Diskuze, Diskuzní fórum

Nabi* » Nabi* Tak jenom pro ty, koho by to zajímalo, abyste věděli jak celý ten úraz dopadl. Zvlášť pro astrology.
K dnešnímu dni je táta v perfektním stavu. Už chodí bez chodítka, po psychotestech byl shledán zcela v pořádku až na to, že i psycholožka okamžitě poznala, že je alkoholik (což označila jako důvod degradace osobnosti). Žádné postižení mentální ani fyzické (krom toho, co si už způsobil chlastem) nemá. Jen se potřebuje zrehabilitovat k plné mobilitě.

Pro mě je to zázrak, po všech těch hrůzostrašných prognózách, kdy mi bylo řečeno, že mentálně bude postižený určitě!

Nabi* » Najdise.cz Jo, pod tohle bych se mohla klidně podepsat.

Nabi* » Eldria No, já už mám nějaké antiparazitní bylinky od Bosche, tak uvidíme.
A jaké homeopatika mu dal?

Nabi* » Onirique Taky jsem si říkala, a z té nespecifikace vyplývá, že snad 1+ stačí

Nabi* » Lokii Nemyslím

Nabi* » Mici Angóra

Nabi* » Mici Angóra Ale, vymítač si tu ze všech dělá prdel Nicméně občas pobaví i mě.

Nabi* » Najdise.cz Hezky jsi to napsala.

S tím větším a menším, to je ryze konstelační obrat (teda předpokládám, že na základě toho DQ píše, a proto budu pokračovat v myšlence). Znamená to, že rodiče jsou ti větší a my ti menší, protože skrze ně k nám přišel život. Bez nich bychom nežili. A my zas jsme (budem) větší skrze toto vůči svým vlastním dětem. To neznamená, že jsme něco víc a oni míň. Život je něco, co nikdy rodičům nevrátíme (možná až nějaké malé tragické výjimky) a tak to má i být, protože koloběh tohodle procesu přirozeně jde dopředu, tam kde předáváme život zase my a budoucí generace. Pokleknutí je symbolem pro pochopení a plné přijetí svého místa v tomto koloběhu. Teda aspoň já to tak vnímám. A tomu, co napsala DramaQueen není z konstelačního hlediska co vytknout, jenže bohužel i na mě to působilo naučeně a nuceně.

Ještě obecně chci napsat, že souhlasím, že odmítat rodiče je destruktivní, protože ano, jsme součástí a vždycky budeme. Ale, na základě svých zkušenosti vím, že aby člověk mohl plně přijmout a pochopit, musí se vydat svou vlastní cestou. Přiznat si, že mám hnusné pocity. Přiznat si třeba i že nenávidím. I když zrovna zlost je většinou převlečená hluboká niterná bolest.
Ten proces přijetí vlastních rodičů (nebo jiných členů rodiny) může trvat roky, jenže v průběhu toho si tvoříme svůj život a já nevidím nic špatného na tom je třeba i na chvíli odmítnout, ne ve zlém, ale prostě v rámci vlastního prostoru. Já jsem třeba odjela na 2 roky do zahraničí. A jakmile jsem se dostala z dosahu mé rodiny, rodného domu, rodného města a vůbec ČR, začaly se dít věci. Konečně jsem se mohla na to podívat s odstupem. Věděla jsem, že není žádná možnost, aby těch ix kilometrů někdo doletěl za mnou (z mnoha důvodů, které nebudu rozebírat) a věděla jsem, že TEĎ si žiju život jaký chci, jaký jsem si vybrala a že mi nikdo do toho nebude kafrat a rozhodně mi to nikdo nebude narušovat svou energií (ok, i když víme, že energie nemá hranice, víte všichni asi co tím myslím). U mě v tom hrál roli táta a sestra. Na tátu ty 2 roky stačily (vytvořili jsme si pěkný vztah), na sestru ne. Dlouho jsem se trápila tím, že máme se ségrou blbý vztah, že se nejde domluvit a že se zřejmě domluvíme akorát na tom, že se nedomluvíme. Zjistila jsem ale, že nejvíc mi pomáhá si uvědomit co cítím, naprosto a bez výhrad to respektovat. Někdy holt život některého z blízkých není slučitelný s tím naším. Nemáme povinnost mít v životě lidi, se kterými se trápíme a se kterými jde naše energie dolů. Konstelace jsou pouze nástrojem jak uvidět, přijmout a pochopit. Není nikde psáno ani řečeno, že přijetí rodičů musí nutně znamenat to, že se s nimi budu stýkat a donekonečna se snažit s nimi vycházet. Pokud to jde, super. Ale někdy to prostě nejde. Přijmeme rodiče (člena rodiny) a uznáme jejich místo v životě, ale nemusíme se stýkat. Jakmile totiž člověk udělá to správné rozhodnutí, uleví se mu. A někdy je třeba se rozloučit, ne se donekonečna snažit, protože občas ta snaha vychází jen z jedné strany. A jsem přesvědčená, že člověk může cítit hlubokou úctu a přitom učinit rozhodnutí, že ve fyzické rovině nikdy více.... A zároveň pociťovat hluboký klid, protože víme, že tak je to správně.

Chápete mě někdo co myslím...

