Jak zbourat.... - Diskuze a zkušenosti

Najdise.cz (Systémová zpráva)

Příspěvek je od uživatele spimajim, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
===
Nečetla jsem celou diskuzi, reaguji jen na první příspěvek, tak se omlouvám, jestli opakuji něco, co už někdo napsal.

Co je lepší, prožít deset krásných lásek a deset zklamání - nebo žádné zklamání, ale ani žádnou lásku?

Já bych Ti poradila: žij každý den jako by byl poslední. Proč Tě má zajímat, že zítra budeš zklamaná, když dnes si můžeš užít nádhedný romantický večer nebo ještě něco víc? Vždyť zítřek už nemusí přijít, někdy stačí jen vteřina, nehoda a tak.
Prožívej dnešek, nezabývej se ani včerejškem ani zítřkem a uvidíš - Tvé srdce nebude mít důvod se opevňovat.

player (* 20.5.1968)
Muž

Čím se to u tebe projevuje?
Zamlklostí nebo plachostí?

Marhon (* 30.7.1974)
Žena

Každé zklamání sice čím dál méně bolí, ale je to vůbec takhle správně?
není to správně. já měla podobný období. nejde to rozbourat. chce tě to utopit a když se dostaneš až na to bahnitý dno, zůstaneš tam ležet a nechceš už vůbec nic. chce to pecku do mozku aby si se zvedla, jinak se utopíš. živá mrtvola.
já sem se takle utopila. nevěděla sem nejen co je za den, ale musela sem se podívat z okna abych věděla, co si oblíct. jestli je tam sníh a mam si vzít bundu, nebo je teplo a mam si vzít šaty. nevěděla sem jestli je jaro,léto, podzim nebo zima. měsíce sem vůbec neregistrovala. kolem bylo šedivo a v hlavě prázdno. žádná myšlenka, žádná budoucnot a žádný sen.
pecku sem dostala, když sem jela jednou domu autem proti mě běželo kotě, měla sem dost času, ale nezabrzdila. pak mi došlo, že kdyby tam byl člověk, dopadlo by to stejně, nebrzdila bych. a to byla ta pecka, kdy sem si uvědomila, že v tom vzduchoprázdnu, mi svět připadá, jen jako film, na který se dívám a který neovlivnim. ve skutečnosti sem byla nebezpečná pro okolí, protože sem nevnímala, že se kolem mě děje realita. po čtyřech letech sem se vzbudila a začala makat.
všechno to začalo tou tvojí zdí. zavřela sem se do sebe, do svýho světa a měla pocit, že sem v bezpečí a okolí se mě netýká. neni to pravda.
dneska mám pořád jakousi zídku, nedůvěru, ale to jen proto, že když někomu otevřu svý srdce a pustim ho dovnitř, tak on se povrtá a zmizí. a já vystavím svou zídku, který ten další musí překonávat. ale tu ZEĎ už nikdy nechci poznat.
krásně to napsala před časem karamel:
karamel

Ti, kteří se nám otevřou..
Vždy buďte ohleduplní ke všem, kteří se nám otevřou.
Pokud se takto člověk otevře, nemá kam by ustoupil,
kam by se schoval a nemůže se ani bránit !

je to pravda, když ho zklamete, staví zeď, čím víc zklamání, tím vyžší zeď.

mbplacebo (* 28.5.1978)
Žena

čím se to u tebe projevuje ?
zamlklostí nebo plachostí?

.......
to byla otázka pro mě?

player (* 20.5.1968)
Muž

Ano.Jistě.

mbplacebo (* 28.5.1978)
Žena

Je super všechno co jste tady napsali v každém příspěvku je kus pravdy a já vím, že to tak je....ale je to běh na dlouho trať bohužel, ten vzorec chování už mám takhle silně zapsanej a není jednoduché se toho zbavit, obzvláště při těch zklamání.... pokaždé když se tohle stane, tak se snažím se s tím vyrovnávat jinak...jenže výsledkem je vrácení se na stejnou "jistou" cestu, neboli do té slepé uličky a jít dál, "jít dál" v uvozovkách páč ta nikam nevede nicméně, moje srdce se otevírá lidem, ale ve vztazích vůči mužům, začíná bejt jak kámen, to si ze mě udělali sami, bohužel, nechala jsem se zvyklat a teď na to doplácím, ono je to těžký, páč se chlapům otevřu vždycky a vždycky se snažím mít rád, takovým způsobem jak to nejlíp dokážu a pak "pic" a rána a zklamání , pokud se to takto děje pořád...výsledkem je chlad, nízké sebevědomí atd....Jak už to tady bylo řečeno, teď se snažím pracovat na sobě a kupodivu mi to jde, zhubla jsem, opět tancuju, tak jak mě to vždycky bavilo, cítím se mnohem líp, ale s těma chlapama to jde od deseti k pěti...

