Diskuze, Diskuzní fórum

Jyotis » Jyotis Teď jsem si představila sebe s manželem, se kterým jsem už přes 30 let a narozdíl od doby, kdy jsem to zkusila naposled, a tomu je už zase skoro 20 let, tak teď to vidím jako by v jednom víru... tak to už bych asi neodpreparovala, leda v odstředivce..

Jyotis » sereina Člověk je přirozeně svázán s druhým, s nímž žil nejen myšlenkami, ale i energeticky..
V různých magicko-představivostních praktikách si to člověk může představit.
Představ si sebe a jeho, vidíš nějaké pouto mezi vámi /a la provaz, nebo kořeny nebo něco podobného?/. Odkud kam? Někdo je k druhému připoután v oblasti pohlaví a srdce, jiný v oblasti krku nebo skoro všude.
Jestli opravdu chceš, vezmi "symbolický nůž" a v duchu se odřízni. Pokud to bude třeba opakovat další dny, tak to dělej.
Asi Ti to bude líto, protože člověk tím může přijít o část energie, na kterou byl zvyklý. Cítí se pak jako jiný člověk, ale jestli váš vztah nemá perspektivu, tak to udělej, resp. je to na Tobě.

Jyotis » Nuna Já mám řešení: aspoň na čas se sestěhovat dohromady.
My s manželem máme taky všeho nad hlavu, ale večer se potkáme a když si každý dělá svoje, tak jsme aspoň spolu, spolu povečeříme, vyměníme pár slov atd...

Je to kompromis mezi dnešní potřebou svobody, vlastní náplně a spolubytím. A pokud si půjdete na nervy, tak se zase rozstěhujete.

Jyotis » miluška medvídková No přece bohatého manžela si ponechám a pořídím se srdnatého milence, ne
Jestli se manžel nezajímá, tak na to ani nepřijde.

Jyotis » Wolfinka Já bych řekla, že je důležité mít vlastní životní náplň, zájmy, tak, aby člověk sám i ten druhý cítil, že mohou existovat i samostatně a vyplynulo z toho, že jsou ve společnosti druhého rádi.
Pokud máme každý svou náplň, tak se můžeme i vzájemně inspirovat nebo pobavit tím poněkud odlišným kontextem, ve kterém se pohybujeme.
Důležitý je, jak psala Lostris, hlavně ten podobný smysl pro humor a estetiku, ty totiž vyvěrají z celého komplexu našich hodnot, jsou jejich indexem.
Zásadní je skutečně taky míra egocentrismu, tj. jak vnímám sebe, zda odděleně nebo jako součást celku přírody, společenstva nebo dokonce kosmu...
Tam ovšem může pomoct ten otevřenější člověk, protože libování si v uzavřenosti nevyjadřuje bytostný zájem, ale je jen důsledkem určité úzkostnosti díky předchozím zkušenostem a výchově.

Jyotis » Svá štírka No právě. Taky si myslím, že to není tak fatální, že tzv. "nikoho nepředěláš".
Nejde o to předělat, ale umět se vyjádřit tak, aby ten druhý viděl v jiném pohledu perspektivu i pro sebe. Lidi jsou mnohem víc flexibilní /a taky manipulovatelnější/ než se zdá, když se jim to umí podat.
Nenavádím k manipulaci, ale mám zkušenost, že to, co vypadá třeba jako tvrdý názor se změní, když druhý umí mluvit a je uvolněný s nadhledem a humorem a má nějakou vnitřní sílu..
a to dokonce i kulturní návyky.
Slyšela jsem v rádiu paní, co si vzala Japonce: Napřed chtěl, aby mu připravovala bačkory a úklonou ho vítala, když přijde třeba ve tři v noci domů. Teď chodí nakupovat, venčí psa apod. Zkrátka normálně jako ostatní, manželce sponzoruje čajovnu a je rád, že je společenská.

Jyotis » Najdise.cz
Jo a ještě se lidi rozdělují typologicky na ty, co pořád lezou před jeskyni, na kopce a planiny, větrají a na ty, co pořád topí, tlačí se u ohně, a zalézají do skulin..
Je jen málo flexibilních, co dobře snáší obojí

Jyotis » Najdise.cz Jojo, hodnotová orientace a ne příliš rozdílný temperament. Šnek je možná rád, že má doma fretku, leccos zastane, ale fretka se časem může zbláznit..

Jyotis » Jyotis včera mě zrovna potěšila polská kulturní atašé, prima ženská, když řekla, že se od nás naučila nebrat se tak vážně a víc vtipkovat i o sobě. To je důležité...

Jyotis » Nuna Vždycky je problém, když má někdo takto tvrdě vyhraněné názory, už to samo svědčí o tom, že není tolerantní. Tak jsme u toho, že lze těžko tolerovat takovou generalizovanou názorovou vyhraněnost.

Pokud jsem solitér, tak by to mělo znít - jsem raději sama,
když bude zlobit, dám mu facku,
raději budu s dětma doma apod.

a ne v této podobě zákona pro všechny...
to i když budou oba tvrdit totéž, tak to asi stejně nebude fungovat, protože se zase budou lišit v tom, jaký postoj se má u té plotny zaujímat, co se má vařit apod...

