Diskuze, Diskuzní fórum

O » karamel Naše nohy jsou příliš velké,
aby našlapovaly zlehka.
Naše (promiňtemito) prdel je příliš těžká,
než aby něco nerozsedla.
Naše řeči příliš hlučné
než aby bylo rozumět slovům
A naše slova jsou příliš sobecká
než aby někoho zajímala.

Vysvětlí mi teda něgdo, PROČ TADY SME ?
(chtěl bych být jako karamel, snídá v jednu)

O » bojka-new Můžeš tu zůstat
jestli budeš chtít
Můžeš tu zůstat
Ale chceš li -můžeš jít

Jdi, Sbohem
Je snad jedinej dovětek
Já jsem to pochopil
že nejsi můj majetek

Nechám vše jít dám všemu svobodu
I když je to jako klečet na hrachu
Nechci dál hledat další stovky důvodů
a hlavně nechci dožít ve strachu

O » !gby Prevence ?
Dobře se oběsit zabrání Špatně se oženit.

Sebedestrukce ?
Vytrhám si PREVENTIVNĚ fšechny zuby, stejně by se mi zkazily.

Povídka je skvělá. Tosem zapoměl říct.

ALE

Furt si nemožu spomenout PROČ sem vlasně vodpovídal.

O » !gby To je pravda.
Já bych ale řek, že zrovna o tom ta povídka nebyla.
Svádí to k tomu.
I když... pokud projevem vlastní fantazie může být třeba erekce....

Ta ztráta.
Ztráta něčeho co jsme neměli,
ztráta něčeho co jsme neměli a mít nebudeme.

I když je spousta věcí, který se dají koupit, ale...

.... e proč jsem vlastně odpovídal ?

O » Wolfinka Mizerná střecha
a zaprášené trámy
každý tu nechal
vzpomínky a navršené krámy.

Někde tam trčí
všechny co se nehodí
zbabělci mlčí
neumí nic zahodit

Měsíc hlavou pohodil
a prozářil nám ulici
mám se skladovat či vyhodit ?
Mám prachu plnou palici

O » miluška medvídková Zmeškat lásku může jen ten,
kdo ji nemá v srdci.

O » Wolfinka Slejvák končí a poslední kapky
venku vo chodník uš chvilku netikaj
Doma bosej ? od noh zima beru žabky
U střešního vokna něgde zatíká.

Hadru ždímám a fkýblu kalná voda
Na zdi mapa - uš mám zmrzlý ruce
Nemlufte namě, já si nutně musím podat
Pána z Velukzu co mlel furt vo záruce

O » Wolfinka Zastav se.
Zastav a nechej padající kapky hrát tím zvukem moře.
Kdyby duše má chtěla tančit jejich rytmem
Nastal by mír.
Mír kdy není včera, není zítra.
Rytmus co pomalu odkapává vteřiny přítomnosti.

Překroč ho.
Zhoupni se v kolenou a přívítej ho s otevřenou náručí.

A
Děkuju
Za Tvoje slova.
Jsou jako hejno malinkých mušek, co se mihotavě leskne nad trávou. Ač každá letí jakoby jinam....
A jen pohromadě mají smysl.