Najdise.cz (Systémová zpráva)

Příspěvek je od uživatele spimajim, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
===
...co je to zklamání? Pouze to, že někdo nenaplní naše očekávání. Pokud člověk nic nečeká, vlastně ani nemůže být zklamán.

Jestli to není tajemství - píšeš v množném čísle - kolik těch zklamání tedy bylo?

Ptám se proto, že někomu stačí jedno dvě a jeho život se promění v jedno velké definitivní zranění - popravdě je toto ale trochu bolestínské.
Pokud ale někdo prožije zklamání dvacet, pak je někde opravdu chyba a špatný vzorec chování. Myslím ale, že ho není třeba hledat v citové uzavřenosti, ale spíše v chybném výběru partnerů a v chybných očekáváních a nesprávném postupu při budování vztahu.
Tuto chybu citová uzavřenost nevyřeší.
Samota není řešení vztahu pro člověka, který vztah mít chce.

mbplacebo (* 28.5.1978)
Žena

Je super všechno co jste tady napsali v každém příspěvku je kus pravdy a já vím, že to tak je....ale je to běh na dlouho trať bohužel, ten vzorec chování už mám takhle silně zapsanej a není jednoduché se toho zbavit, obzvláště při těch zklamání.... pokaždé když se tohle stane, tak se snažím se s tím vyrovnávat jinak...jenže výsledkem je vrácení se na stejnou "jistou" cestu, neboli do té slepé uličky a jít dál, "jít dál" v uvozovkách páč ta nikam nevede nicméně, moje srdce se otevírá lidem, ale ve vztazích vůči mužům, začíná bejt jak kámen, to si ze mě udělali sami, bohužel, nechala jsem se zvyklat a teď na to doplácím, ono je to těžký, páč se chlapům otevřu vždycky a vždycky se snažím mít rád, takovým způsobem jak to nejlíp dokážu a pak "pic" a rána a zklamání , pokud se to takto děje pořád...výsledkem je chlad, nízké sebevědomí atd....Jak už to tady bylo řečeno, teď se snažím pracovat na sobě a kupodivu mi to jde, zhubla jsem, opět tancuju, tak jak mě to vždycky bavilo, cítím se mnohem líp, ale s těma chlapama to jde od deseti k pěti...

Marhon (* 30.7.1974)
Žena

já sem na tom asi stejně jako ty. jen už vim, co se stane, když to přeroste přes hlavu.
tady se mi líbí názory spimajim
pro mě to dává smysl a vidim v tom radu. myslim si, že každý má jinou tu svojí cestu, jak z toho ven. a musí si jí najít sám v sobě. já musela až na dno.
ale je pravda, že mě postavila na nohy moje věštkyně.

mbplacebo (* 28.5.1978)
Žena

Ano, líbí se mi také její názory Snažím se fakt na sobě makat, někdy to jde, někdy dře, nerada bych na dno!!! Je pořád spousta věcí, který mě baví, nechci je vidět šedivě, to néé, ale prostě můj život se musí přestat točit kolem těch chlapů, páč to je jeden další důvod, vždycky jsem toužila po druhé polovičce, už leta nikoho víceméně nemám, samotu občas střídá zklamání...dřív jsem to řešila pořád, ale dnes se snažím se na to dívat jinak, nechci aby byli pro mě chlapi středem vesmíru (proto jsem se rozhodla na sobě zapracovat) jenže chybně je to, že abych víceméně na ně přestala myslet, tak jsem začala stavět tu zeď ...v tomhle prostě chybuju...

Marhon (* 30.7.1974)
Žena

já sem se po tom mim fiasku dostala ke kartářce a ta mi napřed řekla, že nic nevidí, že vidí jen prázdno. pak si semnou povídala a až po čase mi říkala, že kolem mě je chlapů dost a měla pravdu, ale až ke mě se dostanou jen samý divný existence. prý budou dva, co nebudou stát za nic a bude to ten třetí. zatím sem potkala ty dva, tak snad bude i ten třetí.
hlavně, ona se mi pošťourala v mozku a já pochopila spoustu věcí. je ale pravda, že tohle dokázala jen jedna jediná
a já sem jí za to vděčná.

