Diskuze, Diskuzní fórum

ivy7 » R5 Ano...temer kazda "zkolonializovana" zeme mela/ ma problemy. No tady sehral svoji roli i apartheid a to velmi neblaze...desitky let bez svobody, zakladnich lidskych prav, potupy atd se odrazilo v mysleni cernych no i bilych..

Vse bylo divne....no byl tu poradek...nasilim...z policejniho statu se stal stat nedemokraticky...

Ja osobne typicke bile afrikany nemam rada...stale se k nim povysene a nadrazene chovaji..

Mozno by se dalo...no myslim, ze uz je trochu pozde

ivy7 » ivy7 Pry se tomu rika LASKA
nekdy se udela i vraska
od smichu ci place a bolesti
je to tak, Ty...a laska

ivy7 » R5 Umelci, kteri nas oslovi zustavaji v nasi pameti...

ivy7 » ivy7 Dostala jsem dnes krasne vyznani
a to se moc ceni
tuhle pisem venuji zenam vsem
aby jejich sen byl splnen
milovat a milovana byti
to je ta neuveritelna lehkost byti
Woman...ses muj sen...
co na dusi hladi
s druhou dusi ladi

ivy7 » ivy7 Dekuji,
rekl ji
zes ukazala mi
nehu a vasen
vuni omamni
tela tveho
ukojila si mou zizen
po zivote a lasce
vznasim se lehce
na kridlech motylich
vazim si tela sveho
za nic Tebe nedal bych
Dekuji
promluvil k bohyni
az tajil se mu dych....

ivy7 » ivy7 ­Přidat svou vlastní práci­


--------------------------------------------------------------------------------
Čtenářský deníkŽivotopisyČítankaSlohové práceSlovníček pojmůSoutěžTop 10Reklama
--------------------------------------------------------------------------------
Menu­ Vrchlický Jaroslav
(*17.02.1853 - †09.09.1912)
­­­­
Dešťové krůpěje (Epické básně - Balady a romance)
I.
Což to jaro rozlétlo se
horem, dolem, květnou plání, plání
jako srdcem mladé dívky
první kouzlo milování.
Planá růže - bledá dívko
s roztouženým modrým okem,
rozkvetla jsi v kráse jara
jak to křoví nad potokem!

I ten hoch, jenž tobě nalil
v srdce sladké lásky klamy,
plný vzdoru, plný síly
jako jasan nad vodami.

A kaplička na podlesí
v jeden keř a květ se halí
od té doby, co dvě duše
lásku si tam přísahaly.

A to ptactvo jinak zpívá
za soumraku podél splavu,
vždyť tam ona k jeho srdci
sklání drahou krásnou hlavu.

Což jim stromy, což jim květy,
což jim ptactvo s celým hájem,
když jim oči, když jim rety
nejsladším jsou lásky rájem!

Mladé jaro! - věčná lásko!
jaká slasť se v tobě skrývá,
že to srdce, když vás pojme,
div se štěstím nerozplývá!

Mladé jaro! - věčná lásko!
sotva že vás člověk zkusí,
tolik blaha kdyby snesl,
již se s rájem loučit musí.

II.
Nad údolím tajné šero,
v tajném šeru hvězdy boží,
štěstím lásky unavena
hlava její klesla k loži.

A již snové přiletují,
nejdřív se jich kouzlům zdrahá,
ale každý plný vůně,
plný tepla, plný blaha.

A přes hvězdy rozvlnil se
jako závoj mráček bílý,
a v jalovci pod okénkem
plný touhy větřík kvílí.

A s oblohy roztoužené
deštík jarní k zemi splývá...
slyš, v tom šumu a v tom šeptu
jaká hudba čarotklivá!

Slyš, jak deštné kapky v pádu
vzdychnou a se proplítají,
spící dívce v sladké snění,
poslyš jen, co šepotají:

"My jsme sestry těch krůpějí,
které v nově zkvětlém máji
z rukou kněze při oltáři
štěstí tvoje požehnaj.

