otevřelo tabulkové okno hradní síně a z něho se vychýlil švédský lupič, aby zjistil, kdo jej volá. Po té, co spatřil na skalním výstupku jednoho z nich, tak se zeptal: „Čeho žádáš?“ Najednou se zablesklo a druhý myslivec vystřelil. Švéd s prostřeleným čelem zavrávoral u okna a jen stačil zvolat: „Mou černou slepici sem!“ Ale už bylo pozdě na nějaká kouzla, neboť v té chvíli se Oront skácel mrtev k zemi.
|
|