Diskuze, Diskuzní fórum

Twiggina » GURURU Ty si na mě tááák chooodnej.
to máš za to, jóóó za každej dobrej skutek náležitě potrestán

Twiggina » GURURU Tak nevím Rich,
asi jsem ti to tu trochu za mírně jiným tématem.
Doufám, že mi to odpustíš.
Až bude něco přesnějšího, tak na to založím spešl diskuzi.

Twiggina » Nuna Rozkaz šéfe 17.-18.7. škrtám
Bez tebe by to nebylo vono.

Raději to umáznu hned i v té mé nabídce, aby to někoho nemejlilo.

Twiggina » mitea Zatím máme čtyři možné termíny:
10.-11.7. / 24.-25.7 / 14.-15.8. nebo 21.-22.8.
Po 22.8. už nemohu, odjíždím do Chorvatska.

Twiggina » mitea Hned jak to vyjistím, tak dám vědět.
Rádi tě tu přivítáme.

Twiggina » Jaňajs A helemese, kdopak nás tu objevil
Tě pic vejre milý

Myslím Richarde, že teď už se z toho nevyvlečeš a budeme to muset spáchat.
Až budeš brát kytaru, tak aspoň jedny náhradní struny, Jaňajs ti bude přizvukovat na foukací garmošku.

Za sebe slibuji, že nám k tomu koupím na oheň věnec buřtů.
Doufám, že tam nebude moc vegáčků, abych to pak nemusela baštit sama.
Joj, to bude radosti, až do rána.

Twiggina » houbařící masér Jééé, to by bylo fajn.
Možná by se přidal i někdo další z toho našeho mini sletu.

Twiggina » juditadurynska:) Však my se jednou potkáme a těším se až tě poznám.
Přeji krásný večer Rů

Twiggina » juditadurynska:) To je zas trochu z ruky pro mne.

Twiggina » GURURU Tak já zjistím, zda by to šlo u nás a pak bychom to zde mohli hodit do placu.

Cca kilometr od nás je kemp Florida, kde by se mohli lidi ubytovat, pokud by to bylo na víkend a tam bychom pak mohli večer udělat táborák s kytarou.
Dá se to pohodlně ušlápnout, popřípadě tam mohu lidi hodit autem.
Nebo to udělat přímo tam?

Mrkni na mapku zde:
http://www.ekempy.cz/jihocesky/…
Rů

Twiggina Dík, za reklamu

Měla byste se ale naučit lépe pracovat s kvalitou fotek. To vám jednoznačně nejde, že by chyběl talent?

Twiggina Ahoj Judi

Zajímavá nabídka od Gururu.
Zrovna mě napadlo, že u nás na radnici je sál a starosta mi ho jednou pronajal jen za energie na celý den.
Tak uvažuji, že bych rozhodila sítě a pokud by Rich chtěl přijet, dalo by se to samé udělat na jihu Čech.

Přeji krásný den Rů

PS: Co ty na to Richarde? Spát bys mohl u nás.

Twiggina » celebrita Máš pravdu, až by člověk řekl, že jak z pohádky.
Celá ta léta se s nimi kamarádím, takže vím jak to mezi nimi je.
A věřila bys, že on za ty roky dozrál a zestárnul, ona naopak, jakoby přestala stárnout, je už dobře 15 let pořád stejná, takže ten rozdíl 16ti let dnes už ani není vidět.
Mám je oba ráda, jsou to takoví usměvaví lidi do nepohody a moc fajn.

Twiggina » Naďule No jóóó, ono je to staré dva roky
Na to jsem nekoukla, prostě to bylo v aktuální diskuzi a já reagovala.
Takže záměr žádný, spíš nepozornost.

Twiggina » Nuna Příběh ze života

Psal se rok 1978.
On - 21 let, svobodný
Ona - 37 let rozvedená, dva kluky ve věku 9 a 13
(Bydlela jsem s ní v jednom domě)
Potkali se u mě na jedné oslavě.
On - skoro 2 měsíce ji přesvědčoval o své lásce a nejednou jsem ho ráno našla na chodbě spát na její rohožce.
Ona - ani slyšet o tom, že by s ním žila i přesto, že do něj byla také zamilovaná a její kluci ho brali velmi pozitivně.

Po dvou měsících došlo ke zlomu a on se k ní konečně mohl nastěhovat. Po roce se jim narodila krásná holčička a oni se vzali, aby dítě mělo opravdovou rodinu se vším všudy.

Píše se rok 2010
On - 53 let
Ona - 69 let
JSOU STÁLE SPOLU A HLAVNĚ, PŘI NEJMENŠÍM SPOKOJENI!

