Diskuze, Diskuzní fórum

buba » Wolfinka Krásné.To jsi celá Ty. ,já z toho také mnohé chci.

buba » Wolfinka Jsem letmo přistál na zemi,
chvíli bylo tmo,
pak namodralá tvář,
nad hlavou hvězdičky,
v očích zář,
křivý chodník,
zatracený obrubník,
přiblblý úsměv...
pravdě do očí...

buba » Wolfinka Nádhera!
http://www.youtube.com/watch/…
Teda ten klípek se mi k tomu nehodí.Jde mi spíš o refrén.

buba » simona777 A mě po Tobě Simi,a já Ti kolikrát psal do vzkazů,a Ty mi neodpovídáš,tak jsem se bál,že jsem Tě něčím odpudil,i když jsem si nebyl vědom proč. Ale pak jsi tu ani dobu nebyla,tak asi starostí,svých jsi měla dost. Tak na sraz nějaký musíš dorazit,a já Ti uvařím to nejlepší kafe.

buba » simona777 Dokonale napsané,a živá vize,sakra,doprdele!
a
Nejhorší to uvědomění,že tohle se někde skutečně děje. Tobě

buba » myriam Právě že nic nepily,
vždyť láhev zůstala celá,
proto asi z nudy,
prásk!střela do anděla.
A čistá zvědavost,
nahý anděl,co nemá peří,
asi držel,nevědíc o co běží.
pak procitnul,a šup ze dveří.
Kramle bral,kdo to viděl,ten se smál.

buba » Rotan Vidím super poetu,
co je stále v rozkvětu,
tak jsme rádi,že jsi tu.
Co báseň,to exponát,
obdiv svůj,Ti dávám rád!

buba » buba No,a nám dneska zajeli našeho Mourečka.
Byl ze všech koťat největší a nejmazlivější,
ale toulal se k silnici a doplatil na to. Ach jo.A tak i Mourečku pro tebe,pokračuji v pohádkách.

