Wolfinka (* 5.9.1979)
Žena
Lostríku, tak jsem něco sesmolila, ale pokud bych to měla přebásnit, bylo by to absoltně jiné... takhle je to skoro doslovné...
............
Pojď k oknu, miláčku,
toužím Ti z dlaně číst…
myslíval jsem, že cikánem bych mohl být
dříve než mě odvedeš k Vám domů…
Tak dávno je to, Marianne, co jsme se začali znovu smát
a plakat a plakat a smát se… všemu tomu…
Však víš, že s tebou žiju rád,
ale naučila jsi mě příliš zapomínat…
A já se zapomněl modlit za anděly
a andělé se zapomněli modlit za nás
Tak dávno je to, Marianne, co jsme se začali znovu smát
a plakat a plakat a smát se… všemu tomu…
Když jsme se potkali byli jsme „skoro“ mladí
v hlubinách zeleného šeříkového parku…
Tiskla jsi se na mě jako bych byl krucifix,
procházejíc po kolenou tmou…
Tak dávno je to, Marianne, co jsme se začali znovu smát
a plakat a plakat a smát se… všemu tomu…
Všechny tvé dopisy mluví o tom, že jsi při mně…
tak proč se cítím tak sám?
Postávám na kraji římsy a tvá jemná pavoučí síť
mě přivazuje kámen ke kotníkům…
Tak dávno je to, Marianne, co jsme se začali znovu smát
a plakat a plakat a smát se… všemu tomu…
Prozatím ale potřebuji tvou ukrytou lásku
jsem chladný jak nová žiletka…
Opustila jsi mě, když jsem ti řekl že jsem jen podivín
Nikdy jsem ti netvrdil, že jsem statečný…
Tak dávno je to, Marianne, co jsme se začali znovu smát
a plakat a plakat a smát se… všemu tomu…
Ach, jak jsi překrásná!
Vím, jsi pryč a máš už jiné jméno…
A právě ve chvíli kdy jsem překonal celou stěnu té hory
abych omyl víčka v dešti…
……………………..