Nabi* » Najdise.cz A to je dobrý nápad, napsat v čem pomohla. Tak já se přidám.
Mě hodně pomohly její videa a nahrávky s jejím hlasem, afirmace a povídání v angličtině. Měla v sobě takový určitý druh laskavosti, který člověk vidí u se životem smířených starých.To mě vždycky nakoplo. Ten přístup, laskavost, láska. Cítila jsem se vždycky pak v klidu.
Živě si pamatuju jak mi u jedné nahrávky (zovu jí nahrávkou cigaretového kouře ) mi docvaklo, co je můj kompenzační cigaretový kouř (nekouřím, ale prostě jsem uviděla paralelu). Ona tam totiž říká, že cigaretový kouř je jen závoj toho, co v životě nechci vidět. Jak zmizne kouř, objeví se příčina.... No prostě už si to přesně nepamatuju a asi to není moc srozumitelné, ale vděčím jí za hodně. I způsob jak tvořila afirmace mi je blízký...
nejlepší afirmace, kterou používám dodnes.
Z této situace pouze dobro vzchází,
vše pracuje ve prospěch mého nejvyššího dobra (a dobra všech zúčastněných).
Vše je v pořádku a já jsem v bezpečí.

Nabi* » Buddha/2 Hehe

Můj táta mi vždycky říkal větu, kterou jsem nesnášela, ale asi jsem jí pochopila až teď. "Na někoho (něco) se to svést musí"

Nabi* » Buddha/2 To je možné, to víš jupiterská povaha s (aktuálně) neptunskýma (občas něco přehlídnu) a uranskýma tranzitama (jsem se vším hotová). Ale tak však mě trochu znáš

Nabi* » Buddha/2 Tak já bych zmínila i muže, ti jsou na tom stejně. Akorát se každý z nás otevírá jiným způsobem. Doba není jednoduchá. Ale je přechodná. Sice konce přechodu se možná nedožijem, ale co můžeš udělat teď pro budoucí generace, neodkládej, že
Spoustu lidí má za zlé, že se tyhle služby zpoplatňujou, jenže je to služba pro lidi, jako každá, a jelikož je nedostatek těchhle prožitků, tak se to prodává. Kdyby nebyla taková poptávka, lidi by se taky mohli soustředit na něco jiného, ale pokud to člověk dělá pro někoho ix hodin, pak je správné aby dostal zaplaceno. Když mi někdo udělá obyč masáž, zpraví kapající kohoutek, postaví chalupu, tak je to v pořádku když dostane zaplaceno. Cokoliv, co má co společného se sexualitou a je to zpoplatněné, se háže do jednoho pytle a už to je špatné. Copak to nikdo nevidí, jak je ta sexualita pořád tabuizována? Sexualita, spiritualita... když pomáhám, tak pomáhám, konec tečka.
Mě se NElíbí přirovnání, které zmínil Player, ohledně měkké prostituce či co. Prostituce je, že se nechám použít, nějak to přetrpím a pak si nechám za to zaplatit (nějak...). Ale taky mu věřím, že cítil lásku, protože většinou ti lidi co znám a dělají tyhle masáže, tak k té masáži přistupujou opravdu s úctou a láskou k člověku a tělu. Určitě budou výjimky, jako všude.
Ano, kdyby to vše v tomto bodě bylo ve společnosti v pořádku, nehledali by lidi jinde.
Trochu jsem se rozepsala a některé věty myslím obecně, vůbec ne směrem k tobě. Až na to placení s tebou celkem souhlasím.

Nabi* » PepaKopřiva Právě jsem chtěla taky sdílet ale koukám, že zpráva už je tu.

Nabi* » Freja jo.

Nabi* » Najdise.cz Tak tohle musím aspoň lajknout

Nabi* » Freja Přesně tak... to energetické pole, zvlášť v rámci sexuality a zvlášť ještě u citlivých žen, je absolutně podstatná věc. Někdo tomu může říkat stydlivost, předsudky, dokonce prudérnost...
Já už teď vím, že v téhle oblasti bych do sebe nepustila kdekoho. Pro mě je to absolutně intimní záležitost, a tím nemyslím jen fyzicky, ale hlavně! vnitřně. Kdysi jsem se skoro nechala přesvědčit, že na tom nezáleží, že to jsou JEN "předsudky". Ale nejsou, znám se a vím, co k tomu abych se sexuálně otevřela potřebuju, abych se uvolnila. Musím důvěřovat absolutně a bez výhrad. Tělo ví, koho přijme, ať už je to sex nebo výše zmiňované vaginální mapování, tantra masáž atd.
Cítit se v bezpečí je naprosto stěžejní věc.

Nabi* » Freja

No, zkrátka diskuze posloužila k tomu, aby sis uvědomila jak to ohledně téhle věci cítíš a jestli chceš jít do toho a tohle sis myslím ujasnila

Nabi* » Freja No ale nevím jak je to na samostatném kurzu vaginálního mapování....?? Šmarjá, ber mě trochu s rezervou, dyť jsem tam nebyla

Nabi* » Freja Kamarádka píše jak vnímá přínos vaginálního mapování:
Jako přijímající vaginálního mapování jsem si hodně zvědomila oblast vagíny, získala větší citlivost vevnitř, a více se napojila sama na sebe. Jako dávající jsem byla poctěna, že tyto pocity mohu někomu navodit, že mohu někoho léčit a uzdravovat ? Tolik asi v krátkosti...

Nabi* » Nabi* Je to výcvik, tudíž "cvičíš" umění smyslné masáže na ženách i mužích. Jako nemusíš, můžeš jen na partnerovi... nic není přikázáno ani zakázáno. Ale to taky zní blbě