A na srdci hocha tvého -
ó jak se to sladce dříme!
jak ti bude, drahé dítě,
až tě v spánek zkonejšíme!"

A tak šepcí a tak šumí,
v pádu svém se proplítají,
a jak hudba sladkozvuká
dál svou pověst šepotají.

Srdce dívky v jednom květu,
líčko její samá záře,
sní snad, kterak s drahým hochem
ubírá se od oltáře.

III.
Což to leto krátké bylo!
a ten podzim konce nemá;
dřív mé srdce jedna píseň -
teď má ústa sírá, němá.

Holé křoví - smutné křoví,
proč si zkvetlo nad potokem!
stalo se to s jeho vodou, vodou
jak s mým modrým, jasným okem.

Sněhy v potok - slzy v oko,
pro svůj bol kde najdu místa?
a ten jasan hrdošumný
dřevo své mi k rakvi chystá.

Místo ptactva podél splavu
vlny v běhu zní a hynou -
a mně zdá se, hoch můj drahý
že miluje jinde jinou.

Nad kapličkou na podlesí
smutně větve javor shýbá -
a mně zdá se, že můj milý
jinde jiná ústa líbá.

A ten vítr po strništi
jak sklamané srdce kvílí,
za ním v dálku poletuje
strhaný můj věnec bílý.

Smutná jeseň! - dobrý bože,
za té lásky hořkou zradu,
za ty slzy, za ty vzdechy
co mi podáš za náhradu?

A co dáš mi za náhradu,
nevěrný ty drahý hochu? -
Nízký hrobek na hřbitově,
na něm černé hlíny trochu.

IV.
Jako v slzách oči její
v mlze zhasly hvězdy boží,
a zase svou těžkou hlavu
žalem svadlou klade k loži.

Žádný sen však nepřilétá,
by jí horké schladil čelo,
a v komůrce plné vzdechů,
jak tam šero, neveselo!

Hustý dešť jí v okna bije,
hučí, vzdychá, pláče, šumí,
zdaž těm hlasům žalujícím
jako druhdy porozumí?

A ty kapky deště v pádu
jako dřív se proplítají,
bdící dívce v trapném tichu
smutné zvěsti šepotají:

"My jsme sestry těch krůpějí,
které padnou z kněze ruky,
až tvé srdce i s tvou láskou
zdrtí bol a zdrtí muky.

Nad tvým rovem opuštěným
jenom my se pomodlíme,
sladce se to na rtu hocha,
sladčeji však v hrobě dříme."

A tak šepcí a tak šumí,
v pádu svém se proplítají,
a jak tichý hlas svědomí
v dál svou pověst šepotají.

Srdce dívky - poušť je sírá,
padlé sněhy - líčko její,
neboj se, tím mrtvým srdcem
vzdechy více nezachvějí.

Hvězdy si to vypravují,
borek již to šumí stráním,
v nebi pláčou andělové
nad nešťastným milováním.


Tento text byl zkopírován ze serveru: http://www.cesky-jazyk.cz/citanka/…

ivy7 » R5 Absolutne s Tebou souhlasim; cerni zili v nelidskych podminkach, nemeli zadne prava, zili v chatrcich z plechu, nebo kartonu, nemeli moznost vzdelani ani poradne prace atd...
Jo, 28. rijna bylo 20 let co ziji tady/JAR/...a za tech 20 let jsem videla prozila tolik az je to neuveritelne, opravdu...vse se zmenilo..
A kvuli jedne cernosce, ktera byla ma druha mama, a jeji dceri a jeji detem jsem se rozhodla tu zustat a pomoct jim.

Jo, zatim v tehle spolecnosti penize ale ty papirky znamenaji svobodu...a vim o cem mluvim.
Musime se vratit tisice let zpatky...demokracie byla asi jen za dob pracloveka...