Najdise.cz (Systémová zpráva)

Příspěvek je od uživatele spimajim, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
===
Ano, to je možné, jenže oni tím v důsledku nejvíce škodí sobě. Takže je fajn, když s tím chtějí něco dělat, jako pisatelka tady toho příspěvku.
Zklamání patří k životu i když bolí.
Podle mě není na tom lépe ten, kdo se jim vyhne, ale kdo je dokáže překonat - stejně tak jako ve škole na tom není lépe ten, kdo se písemce vyhne, ae ten, kdo ji svede napsat nějak uspokojivě.
Bezcitnost zkrátka pro mě není žádná výhra, ale krok do slepé uličky.
Ale máš pravdu, druhý člověk toho s takovým uzavřeným srdcem svede málo a opravdu souhlasím s tím, že dobývat se do něj nemá smysl.

Najdise.cz (Systémová zpráva)

Příspěvek je od uživatele angua, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
===
Tak to máš stoprocentně pravdu.
Záleží ale dost na schopnosti regenerace. Někdo dokáže takový pokus i několikrát opakovat, než pochopí, že má něco sám špatně v oblasti vztahů. Takže pořád přitahuje k sobě to samé a teorie, že musíš změnit sebe a pak se k tobě stahují jiní partneři - to se krásně napíše, ale něco jiného je uskutečnit to.
Nevím, jestli je vůbec možné změnit povahu, myslím, že bohužel musíš na dno a možná ani to nepomůže. Na tom dně se klidně můžeš i utopit. Blbý taky je, že vůbec nepoznáš, kde to dno je, protože "nikdy není tak zle, aby nemohlo být ještě hůř". A naopak samosebou.
Život je jako sinusoida, jednou seš dole, jednou nahoře, nejdůležitější je prostě otázka toho bodu dna. Jako trochu morbidního záchytného bodu.

Najdise.cz (Systémová zpráva)

Příspěvek je od uživatele angua, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
===
Tak to máš stoprocentně pravdu.
Záleží ale dost na schopnosti regenerace. Někdo dokáže takový pokus i několikrát opakovat, než pochopí, že má něco sám špatně v oblasti vztahů. Takže pořád přitahuje k sobě to samé a teorie, že musíš změnit sebe a pak se k tobě stahují jiní partneři - to se krásně napíše, ale něco jiného je uskutečnit to.
Nevím, jestli je vůbec možné změnit povahu, myslím, že bohužel musíš na dno a možná ani to nepomůže. Na tom dně se klidně můžeš i utopit. Blbý taky je, že vůbec nepoznáš, kde to dno je, protože "nikdy není tak zle, aby nemohlo být ještě hůř". A naopak samosebou.
Život je jako sinusoida, jednou seš dole, jednou nahoře, nejdůležitější je prostě otázka toho bodu dna. Jako trochu morbidního záchytného bodu.

ži.va (* 14.10.1987)
Žena

nevím proč, ale napadlo mě jedno slovo:
odpuštění...

mbplacebo (* 28.5.1978)
Žena

Ano, líbí se mi také její názory Snažím se fakt na sobě makat, někdy to jde, někdy dře, nerada bych na dno!!! Je pořád spousta věcí, který mě baví, nechci je vidět šedivě, to néé, ale prostě můj život se musí přestat točit kolem těch chlapů, páč to je jeden další důvod, vždycky jsem toužila po druhé polovičce, už leta nikoho víceméně nemám, samotu občas střídá zklamání...dřív jsem to řešila pořád, ale dnes se snažím se na to dívat jinak, nechci aby byli pro mě chlapi středem vesmíru (proto jsem se rozhodla na sobě zapracovat) jenže chybně je to, že abych víceméně na ně přestala myslet, tak jsem začala stavět tu zeď ...v tomhle prostě chybuju...

Pan Božský Nesympatický (* 12.4.1975)
Muž

Spímajím mi připomněla jednu věc.
Když nezažiji bolest, beru stav bez bolesti jako samozřejmost a nemůže mě život naplnit "štěstím" z absence bolesti.
Když zažiji bolest, pak můžu docenit štěstí z absence bolesti. Štěstí bude tím intenzivnější, čím intenzivnější bude "utrpení" z bolesti. Obecně řečeno.

Takže, pokud se rozhodnu, že bolest nechci cítit a budu se jí bránit svou citovou hradbou, pak se sám odsoudím k tomu, že nepoznám ani bolest, ale ani štěstí. Myslím, že něco takového se stalo mi. Dva nevydařené vztahy mi daly poznat, čeho si na příští partnerce budu vážit a co mě učiní "šťastným" z absence těch "zlých" věcí ve vztahu. Touto přijatou novou vlastní myšlenkou jsem se otevřel svému "štěstí" ve vztahu. Si teda myslím

Tohle není přesné, nevím jak to jinak popsat...

vandaa (* 11.4.1969)
Žena

Přečti si knižku od Ericha Fromma Umění milovat a taky Cestu k lásce od Anthonyho de Mella. Určitě Tě obohatí, spoustu věcí si dáš do souvisloti a pochopíš.. sebe!