Diskuze, Diskuzní fórum

atraM » Namchan Dost jsem o tom uvažovala, mám jižní uzel ve Lvu, severní ve Vodnáři...
Láska je asi moje nejširší a nekonečný téma.
A citové vydírání je nemocná láska .

Poslední dobou se tím vlastně docela hodně zabývám.
Kolikrát až srdce bolí nebo má strach - i když se mě to třeba netýká.

atraM » Najdise.cz (No ještě aby ses tahal s lahváčema! )

atraM » Namchan Prosímtě, ještě mi ale zkus říct, co teda takhle karmicky sklízím já -
kromě přijetí zodpovědnosti za to, co vypustím z pusy...

Švagrová se poměrně ošklivým způsobem snažila přimět mého muže a svoji mámu, aby jednali tak, jak se nerozhodli.
Když jí to ale dlouho nevycházelo, obrátila se se sladkými slovíčky na mě, doufajíc, že si snad budeme notovat v jednom taktu a já jí s tím pomůžu...
Tak jsem se jí snažila vysvětlit, že to, co dělá, je citové vydírání ne zrovna šťastný způsob komunikace.

A jejda, nepřej si vidět ten "jadernej výbuch"!
Přitom já to nemyslela zas tak zle. Spíš mi bylo všech aktérů nejvíc líto - promarnit tolik času plácáním se v těchhle bažinách je vážně k ničemu...

atraM » Namchan Ale zaplať pánbu za ten lidskej rozměr i ty smajlíky...

atraM » Najdise.cz Jako že máme lepší pivo než francouzi?

atraM » Namchan Óó ty ješiťáčku....

atraM » Najdise.cz (máš dost dobrý představy o předzkouškovým období )

atraM » Namchan Hmm..., to je zajímavej postřeh.

atraM » Petr9 Ono je to asi fakt hodně o těch hodnotách.

Normálně jsem asi až příliš těžkej diplomat, ale jak už někdo přesáhne určitou hranici a fair-play...

Prostě dám najevo, jak se stavím k jádru pudla a nebo rovnou nazývám věci pravými jmény nehledě na důsledky...
Ale je to vlastně kolikrát až jakýsi radostně osvobozující pocit, nehrát s tím člověkem vlastně žádné společenské divadlo.


Kdysi (asi v deseti letech) jsem si to "děsně rozházela" u jedné hodně zlé paní učitelky, které se báli i kolegové.
Tenkrát se zachovala ke mně a mojí nejlepší kamarádce vážně ošklivě a já v absolutním rozčarování prostě jenom tiše odešla z místnosti a zavřela za sebou dveře bez jediného slova...
A to jsem si dovolila moc!
Měla jsem vlastně relativně štěstí, že mě nakonec osobně neučila, takže jsme nebyly v běžném kontaktu, ale od jiných učitelů vím, že celou dobu mého pobytu na základní škole na to nezapomněla a nevynechala jedinou příležitost, jak mi uškodit.
Osobní věc...
Ale nikdy mě to nijak nemrzelo. A té paní se vlastně ani nikdy nepovedlo mi nějak ublížit.

Ovšem teď naposled se mi zadařilo nějakým takovým podobným způsobem smrtelně urazit švagrovou. Achjo...
A tyhle půtky mě pak mrzí kvůli zbytku rodiny...

atraM » Namchan Tomu se říká Havaj, ne?
Kokos z palmy, voda z rosy na listech...

atraM » Najdise.cz Ale ty saláty... to zní lákavě...

atraM » růžička No jo, šťovíková omáčka... To zní divně...

A tenhleten je fakt krásnej, ne jako ty šťovíky, co jsme jedli jako děcka,
vypadá spíš i trochu jako nějaká pokojová kytka...
Asi ho nechám spíš na koukání

atraM » ave Znám jednoho výtvarníka - architekta, který má tuto schopnost. Prý se to u nich v rodině dědí ob generaci.
Řeší to tak, že celé noci radši horečně maluje, aby je nemusel vnímat - aby se nezbláznil, říkal...
Do dneška jsem to moc nepochopila. Jasně, vybral si sám, jak s tím naloží, jeho práce je díky tomu docela rozsáhlá, ale vidím v tom spíš únik.
Myslím, že člověk, který by na to vnitřně neměl, tuhle schopnost využít, by ji ani nedostal...

atraM » Namchan Já se obávám, že nás už šoupají do jednoho pytle všechny...
A pokud na místě neprokážeme nějaké vyjímečnější propojení s bytostí jim bližší, budou se na nás permanentně koukat ve stylu "my versus oni".
Už to neberou jako "my všichni pospolu dohromady"...

