 Tesik (* 23.4.1978) Žena
Zajímavej film, to se musí nechat. Při prvním zhlídnutí mě spíš iritoval – bylo to na mně moc nekoherentní, místy ujetý, a většinu času hra za účelem hry bez náležitý dotaženosti. Beru, že to mělo znázorňovat neuchopitelnou nelogičnost a přetržitost snových sekvencí, tý “směsice komplexních ingrediencí nahodilých myšlenek, vzpomínek, lásky, přítelství, dojmů z danýho dne, osobnostního nastavení”. Ano, tyhle úvodní slova vytvářejí už dopředu jakýsi alibi proti nařčením z výše uvedenýho. A do jistý míry i upozorňujou racionálnějš orientovaný diváky před výletem do krajiny, kde se nebude možný pohybovat podle zákonů logiky (“A kurva, umělec, to je konec”, říká Guy hned z kraje filmu, když se setká se Stephanem). Tady vstupujeme do krajů kartónů, celofánu a vaty. Pokud se vás to odrazuje už na začátku, využijte těch 90 min jinak. Mně to zprvu překvapilo, ale neodradilo, naopak zaujalo – nejen svou zvláštností a odvahou požití laciných kulis, ale i náznakem jistýho poselství či hloubky. A ne že bych to tam místy nenašla, ale zkrátka na můj vkus to bylo přehlušený příliš fantazijním zmatkem bdělýho snění. G.G.Bernal je zlatej, pokud se na tu křehkou roli někdo hodí, rozhodně on. Charlotte svý roli dodává jistou důstojnost a její “loď v lese” je mi bližší než Stephanův “les v lodi”. Když jsem to viděla napodruhý, dokázala jsem se do filmu víc vžít a vnímat vnitřní Stephanovu složitost, těžkost jeho fungování v tradičním, “normálním” světě. A důležitost vztahu ke Stephanii - jejich interakce je pro Stephana jakýmsi příslibem zaslíbené země, možnosti pocitu sounáležitosti("paralelní synchronizovaná nahodilost"), o němž může v ostatních interakcích se svým okolím jen snít – vztah se Stephanií je krásnej, iluzorní, snovej, a –ano- proměnlivej a křehkej jako sen sám.
|
|