NA CESTÁCH

Narodil se nový den.Hned zrána bylo teploučko a na dvoře samý život.Hnojiště hemžilo se slepicemi,husy a kachny žvachtaly se pod pumpou,Brok si pochutnával na snídani a na ořechu šveholilo několik vlaštoviček.A slunéčko na obloze pořád vystupovalo výš a výše,jako by chtělo přehlédnouti celý svět.
V maštali prozpěvoval si pacholek,
koně dupali o stání,až se to rozléhalo po celém dvoře.A za chvíli už koníci pospíchali s vozem na pole.A pacholek radostí jenom bičem pošvihoval,jak si ti vraníci vykračovali-a postroje se na nich proti slunci krásně blyštěly.
Jenom Pírečko jakési smutné stojí u branky,
stojí a pořád hledí do síňky.Ani neslyší maminku,která pořád kvok,kvok,svolává kuřátka na červíky a larvy.Chvílemi prostrčí hlavičku brankou mezi latěmi a smutně píp,píp,volá nedočkavě na Mourečka.Ale pořád nic.Moureček nejde.Jenom dveře od kuchyně hřmotně zapadly
a služka už běží zavřít vrata.Najednou vám odletí branka a přimáčkne ubohé Pírečko ke zdi.Ach,to vám bolestně pípalo a naříkalo,jak to tuze bolelo,ale naštěstí odneslo si jenom pořádný hrmolec na hlavičce.Pírečko se ještě krčilo v koutečku a ten hrmoleček tak zlehoučka pokládalo na studenou zídku,aby tak nepálil a nebolel.A v tom cap,cap,kráčí si Moureček s půdy a hned do koutečka za Pírkem.
,,Nazdar,Pírečko,co se tady tak krčíš v koutečku a samo jako prstík."A Pírečko mu hned vykládalo,jak utržilo hrmoleček.A tak Moureček
mu pěkně oplatil to pofoukání a už spolu cupkali na dvůr.Přišli až k vratům,děvečka Andula právě je zavírala.Pírečko dostalo strach,aby zas nebylo připlácnuto a tak hbitě šup i s Mourečkem a už byli na ulici.A jenom odskočili,už vrata bác!a byla zavřena.Tak ti dva malí kamarádi chvilenku stojí proti sobě,hledí hned na vrata,hned zas na silnici a na celou ulici.Ale Moureček se za chvilku vzpamatuje a už cap,cap,kráčí i s Pírečkem vzhůru po silnici.Najednou zaslechnou křik od mezírky.to dva kluci běží do školy.Učení drží každý pod paží a nohy se jim jenom mihotají.
-A tak Moureček s Pírkem honem šup do příkopu,
přikrčili se potichoučku pod trávníček a ani nedýchali,když ti kluci podle nich tak běželi.
Kluci jsou již u školy,Moureček s Pírkem beží příkopem vzhůru.,,A kampak to jdeme,Mourečku,"ptá se pírko.,,No,do světa na cesty,"povídá mu trochu pyšně Mourek.,,Maminka mně onehdy vykládala,že svět je veliký,tuze velikánský a my pořád jenom na dvoře nebo na půdě nebo v síňce.A tak půjdeme dnes daleko,dalekánsko."
,,Jenom abychom nezabloudili,"povídá bojácně Pírečko-ale vtom zob po travičce a malá kobylka už byla v jeho volátku.Mourek se vypjal jako velký pán a že on se neztratí,
že on si dobře pamatuje jejich žlutá vrátka
a domeček a bílou zídku s modrou podrovnávkou.
A tak si pěkně vykládají,vykládají,až jsou z dědiny ven.Pírečko se pořád ohlíží nazpět,ale
Moureček pořád dál a dál.A tak stojí už u železničních závor za dědinou.Najednou cilink,cilink...,zazvučí zvonek a závory se spouštějí.Oba kamarádi odskočí a koukají zpovzdálí,až se závory natáhnou přes silnici.
A z dálky cosi strašně dýchá a pořád hlasitěji
a hlasitěji,až ve chvilce mihne se lokomotiva s několika vozy za sebou.
pírečko skrčeno u samé země chvěje se strachy
-i Mourek přikrčený hledí vyjeveně,až by očka vyhleděl.A ten zvoneček zase cilink,cilink a závory zase spěchají vzhůru.A tak se oba trochu uklidnili a kráčejí dál.Hned za závorami stojí při silnici košatý ořech.
Moureček hned byl u něho,a než se Pírečko vyškrabalo po stráni vzhůru,už se Mourek šplhal po tlustém kmeni pořád výš a výš.
,,Spadneš,Mourečku,"volá Pírko a smutně hledí do koruny ořechu.Ale Mourek hop,hop a už byl tuze vysoko.Ale Pírko začalo plakat,protože se tam samo bálo,a tak Mourek šup,šup zase dolů.Najednou mu ale nožka jaksi uklouzla a on
bác!pěkně dolů vedle samého Pírka.Ale dopadl šťastně na všechny nožky a tak se jenom zasčuřil na Pírko a ono se také zasmálo,že už je Mourek dole a že se mu nic nestalo.
A hned se pustili zas po nivě dál a dál.
Pírko co chvíli zob,zob,a brzy mělo volátko plné.A Mourek mu taky pomáhal a tak se naučil lapat mušky.A tak se tomu oba smáli a ani nezpozorovali,jak už jsou tuze daleko.
ale najednou jim rozbolely nožky,oni se k sobě přikrčili,ulehli,aby si trochu odpočali.Ještě si chvilku vykládali,kolik mušek a kobylek a červíků a larev pochytali,ale najednou se jim hlavičky zvrátily,očka se jim sklížila a už spali.Mourek skrčený v klubíčku,Pírko přituleno k jeho krčku libě si oddychují,jak se jim to pěkně spinká.A to slunéčko je pěkně oba ohřívá.Ale najednou ššš,ššš,hrhrhr,hrhrhr,zasyčí a zarachotí zase vlak,jako kdyby bouře zahučela.Mourek vyskočil,až Pírko od něho odletělo a bolestně zapípalo.Ale už oba hledí udiveně na sebe.
Ale brzy se vzpamatovali,že jsou na cestách.
A tak Pírečko,že už by zas rádo domů a Moureček také,protože už měl velký hlad.
Tož se pustili zas tou nivou,ale cesta se jim
spletla,oni pořád sem tam a dokola a zase zpět
a tak chudáci bloudili a bloudili.Pírečko i při tom bloudění pořád zobkalo do volátka,už je mělo jako raneček.Ale Mourek měl hlad jako vlk.Ale ta niva byla tuze velikánská a oni se nemohli a nemohli dostat k silnici.a už jim
nožky oběma zas bolely a už se jim strachy srdečka stahovala,už jim slzičky oběma napřed
kapaly,potom už proudem tekly,ale oni pořád
chudáčci bloudili.A Pírečko už sotva ty tenké nožičky za sebou vláčelo a pořád o každou hrudku zakopávalo a usedavě plakalo,že už nikdy neuvidí maminky a kuřátek.A Mourek
taky plakal a naříkal:
,,Pírečko,Pírečko,kam my jenom jdeme a jak my se dostaneme domů?Kdybych já aspoň jenom ten ořech mohl uvidět,já už bych potom trefil
až k nám."A to Pírečko chudáček teprve naříkalo,až usedalo.-Ale najednou se mu očka rozjasnila,zoblo Mourka a povídá:,,Koukej,
Mourečku,co je to za pěkné zvířátko?"
A než to dopovědělo,už to zvířátko bylo u nich
a povídá:,,Já jsem malý zajíček-my tady býváme s maminkou,tam pod tím kopečkem máme pelíšek.
A jak vám se říká a proč máte očka celá uplakaná?"
,,Já se jmenuji Mourek,"povídá kocourek,
,,a tohle je Pírečko-my spolu kamarádíme a my jsme zabloudili a nemůžeme se dostat k ořechu při silnici-my už tady,myslím,někde umřeme."
A jak to pověděl,hned se dal zase do pláče a Pírko hned s ním tuze vzlykalo,jaký mělo strach.I ten zajíček trochu zesmutněl,ale hned
povyskočil,zasmál se a povídá:
,,Vy hledáte ten ořech u silnice blízko
železničních závor?A tož neplačte,vždyť já vás tam zavedu i se zavázanýma očima.To se ale musíme obrátit na druhou stranu,tudyto se jde do Vinohradů a ořech je přece na Nivkách-copak vy to nevíte?A tam u skály jsou Čtvtě a k Jiřikovicím Padělky,to my zajíčci už od mala všechno musíme umět,abychom nezabloudili."
A jak jim to dopověděl,hned se Pírečko k němu přitulilo a pěkně zaprosilo:
,,Prosím tě,pěkný zajíčku,zaveď nás honem k tomu ořechu a můžeš s námi až k nám na dvůr,
tam je ti veselo."Ale zajíček,že oni nesmí
nikdy do vesnice,že jsou tam zlí lidé a že by jej zabili.A už byli na kopečku,už uviděli v dálce košatý ořech a tuze se radovali.Pírko radostí několikrát vyhuplo,aby ten ořech taky uvidělo.A zajíček uprostřed,Pírko s jedné,Mourek s druhé strany a pořád k tomu ořechu.A Pírečko se pořád po očku na toho zajíčka dívalo,jak se mu tuze líbil jeho kožíšek,jeho černá očka a dlouhá ouška.
Cesty jim pěkně ubíhalo,už byli blízko toho ořecha.Ale najednou se zajíček zastavil a že už dál nepůjde a nepůjde.Tak se s ním oba rozloučili,pěkně mu poděkovali,že jim ukázal cestu,ale to již zajíček pelášil,až se za ním
prášilo.Mourek s Pírkem ještě mu zavolali
nazdar a už spěchali domů a všem vykládali,jak oni dlouho bloudili,až je ten pěkný zajíček
zavedl k ořechu.A Pírko ještě častokrát o tom zajíčkovi plným zobáčkem vyprávělo a ostatní
kuřátka tak ráda by ho byla uviděla,ale do pole se bála.I Moureček nejraději vykládal mamince,jak ten zajíček znal všechna pole,a přece nebyl větší než on.