Oni nemusí ani prchat, stačí, že nás už běžně neberou mezi sebe.
Přitom to my jsme se vydělili...

atraM » martinka2000 Mám s lesem taky docela zajímavé zkušenosti.
Teda spíš můžu porovnat možné obrovsky rozdílné pocity z vnímání lesa.

Strávila jsem tam pomalu čtvrt dětství... (Dědeček byl myslivec.) Připadalo mi, že je hodně zvláštní, jak se můžou měnit moje dojmy z lesa závislosti na okolnostech. Ty budeš asi taky hodně citlivá...

V dětství a mládí jsem měla psa. Byl to takový krásně zvláštní vztah - ten hafík si mě z celé rodiny vybral.
Cvičila jsem ho a trávívali jsme dlouhatánské hodiny na výpravách v přírodě... Taková svobodná a silná vazba bez obojků a vodítek.
Bývalo to krásný - i ten pocit v lese.

To, že něco může být i jinak, jsem si uvědomila, až když jednou hafík definitivně nebyl...
To ten pocit v lese.
Ten přístup lesa jako živého dokonalého společenství k nám lidem, potvůrkám sebestředným...
Myslím, že nám nevěří jako takovým.
Možná už jsme se na něm provinili víc, než jsme si ochotni připustit.

U toho lesa to je nejspíš trochu podobné, jak se cítíme my, když nám otevřeným oknem do pokoje vletí třeba vosa - taky jsi radši ve střehu a hlídáš, jestli ti něco "zlého" nevyvede...

Když jsem tam šla sama, bylo to opravdu něco jako takové ty upřené a opatrné pohledy: "Hele, další z těch, co nám umějí dělat takové ošklivé věci, bacha co bude tentokrát..."
Ale vejít tam se psem jako s rovnocenou bytostí - to bylo od lesa najednou něco jako přijetí s otevřenou náručí a srdcem:
"Holky moje...!"
Tehdy se dalo skoro splynout s přírodou...

Zvláštní věc...

atraM » bajca6 Ono to vlastně není zas tak těžký...

Jenom asi nejdelší je ta cesta,
než si najdeš sama ten svůj vlastní přístup
- jak ten jazyk symbolů promlouvá konkrétně k Tobě...

Proto se třeba ani nedivím, že někdo řekne o např. Sládečkovi, že mu třeba nesedí - je tolik způsobů interpretacáí a přístupů...
I výpočty se kolikrát nějak liší (třeba už jenom když vezmeš různé systémy Domů)...

atraM » bajca6 No jo, to je tak skoro u všeho...
Zvlášť u astrologie mě to nepřekvapuje. Proto mi přijde nejlepší, když si člověk může udělat o spoustě věcí obrázek sám.

Přečteš, porovnáš, budeš koukat i kolem...

atraM » Petr9 Já si stejně myslím, že v člověku se tak nějak snoubí všechny živly, ať už má v horoskopu cokoli.
Jenom to potom akorát s každým dělá jiné věci.

Třeba u toho živlu, co člověku chybí, si vyhledáte tu činnost, která s ním symbolicky souvisí a budete s velkým potěšením "cosi" absorbovat.
Kdežto u činnosti, která třeba náleží vašemu převládajícímu živlu spíš bude člověk cítit něco jako "radost z návratu domů" nebo splynutí... Nevím, jak to líp popsat.
Možná jenom změna v proudění energie?

Asi by to chtělo trochu víc prozkoumat!

Jak se kdo cítíte, když se pustíte do něčeho souvisejícího s vaším převládajícím živlem?
Je to jiné, než když děláte něco okolo vašeho chybějícího živlu?

atraM » Najdise.cz Hmmm, zajímavý ...

atraM » bajca6 Bridu jsem taky ještě nečetla, jsem zvědavá...

Ale jinak Alchymista je samozřejmě jednička

Líbí se mi i Pátá hora, U řeky Piedra..., 11 minut, Ďábel a slečna Chantal, Záhir,...
Ale tolik se k nim nevracím.

To ještě tak k Mágovu denníku