Emigruji ted i cerni... .....................

ivy7 » ivy7 "

Staří Řekové věděli, že si Sokrates velmi váží znalostí. Jednoho dne ho potkal jeden známý a povídá:
“Jestlipak víš, Sokrate, co jsem se zrovna dozvěděl o tvém příteli?”
“Počkej chvilku, ” odpověděl Sokrates. “Než mi cokoli řekneš, rád bych tě podrobil zkoušce. Říká se jí zkouška tří sít.”
“Tří sít?”
“Přesně tak, ” pokračoval Sokrates. “Než mi začneš vyprávět o mém příteli, možná bude dobré na chvilku zkusit prosít to, co mi řekneš. První síto se jmenuje Pravda. Máš naprostou jistotu, že to, co mi chceš říct, je pravda?”
“Ne, ” odpověděl ten člověk, “vlastně jsem to jenom slyšel a….”
“Dobře, ” řekl Sokrates. “Takže ty opravdu nevíš, jestli je to pravda nebo není.
Teď vyzkoušejme druhé síto, síto se jmenuje Dobro. Chceš mi o mém příteli říct něco dobrého?”
“Ne, naopak…”
“Takže, ” pokračoval Sokrates, “chceš mi o něm říct něco špatného a nejsi si jist, jestli je to pravda. Ale pořád ještě můžeš zkouškou projít, protože zbývá ješte jedno síto. Jmenuje se Užitečnost. Je mi to co mi chceš o mém příteli říct užitečné?”
“Ne, moc ne.”
“Dobrá, ” uzavřel Sokrates, “to co mi chceš říct není ani pravdivé, ani dobré, dokonce ani užitečné, tak proč bys mi to měl vyprávět?”
To je důvod, proč byl Sokrates velký filosof a všichni si ho vážili."


Takze, uz vime co rikat...

ivy7 » ivy7 Arthur Shoppenhauer

Neexistuje mínění, byť sebeabsurdnější, které by si lidé ochotně neosvojili, jakmile se nechají přesvědčit, že je všeobecně přijímané.
Dítě je do jisté míry géniem a génius je do jisté míry dítětem.
Jen v Londýně je 80 000 prostitutek, a co jsou, když ne krvavé oběti na oltáři monogamie.
Každý národ vidí nedostatky jiných a všichni mají pravdu.
Odpustit znamená zahodit těžce vydobytou zkušenost.
Osud míchá karty, my hrajeme.
Oženit se znamená zdvojnásobit své povinnosti a napůl omezit svá práva.[1]
Všechno na světě můžete chtít, jenom nemůžete chtít, aby se vám chtělo.
Zcela sám sebou může být každý jen tehdy, pokud je sám. [2]
Život jednotlivce je z celkového pohledu vždy tragédií, ale v podrobnostech je to komedie.
Život bez bolesti nemá smysl.
Pokora je psovská ctnost.
Mnohý člověk má čisté svědomí jen proto, že má slabou paměť.[3]
Pokud je to možné, neměli bychom chovat zášť vůči nikomu.
Jen málokdy myslíme na to, co máme, ale vždycky na to, co nám chybí.
Malí lidé se nesmírně radují z chyb a poklesků velikánů.
To, co lidé nazývají osudem, jsou většinou jen jejich vlastní hloupé činy.

ivy7 » R5 Mandela je uzasny a charismaticky clovek - na ten den kdy ho po mnohych letech propustili z vezeni pamatuji moc dobre...no vse se zvrtlo jinak...temer milion bilych emigrovalo jinam....kvuli bezpeci svych deti a kvuli sikane pachane na bilem obyvatelstvu...nekdo musi zastavit Zumu a muze to udelat zena, predsedkyne DA-skvela politicka

Prijed...a uvidis

ivy7 » ivy7 Garden of God...

ivy7 » R5 Je, jedna z nejhezcich...ma vse...i zivot je tu dobry A klima super

No jo...

We may because we can..

ivy7 » R5 Dekuji, i za Tve prispevky

Sókratés: Lidská přirozenost nemá lepšího pomocníka než lásku.

ivy7 » R5 To ne....ale cerni kradou a moc...a pachaji horsi veci i sami na sebe, aj na bilych afrikanech
I ja jsem/20 let tady/ byla okradena mockrat


Prijemna pisen...

