Diskuze, Diskuzní fórum

Háňa* » Bosch Přičemž ovšem stále dokola omílají, že člověk by měl trávit v důchodu čtvrtinu života. ... Nevím tedy, nějak se nemůžu dopočítat, aby to vycházelo tak, že to odpovídá skutečnosti. To by musel být průměrný věk dožití dneska skoro 87 let, což sakra není, toho se dožije pár lidí a pro ten odchod v 72 dokonce 96 let. Akorát dělají z lidí pitomce - myslí si snad, že jsou lidé negramoti, že si to neumí spočítat ? Nebo to neumí spočítat nebo se neobtěžuje ten, kdo to vypouští z torby ?
Kecy, kecy, kecy ... nevěřím jim nic, sami neví, co žvaní.

Háňa* » Wiké Ano, ale velkou roli hraje i on sám - postavení si volí on - tím, jak se k těm danostem, co si přinesl a nemohl je ovlivnit, postaví. On je ten, kdo se k dané situaci staví. Může ji přijmout a naučit se s ní pracovat a žít nebo se může životem prolitovat v roli oběti osudu.
Jsou lidé s velkou zátěží, handicapem třeba, opravdu katastrofálními startovními podmínkami, kteří jsou obdivuhodní, jak ten svůj náklad zpracovali. A často dokáží ještě povzbuzovat druhé, rozdávat radost, naději druhým. Znám takové.
Všechno není definitivně dané, hodně ovlivníme. Proto tu jsme, abychom se učili fungovat v různých pozicích, situacích, potížích, abychom dokázali šťastně žít s tím, co máme, místo kňourání nad tím, co nám chybí a v čem jsme měli smůlu.

Háňa* » teonanacatl Aby ses do těch mot nezamotal

Dokud to svíráš, tak to nemáš.

Háňa* » Znovuzrozená Znám to, také jsem byla se synem sama, když vyrůstal. Bylo to často napínavé. Ale to je v mládí, kdy ještě člověk nemá rezervy, protože je neměl kde vzít.
Ty peníze, to je jedna věc - hlavně to tedy nevnímám jako sponzoring, když jeden z partnerů onemocní. Jsou to přece partneři - hospodaří tedy společně s tím, co dohromady mají. Ale to je jedno - měla jsem na mysli spíš tu práci a povinnosti okolo, že si rozdělí. Ono ve dvou jich zase tolik není a pak mohou v klidu odpočívat - už nic nemusí .... Ale to platí, i když je člověk sám - prostě je starší, unavenější, ale má už míň ostatních povinností a závazků. A má i nižší náklady - zařízený je, to je hlavní, a ostatní nejsou zase tak horentní položky.
Z čehož zároveň vyplývá, že je i víc v pohodě, klidu, není to vystresovaný ulítaný kravský ohon, co je sice hbitý, rychlý a akční, ale o to dělá více chyb. Je rozvážnější, to je v mnoha povoláních velké plus ... zase je to o tom "kvantita - kvalita".
Chytrý zaměstnavatel tohle ví. Ale záleží na druhu práce. Při jejím hledání by měl hlavně ten uchazeč vybírat podle sebe - brát v úvahu tyto svoje přednosti a vybírat podle nich, ne se cpát tam, kam už se prostě nehodí.
Pak nebude zklamaný, nebude se cítit pozadu, jeho kvality najdou uplatnění a budou spokojeni všichni

