Diskuze, Diskuzní fórum

Renor » alassea ...má nebo nemá mne rád...?
otázky, jež Sedmikráska zodpoví
každý se ji na to musí ptát
a ona ráda a vždycky pravdu poví...

Sice díky těmto otázkám
přijde o své krásné lístky okvětní
a díky naším životním toulkám a vycházkám
možná ztratí život a stane se beránkem obětním...

...pro ty naše věčné otázky...
zvadne...
možná by stačilo podívat se lásce svoji do očí
zda vidíš v nich své odrazy či obrázky
a nezabíjet krásu,která díky tomu,na zem spadne...

...má či nemá mne rád...?
slibuji, že se ji na to již nikdy nebudu ptát!

Renor » Najdise.cz

Renor » Zitto ...kytičky na louce,
tak krásně si kvetou
voní tak slaďoučce
až hlavu ti spletou...

Proběhneš kolem nich
chůzí svou spěšnou
zastav se...
vždyť není žádný hřích
když přičichneš a vidíš tu krásu něžnou...

Srdce ti zaplesá,
mysl se uvolní náhle
nad hlavou modrá nebesa...
a vsrdci květina
ukážeš na ni-tahle...

...netrhej ji však
nech ji dál kvést
nad tvou hlavou roztrhl by se velký mrak
a ten déšť nemohl by po jejím kvítku stéct...

Renor » Piháček ...jejky, jejky, takových pusinek...děkuji přítelkyně milá...ale nechme už těch planých vět...pusinky přesměrujem a to hned...na muže, co se na nás přišel podívat...a nebál se i krásně rýmovat...

Renor » Najdise.cz ...díky...

Renor » Piháček ...ty jsi miláček...
náš zlatý Piháček..
píšeš moc krásně...
plné sluníčka jsou tvoje básně...

díky za tu můzu...
já posílám ti za ní pusu

Renor » Piháček ..je jedno, jak dlouho trvá napsat básničku,
zda celou věčnost nebo jenom chviličku..
...ty píšeš moc krásně milý Piháčku,
protože to máš zkrátka "v malíčku"...

Renor » Piháček ...protože nás vůně vlčích máků tolik láká,
a toužíme běžet od rosy mokrou travou
a v tom běhu míjet v letu čmeláka
,který snad na jednom kvítku hledá tu svou "pravou"

...protože naše nosíky touží cítit vůni léta
a naše srdce bijí na poplach
protože to teplo a ta krása,co příroda nám skýtá
nás nutí stavět si vzdušné známky nebo snad větroplach...?

...protože milujeme teplo letních dní
proto nám prosím sešli léto,
ať nemusíme si dál o něm jenom snít...

Renor » buba ...ty jeho dlaně, co hřejí ruce mé
já nechci se pustit, už ne...
on nemá v úmyslu odejít beze mne,
nechce mě nechat samotnou v této smutné krajině

Odcházíme spolu na cestu dlouhou
nezaváháme ani na vteřinu pouhou...
jsme tu jen já a on,ten co, náhle nabyl jména
jen my dva, on můj muž, já jeho žena...

Odcházíme spolu-ve svých snech-
doopravdy necítím jeho polibky na svých rtech...
zůstává nám jen to snění
červánky na lících a po těle příjemné chvění
...krásné snění...krásné chvění...

Renor » Piháček ...Tví Andělé, co starají se o Tebe
stojí při tobě v dobrém i ve zlém
nemyslí přitom vůbec na sebe
jen,aby ti bylo dobře a abys lépe snášela boj se zlem...

Nenechají tě na dno dopadnout,
ale i kdyby-nevadí, odrazit se znovu můžeš...
nenech svou tvářičku proto smutkem povadnout
a vymizet ty krásné pihy z tvojí kůže

Piháčku...posílám ti kytičku

Renor » ave ...ne, nemumím dát půlku srdce...
jak se to dělá...?
Já stále budu hledat svého vysněnéno prince,
beze jména...

Renor » ave ...já půjdu za tou duhou...
já celé srdce dám napospas...
chtěla bych svoji zásluhou
jít za ním, snad na cestě svojí nebudu potřebovat kompas...?

...nebo ano...?

Renor » ave ...i za sto let já nechci tady nechat ta jména,
jež učinila šťastnou duši mou...
já vím, není výmluvou, že jsem jen žena,
co touží a chce jít za duhou...

Vím Andílci,co křídla ještě mají
slétají se tady u nás na náš dvůr...
vím, že pravdu o lásce dávno znají...
mám se jich zeptat?

Mám dát srdce celé, nebo jenom půl...?

(Alenko moje zlatá... )

Renor » Zitto ...v očích svit svíce v kostele
jak krásný pocit náhle nastane,
když sochy svatých řeknou ano...
neboj se,být tady bylo ti námi dáno...

Ty propleteš svá křídla s křídly Anděla,
možná že jsi váhala nebo to ani nechtěla...
jsi tady, protože tu máš být...
abys byla šťastna a našla v duši klid...

Ale jak...?

Renor » Zitto ..takže mám tu hvězdu ve svých dlaních...?
nebo snad kousky z křídel anděla...?
díky příteli za ten krásný pocit,
díky za to, co vidět jsem nechtěla...