Ukulele znamena v Zulu odpocivat, no zele je i mit sex...a spat...atd



V malé mexické vesničce přirazila ke břehu loďka. Americký turista chválí mexickému rybáři kvalitu jeho úlovku a ptá se ho, jak dlouho mu trvalo, než to nalovil.
„Ne moc dlouho, “ odpověděl rybář.
„Tak proč jste tady nezůstal chytat o něco déle a nenachytal těch ryb víc?"
Mexičan vysvětluje, že jeho malý úlovek je pro jeho potřeby a potřeby jeho rodiny dostačující.
„Ale co děláte ve zbylém čase?“
„Vstávám pozdě, trochu rybařím, hraji si s dětmi, mám siestu s manželkou, večer se jdu do vesnice podívat za přáteli dát si pár panáků, zahrát si na kytaru a zazpívat pár písniček… Mám plný život…“
Američan ho přeruší: „Mám vzdělání MBA na Harvardu a můžu vám pomoci. Začnete tím, že budete denně rybařit o něco déle. Pak můžete prodávat ty ryby, které ulovíte navíc. Za tento zvláštní příjem si můžete dovolit větší loď, pak si můžete koupit druhou a třetí a tak dále, až budete mít flotilu rybářských lodí. Místo prodeje ryb překupníkům můžete obchodovat přímo se zpracovatelskými závody nebo si dokonce nějakou takovou továrnu sám otevřít. Můžete pak odjet z téhle malé vesničky do Mexico City, Los Angeles nebo třeba do New Yorku. Odtud pak můžete řídit obrovský podnik.“
„Jak dlouho to bude trvat ?“ ptá se Mexičan.
„Dvacet, možná pětadvacet let, “ povídá Američan.
„Co potom? Teď to začne být opravdu zajímavé, “ směje se Američan. „Až se vaše obchody doopravdy hodně rozrostou, začnete prodávat sklady a vyděláte miliony!“
„Milióny? Skutečné? A potom?
„Potom můžete jít do důchodu, usadit se v malé vesničce blízko pobřeží, dlouho spát, hrát si dětmi, trochu rybařit, mít siestu a trávit večery popíjením s přáteli....

ivy7 » R5 Mezi nimi je to v poradku, Indove jsou mirumilovni, no ja nerada u nich nakupuji- vedi byt/vetsina/ pekne "vycourani" - vlastni mnoho obchodu...


Což mi připomnělo jeden příběh (asi spíš vtip).
Žena měla již několik let strašné bolesti hlavy. Zkoušela všechno možné. Byla u několika doktorů, ale nic nepomáhalo. Až jí její přítelkyně pověděla o člověku, který dělá hypnózu. Prý úplné zázraky.
Tak se rozhodla, že za ním zajde. Když přišla domů, povídá manželovi:
“Pamatuješ, jaký jsem měla bolesti hlavy, tolik let? Žádný už nemám, je to zázrak.”
Manžel se ptá:
“Co se stalo?”
“Byla jsem u hypnotizéra, Margie ho doporučila. On mě postavil před zrcadlo, řekl abych se na sebe dívala a opakovala:
“Nemám žádné bolesti.
Nemám žádné bolesti.
Nemám žádné bolesti.
Věř nebo ne, bolesti jsou pryč.”
Manžel povídá:
“To je pěkný.”
A jeho žena hned na něj:
“Víš, poslední dobou nejsi v posteli tak dobrej. Zajdi za tím člověkem, on ti určitě pomůže.”
Manželovi se moc nechtělo, ale přece jen se nechal přemluvit a šel.
Když se vrátí, tak začne strhávat šaty ze své ženy, popadne ji, odnese do ložnice a povídá:
“Ani se nehni. Budu hned zpátky.”
A odešel do koupelny.
Když se vrátil, skočil na ženu a dlouho se s ní miloval. Jako kdyby to byl úplně jiný muž.
Když bylo po všem tak žena povídá:
“To bylo pěkný.”
A on povídá:
“Ani se nehni. Budu hned zpátky”
Odešel do koupelny.
Vrátil se a opakovalo se to samé.
Žena povídá:
“To bylo překrásný.”
Muž se sebere a odejde zase do koupelny, ale tentokrát jde jeho žena za ním.
Dveře od koupelny jsou pootevřené a ona vidí jak její muž stojí před zrcadlem a povídá:
“To není moje žena.
To není moje žena.
To není moje žena….”