Myslím, že zde již není co dodat.
Rů

Twiggina » Jedna duše od studánky sv.Zdislavy

Twiggina » juditadurynska:) Je to opravdu krásně a citlivě napsaná kniha

koupit se dá zde:
http://www.paulinky.cz/obchod/…
Rů

Twiggina » jezinka001 Právě pro to povzbuzení jsem vypsala svůj příběh, ne proto, aby ho někdo soudil.

Nelituji ničeho ze svého života, všechno bylo a je tak, jak má být.

Rů

Twiggina » Najdise.cz
Rů

Twiggina » anděl kiki Život má smysl!

Je mi 58 let, nenarodilo se mi žádné dítě i když jsem byla 7x těhotná. Pokaždé jsem to vnímala jako svou vlastní malou smrt. V 38 letech jsem konečně přijala ten fakt, že děti v tomto životě mít nejspíš nebudu.

Poměrně slušně jsem se učila a toužila jsem být archeoložkou, bez šance, půlka příbuzenstva v emigraci. Nakonec jsem se vyučila kuchařkou, abych vůbec něčím byla. Skoro 10 let jsem vařila ve školní kuchyni pro 560 dětí, bez vyhlídek na něco lepšího. První manželství bylo z lásky, která velmi rychle vyprchala, druhé trvalo 17 let a nebylo špatné, jen ty děti chyběly. Vlastně jsem toto manželství nejspíš zazdila já tím, že jsem se po revoluci rozhodla pro podnikání.
Mojí firmě se dařilo, ale za cenu 12 hodin práce denně včetně víkendů. Byla jsem sama sobě šéfem, manažérem, účetní a hlavně dělníkem. Reklamní činnost je o velké konkurenci a věčném boji. Pracovala jsem převážně ve venkovním prostoru ať lilo, pálilo slunce, nebo mrzlo. Zákazníka tyto drobnosti nezajímali. Práce se pro mě stala hlavní náplní, byla jsem hrdá na to, že to vše zvládám vlastními silami a hluchá a slepá k tomu, že domácnost a hlavně partner jdou mimo mne. Žila jsem v přesvědčení, že dávám do našeho společného života dost už tím, že ho finančně utáhnu a můj muž nemusí pracovat, může se věnovat svým koníčkům a studiu vysoké školy. Chtěl dům a já mu ho koupila. Vzala jsem si úvěr na svou firmu.
Dostudoval a rozhodl se odejít. Teprve po jeho odchodu jsem prozřela.
Ano, měla jsem své prosperující podnikání, ale také 700 tisíc dluh z koupi domu. Majetek manželů se po rozvodu dělí na půl, dluh mé firmy ne.
Ze dne na den jsem se rozhodla prodat firmu. Pak jsem vyplatila exmanželovi přes 500tisíc a uhradila dluh v bance.
Ve 45 letech jsem se ocitla bez práce, zůstal mi starý, velký dům, který vyžadoval kompletní rekonstrukci cca za milion a jako jediný partner kocour Mates.
Dala jsem se do opravy domu a tři roky na něm opravdu dřela, abych snížila nutné investice. Tahala pytle s cementem, které vážili skoro stejně jako já, odnosila tisíce cihel, sekala šlice na novou elektriku, škrabala staré omítky, natírala okna a dveře, brousila staré dřevěné podlahy a lakovala je a do toho všeho psala svou první knihu s kocourem na klíně. Mockrát jsem se vyplakala do jeho kožichu a on trpělivě držel.
Hledat si muže v tomto období, mě ani nenapadlo.
A přesto přišel do mého života když už mi bylo skoro 48 let. Prodal vlastní byt a peníze investoval do dostavby mého domu i když jsme v té době ještě nebyli manželé a on neměl žádnou jistotu, že jeho rozhodnutí je to pravé.
Otevřel mi dveře do další, nové etapy. S ním přišly do mého života i tak dlouho očekávané děti. Jeho dvě vlastní a jedno které vychoval. Moc si přál abychom měli aspoň jedno, které by bylo společné. V našem věku už by to šlo těžko a tak mi nabídl „Pojď adoptujeme si jedno vlastní, vždyť je to jedno kdo ho zplodil, prostě bude naše“. A tak máme už devět let dceru Pavithru v Indii a časem přibyla i čtyři vnoučata.
Žiji tento krásný sen již jedenáctý rok a vím bezpečně, že život smysl má.

Prosím nevzdávej to, já našla své štěstí ve 48 a tobě je teprve 40!
Rů