buba » Najdise.cz Hezká Děkuji

buba » Jaňajs

buba » Jaňajs Ahojky Jani. Díky za písničku.Pěkná!

buba » Jaňajs :4http://www.youtube.com/watch/…

buba » Jaňajs

buba » Jaňajs Jo,určitě líbily,mě se líbí celý Taxmeni,
v Hradci jsem na nich byl,a tenkrát ty hodiny akorát měli jako novinku,to bylo super. Jinak,nemáš zač. Mě se zase moc líbí
Valčík na rozloučenou.

buba » Jaňajs

buba » Jaňajs

buba » Jaňajs :1http://www.youtube.com/watch/…
http://www.youtube.com/watch/…

buba » Jaňajs

buba » Jaňajs No,to jsem z toho fakt pěknej vejr,vždyť já jsem ty písničky vyhledal,tak proč jsem to sem pak nedal,to fakt nechápu,nebo mi to někdo vymazal? No byl jsem po tom oslavováni i značně unaven,a tak to dopadlo.Že já jsem to Ohio,měl taky v několika verzích. A nejlépe-náš-náklaďák.

buba » simona777 Bravisimo.
Naše milá spisovatelka se vrátila,
do naších srdcí,mysli,opět silný dojem vyryla. Povedené Simi.....moc povedené...Díky.