"...nezměním sebe, ale změním si druhého "
to neni muj komentar no je casto pravdivy...

Sila myslenky je silna

ivy7 » R5 A nebo naopak...moc vse komplikujeme, premyslime, a reseni je casto na dosah ruky.

ivy7 » R5 That is beautiful

V hlavě ticho a prázdno, v určitý moment začíná všechno ztrácet smysl, propadám se do neznáma a nemám se čeho chytit. Všude jen tma a to zlověstné ticho. Svým realistickým myšlenkám uvazuji roubík kolem úst a nechci je nechat promluvit.

Jenže ony myšlenky, kterým jsem poručila, aby alespoň na chvíli ztichli, jsou tvrdohlavé a nepotřebují ústa k tomu aby se začaly ozývat, derou se na povrch a uvnitř vás křičí :"můžeš to změnit, nemusíš pořád jen snít.Vždyť je to v tvé moci. Vstaň, utři slzy a bojuj!"




Jenže proč bych to dělala? Vždyť už tolik let jsem na tomhle světě v pozici tichého pozorovatele, který sedí ve svém temném koutě a to, o co se snaží ze všeho nejvíce je být neviditelným. Vytvořila jsem si okolo sebe hradby, které mě měly chránit před nežádoucími bytostmi, před nevítanými nájezdníky, kteří se hnali za kořistí v podobě mého zraněného srdce a ztracených iluzí.

Často jsem přemýšlela nad tím, kdy nastává ten zlom, že se z nevinného a radostného děvčátka stane zajatec uvězněný ve svém ,vlastními představami vybudovaném, vězení.

Jedno vím jistě, tenhle zlom nastává v naprosté tichosti a nikým nezpozorován se tiše a pomaloučku vkrade do vašeho života, všechno zničí a způsobí zmatek.

Jenže někdy nestačí ani ty nejsilnější hradby, aby vás uchránily před ztrátou iluze a snových představ. Ničitelem mého opevnění jsem byla já sama. Nejprve jsem ignorovala své myšlenky, které mě tak povzbuzovali a neustále křičeli onu jednu a tu samou větu pořád dokola: "můžeš to změnit, nemusíš pořád jen snít.Vždyť je to ve tvé moci. Vstaň, utři slzy a bojuj!" měla jsem k nim odpor, nevěřila jsem jim, Jenže pak jsem si uvědomila, že mají pravdu. Zbořila jsem svoje imaginární hradby a zjistila jsem, že realita na mě čeká. A je na čase ji žít.



Jen už prosím žádné hluboké, černé a smutné ticho. Žádné hradby. Chci žít na té nejrušnější ulici, v nejhlučnějším městě, které najdu a s tím nejhlučnějším princem, kterého potkám. A jen někdy spolu budeme tiše sedět a i v tom největším tichu budeme oba dva slyšet, co ten druhý říká TEN DRUHY....



I love you
I loved you all along
I miss you
Far away for far too long
I keep dreaming you´ll be with me
And you´ll never go
Stop breathing if
I don´t see you anymore

http://sistersky.blog.cz/

If you love someone, let Him go??...Ja to neumim...kdyz by bylo IT, tak jo...

ivy7 » ivy7 Mas chut majoranky
lasko ma
vonis korenim
pojdme na louky
i ja se provonim
kazda tohle nema
Ta vune omamna
a pritom jemna - jak zena

ivy7 » R5
Miluji kameni
nezalezi na znameni
i obecni skolu
zkusenosti nejsou na skodu
vedomosti jsou mameni
pojedu na pudu
tam je knizek
i v kuzi vazane
chci byt maly zacek
vety jsou mazane...... ..

ivy7 » ivy7 ...a tahle