Já totiž mám tu hvězdu...
já mám ta pírka z Anděla
prosím dál v sobě tu krásu pěstuj...
díky za ní, nic krásnějšího jsem nikdy nechtěla...

díky příteli...

Renor » Toulavej Zahraj nám na tu kytaru,
víš,abys prach z ní dostal ven
Můžu jen poslouchat,nevadí,že nehraju?
A že je noc a daleko je nový den…?

Pak připij všem na zdraví
a přidej další korek do věnce
Pak společně vyjdeme do noci tmavý
jen tak projít se ruku v ruce,v tvářích ruměnce…

Zapomenem na to víno a na věnec korkový
budem se brouzdat mokrou travou
a nemyslet na to, jak jsme oba hladoví…
S písní na rtech a náladou hravou
začneš skládat nový věnec-pro tu pravou

věnec z lučního kvítí…
že není teplo a sluneční paprsky nehřejí?
Nevadí…měsíc ti na práci posvítí
a hvězdy štěstí popřejí…

Renor » Little Witch ...to víno, jež zahalilo mysl do smutku
(vždyť tak dlouho jsi držela ten smutek v sobě)
to víno pomohlo zbaviti se předsudků
a přemýšlet o tom, jak najít štěstí ve svém domě...

...to víno poví ti, jakou cestou máš se dát
a pokud ne, tak alespoň naznačí...
znáš tu jeho trpkou příchuť-chutná Ti? Kvůli tomu nebude se ani jedna z nás kát...
obě víme, že jedna sklínka nestačí...

...ano, nic nebude jako dřív...
ale to víno nám na ústech možná přivolá i smích...
jednou snad-třeba společně budeme se, nad tím vínem, všemu smát…

Renor » Toulavej ...mohlo to být třeba takhle...?

Jak pak se asi máš moje první opravdová Lásko…? Tenkrát, víš, jak jsi se ptal, proč jsem tak moc smutná…tenkrát, když jsem tě nenechala povídat ta krásná slova o tvých citech ke mně…tenkrát, když jsem se s tebou rozcházela…tenkrát, to byl ten nejtěžší den v mém životě. Kdyby ses jenom viděl, ty tvoje krásné oči plné otázek, ta tvoje ústa, jež smutkem nemohla popadnout dech, ty tvoje ruce, co chtěly hladit, ale už nemohly…srdce mi pukalo žalem, že tě tam takhle musím nechat…Musela jsem ti říct, že jsem tě nikdy nemilovala, bylo to nejjednodušší řešení, jak rychle odejít…ač to nebyla pravda…tak moc jsem tě milovala a stále miluji a vím, že sis zasloužil vysvětlení a odpusť, že jsem ti ho nedala, ale ta má velká láska k tobě byla právě důvodem, proč jsem tě opustila.
Vlastně si píšu jenom na prázdno, vím, že ti nikdy nedokážu poslat tenhle dopis…proto můžu psát celou pravdu…pravdu o nás dvou…o nás třech…jak to tenkrát bylo…? V ten den, kdy ses tolik nachladil…? Tak ráda jsem se o tebe starala, tak strašně ráda jsem ti mačkala šťávu z pomerančů, stejně jsem ti skoro všechno vypila a ty ses smál a byls rád, že se můžeš podělit. Jak jsme to říkali? Královské dělení…? Víš, teď zrovna loupu pomeranč a budu ho mačkat pro človíčka, který je pro mne vším na celém světě…myslím, že má ráda pomeranče po mně a umí se podělit stejně jako ty,právě to má zase asi po tobě…a hlavně ty oči plné otázek…mám strach až se mě jednou zeptá na tátu…smím ji říct, že jsi to Ty? Že jsem tě raději opustila s ní pod svým srdcem, aby sis mohl splnit svoje sny a toulat se světem…?vlastně ani nevím, kam bych ti ten dopis poslala. Třeba sedíš na stejné židli, jako když jsme se loučili, nebo možná ležíš někde v trávě a čekáš na východ slunce, jak to máš rád…
Je mi smutno, ale nejsem sama…mám část tebe a vůně pomerančů se line celým pokojem, celou mou duší…Lásko…

Renor » alassea ...pokus o návrat?
Z písku postavený hrad
spadne...
zkus lepší základy dát...
nevadí, že zdi z cihel jsou chladné...

Pak třeba přijde a zahřeje tvé srdce
nebo tělo snad...
přinese deku a přikryje tě něžně, sladce
a dostaví s tebou váš domov-ten hrad...

Rozsviť ta světla v tvých očích
a do tmy neodcházej sama
že hlava se ti smutkem točí...?
vím,ale ta samota třeba tě má ráda...

...jako já...

Renor » Toulavej ...tvá vločka, co v slzu se změnila
ne díky smutku, ale teplem tvého domova
když spadla do plamínku svíčky
nezhasila naději ani touhu být pod tvými víčky...

na okno nakreslila obraz krásný
pro každého z nás velmi vzácný
vždyť zobrazuje naše touhy a sny
řekne nám, jaké prožili jsme letos dny...
nebo teprv prožijem..

...díky mrazíčku...
za ten obraz na sklíčku...