Háňa* » Najdise.cz Jako osoba věku, o kterém je řeč (53), musím konstatovat, že máš v mnohém pravdu. Ano, pokud člověk není vyloženě neduživá troska od přírody nebo se nezdevastoval otřesným životním stylem, v tomto věku je sice už snadněji unavitelný, ale zase má méně povinností a starostí "okolo", takže mimo práci má víc prostoru k odpočinku, relaxaci, na svoje záliby (čili na duševní hygienu, jak se říká), ...
Děti samostatné a dávno z baráku, v podstatě žádné závazky, dluhy minimální nebo žádné, ... je taknějak zařízený, zabezpečený, ... A když jsou dva, je to ještě lepší - těch pár činností, co je potřeba, si ještě rozdělí, peníze honit nemusí. Ne, že by se nehodily, ale už to není o tom, aby vyžili, ale o tom, že když jich bude míň, míň ušetří. A to jim nevadí, protože všechno už mají.
Takže když člověk přijde z práce, pokud má potřebu nebo chuť, klidně sebou může plácnout a odpočívat do sytosti, nemusí chodit nemocný do práce, když ho sklátí chřipka, je mu to jedno, že bude mít menší plat, ... prostě si může dovolit mimo zaměstnání, kde samozřejmě musí odvést své, v tom ostatním zvolnit a nejet na krev. To je velká výhoda.
A hlavně, v určité moudrosti, která s věkem přichází, ztratí potřebu dokazovat sobě a okolí, jak je schopný, flexibilní, kreativní, ... Nepotřebuje už to poplácávání po ramenou a ujišťování, jaký je pro firmu zrovna on přínos a že bez něj by firma spadla. Z takového toho "žít pro firmu" už dávno vyrostl - žije hlavně pro sebe.

Háňa* » kocour_mivik Oni nabízejí práci, tak oni chtějí, co chtějí, je to jejich svaté právo.
Řešení by bylo založit si svoji doučovací agenturu nebo firmu nebo co a nabrat si tam zaměstnance podle svých pravidel.
A komu by se nelíbila, tak holt by to měl blbé

Háňa* » kocour_mivik No, a to jim tam jako tu rovnici o dvou neznámých a nějaké ty vektoříky nemůžeš jít spočítat ?
Proč ?
Ono je to dneska těžké - kdekdo má 58 kdejakých papírů s razítky, co všechno absolvoval, ale v praxi je nepoužitelný. Třeba jsou na to ti junáci zvyklí, že papíry o ničem nevypovídají, protože nic jiného nepoznali, proto si zájemce chtějí proklepnout.
Nebral bych si to osobně, šel bych tam a vytřel jim zrak

Háňa* » player Krásná báseň Vypadá to, že tady zase začíná být prdel .. no, to je dost
Připomněla mi někdejší ambice (nejen moje, chraň Bůh) ojet faráře - jen tak, z principu
Ale to už je promlčený ... mladická nerozvážnost ... a hlavně, neklaplo to

Háňa* » Najdise.cz Inspirovala jsi mě. Celé odpoledne jsem strávila ve zdejším "archivu" - od roku 2009 jsem pročetla kdeco .... Byla jsem v jiném světě

Ikdyž, tady je to dneska taky takové trochu v podobném duchu

Háňa* » Mici Angóra To jistě. Ale fungovat se dá i bez odporů. Stačí, když ti lidé nepotřebují za každou cenu toho druhého ve všem chápat, ale naučí se akceptovat, že nějaké věci prostě má nebo vnímá jinak.
Pokud se to naučí oba, úspěch je zaručen.

Háňa* » Mici Angóra Jasně. No, a když není, tak prostě není. Nikdo za to nemůže, tak proč se "vraždit"

Háňa* » Mici Angóra Ano, ale trochu jinak, neházím to jen na něj.
Řeknu si: "NemůžeME za to, že si nerozumíME, protože máME každý jiné ... cokoli.
Prostě si nesedíme, neladíme, jsme každý jinde, ale to nevadí, protože proto je na světě tolik lidí, aby nemusel milovat a chápat každý každého - své spřízněné duše si každý pozná, potká.