Jyotis » !gby No, po letech je soužití zároveň snažší a zároveň těžší v tom, že se znáte, což je právě dvojsečné.
Naštěstí hodně lidí tím jak stárne, tak se stále více psychicky osamostatňuje, pěstuje si svoje zájmy, má své přátele, takže pak ani pro toho druhého není uzavřenou kapitolou.

Jyotis Já myslím, že člověk nemá čekat, až bude v rovnováze, to by se kolikrát nedočkal, takže je užitečné si přece jen zapamatovat tato jednoduchá pravidla, která mohou přece jen leccos vylepšit, aspoň když je člověk zrovna v dobré náladě a rozpoložení. Pak ani labilnímu neděla problém třeba pochválit, pohladit nebo uvařit dobré kafe a je to "strejček" pro chvíle, kdy nebudu ve formě...

Jyotis » Najdise.cz mně vlastně taky vždycky obtěžovalo, když se mě někdo ptal "jak se mám", protože jsem o tom musela začít přemýšlet a první impuls vždycky byl - "nevím, to mě nezajímá" , i když samozřejmě kdybych měla hlad apod., tak by mě to zajímalo víc.

Jyotis » Najdise.cz No je a není.
V Jampolském je takový případ...naprosto nesnesitelný člověk, který dělal schválnosti, alkoholik v posledním tažení..
a ošetřovatelka se na něj dokázala podívat z hlediska jeho potřeb a tužeb, které jsou ve finále u lidí velmi podobné, a on úplně změnil chování...
pravda návyk je návyk, ale já sama osobně asi musím vědět, proč jsem se zamilovala.. pokud je pouze proto, že mám tu potřebu a nikdo jiný nebyl ochoten..nebo byl na mě kdysi hodný.. .
pokud na něm přece jen něco bylo nebo je, tak stojí za to podívat se "za současný stav"...
a oslovovat lepší já.

Jyotis » jitkakoc Máš pravdu.
Ale oni mluví o jazyku lásky.
To jen moje upoutávka je v tomto směru širší a tím i zavádějící.

Jyotis » Najdise.cz V tomto směru byla zajímavá taktika dr. Jampolského s tou jeho "léčbou láskou".
V podstatě se stará s týmem o lidi včetně dětí, kteří mají těžká onemocnění..jeho primárním cílem je změnit stanovisko k problému, k nemoci, ke smrti.. a to se mu často daří tím, že upoutá pozornost nemocného na pomoc někomu jinému. Prostě ho přesvědčí, že někdo druhý potřebuje právě jeho zkušenost, jeho pozornost.

Pak popisuje, jak takový člověk často rozkvete, protože on je nejen nemocný, on je ještě navíc nemocný z toho, že je nemocný. A když odpadne takhle nešťastnost z toho, že jsem nešťastný, tak se mnohdy spontánně velmi zlepší zdravotní stav, tělo se léčí samo právě ústupem egocentrismu, nebo minimálně odpadnou přidané problémy z našeho trápení se.

Jyotis » Najdise.cz dr. Uzel to myslel spíš tak, že druhého nemáme zatěžovat zbytečně svými starostmi.

Dokonce měl na mysli v tomto smyslu i nevěru, kterou my sami považujeme za nepodstatnou.
Je to jemnější varianta zprofanovaného a hloupého "zatloukat".
On to aspoň vysvětlil, že pokud my sami už "tím nežijeme", tak je zbytečné, aby to partner omílal v hlavě do konce života.
Rozlišil aspoň zrno od plev v tomto směru.

K tomu, bych řekla, patří i pracovní nebo zdravotní starosti.
Třeba se zmínit, to ano, poradit se, ale ne s tím nebo náladou otravovat, když víme, že ten druhý to za nás stejně nevyřeší a třeba se bude tak akorát trápit ještě on.

Jyotis » Háňa* Jenže často si pocit úcty pokazíš zbrklým jednáním. A proto navrhuji dávat od počátku pozor na konstruktivní jednání..

Jyotis » Jyotis Teď mě tak napadá, že je to podobně jako v profesionálním chování třeba lékaře nebo manažera.. pokud člověk přijme vědomě postoj, že bude jednat konstruktivně, tj. nereagovat bezprostředně na podnět, tak má vyhráno.
Ne, že by se mu to někdy nestalo.
Nejde o spekulaci nebo manipulaci, jen o vyšší míru vědomého jednání...
S věkem přijde i to, že víc věcí považuje za prkotiny..

Jyotis » Evika87 To už se tu probíralo.
Beru to tak, že je to plod emancipace..
někteří jsou rádi, když je na nich žena závislá, ale to není dobré..
hodně mužů aspoň u nás chce partnerku, ne potvoru, tj. takovou, co ví, co chce, postará se o sebe, má své zájmy a je vidět, že by se bez něj obešla, ale "že si vybrala právě jeho", to je ta správná poloha, protože i péče někdy vypadá jako nátlak, protože podvědomě pak cítí závazek...nebo je jim nepříjemné, že jim připomínáš maminku...