Háňa* » Krok Klid, kdyby fungoval, pravděpodobně by tě jiné ženy vůbec nezajímaly - tedy natolik, aby ses "spustil".
Vyvinit, to je slovo
Spousta lidí, tzv. hledačů, ať už žen nebo mužů, skáče ze vztahu do vztahu - stále něco hledají někde, asi naplnění, .. a nikdy to nenajdou. Proč ? Protože naplnit se musí každý sám. A pak teprve, když se potkají dva naplnění, začne to být pěkné, začne to být ono - už to není o závislosti, strachu zůstat sám, chtění, lpění, o musech, o nutnosti budovat vztah, vyrábět kompromisy, držení někoho za nohu, .... Prostě si jen tak spolu plují, protože (a dokud) je to spolu baví. Dělají si vzájemně společnost, ne nevolníky.

Háňa* » Nabi* Ano, každý má svoji logiku .
Tady je to celkem jedno, o nic nejde, jen si lidi někdy nerozumí, ale většinou jim to až tak nevadí. Horší je, když se právě dva s rozdílnou logikou sejdou ve vztahu. To je potom kalamita a dějí se věci vždycky pro jednoho nelogické. Dvě logiky znamenají, že se nic nedá objektivně vyhodnotit, posoudit, dobrat se něčeho logického pro oba - z toho jsou právě ty potíže - každý prosazuje tu svoji a nutí ji i druhému. Ale ten má svoji, takže ... prekérka

Háňa* » Nabi* Ne, není to mustr, jen logika. Vztah, když mluvíme o partnerském vztahu, je množina dvou (většinou) lidí, kteří spolu jsou proto, že cítí spolu nějakou souVZTAžnost, souvislost. Pokud ji jeden nebo oba necítí, může "TO FUNGOVAT", mohou se domluvit, nastavit si pravidla, udělat kompromisy, ale to už je smlouva, dohoda, pakt, ne vztah. Ano, je spousta "partnerství", která fungují na této bázi roky, mají k tomu různé důvody a jsou spokojeni, že si "vybudovali vztah". Proč ne, každý si buduje své, jak umí a jak mu vyhovuje - ale i na to musí být dva, kteří to tak chtějí.

Háňa* » Nabi* Vždyť je to jednoduché - vztah je nefunkční, když minimálně jeden se v něm necítí dobře a chce pryč.
Z jakého důvodu, to je nepodstatné a už vůbec je nepodstatné, kdo "za to může" - prostě to tak je. Třeba za to nemůže nikdo, nikdo nic zlého neudělal, ale to přece člověk cítí, kde se mu dobře dýchá a kde ne, k tomu nepotřebuje racionální důvody.

Háňa* » Nabi* Je v pořádku, když člověk odkudkoli, kde mu není dobře, odejde. Nikdo tady není pasován na mučedníka, který má povinnost uměle udržovat a lepit, co nedrží při sobě.
Pokud mu není dobře a odejde, proč tomu říkat útěk, je to jen obyčejný odchod.
A nikdo ho nemá co soudit, hodnotit, jestli mu nebylo dobře hodně nebo málo, jestli už "to bylo" na odchod nebo ne - zjevně bylo, když odešel. Je to jeho život a jen on má kompetenci a právo rozhodovat, jak, kde a s kým ho chce žít.

Háňa* » Sosna zvlčelý Já myslím, že každý píše z vlastních zkušeností - copak někdo má nějaké jiné, než vlastní ?

Háňa* » Sosna zvlčelý Jasně, proč o tom nemluvit. Třeba potom nebo někdy. Ale zase, proč muset hned vysvětlovat, zdůvodňovat ... Když má člověk teď plačící chvíli, má jiné starosti, než v první řadě přítomným vysvětlovat důvody. Navíc, často ani nejdou úplně formulovat, je to emoce (pokud se tedy nejedná o rozbité koleno). Komu to vadí, ať jde pryč, nemusí nutně dělat obecenstvo.

Háňa* » thééé Tak zaplaví, no, a co se stane ? Představ si to v praxi.
Je zbytečné si ke strachu z pláče přidávat ještě strach z provalení přehrady.
Prostě se protrhne, všechno zaplaví, větší část odteče, vezme s sebou bordel, co jí stojí v cestě a všechno, co je nestabilní, část se vsákne , pak vyjde slunce, vysuší zbylé kaluže, a bude po všem.