Diskuze, Diskuzní fórum

dan162 » Najdise.cz Však. Tak jsem to přesně myslel. Trochu uberu, extrém není v pořádku :-))

Mne to tvoje nehněvá

Trochu je to i tím, že tady mohu 10x opravit, rozmyslet se, to v reálu tak nejde, rozum nestíhá.

dan162 » Najdise.cz Slovíčkaření ? Možná jo, když se řídím příliš rozumem, kde pojmy mají ostré hranice. Určitě jo.

dan162 » Najdise.cz cíl ? Ten v úvaze můžeme vynechat, bez něj se mi to líbí víc, v případě potřeby nahradit směrem.

dan162 » tronco Až do poslední věty bych souhlasil. V astrologii ale nacházíme aspekt/planetu, který prožít můžeme různým způsobem. Zmrd jako konkrétní příklad je jedna možnost (ke druhým, k sobě, už to je rozdíl), ale stejně tak mohu tu energii vzít a nechat ji vylézt v jiném místě horoskopu, a nebo mohu danou planetu žít a přijmout tak, že ta energie je o tři řády slabší (nemá se v nás o co opřít, není energetický přetlak). Svobodná vůle je pak volba v těchto mezích, volba vnitřního našeho uspořádání.

Osud se mi jeví jako škola, učební látka, kde je předurčena škála možných reakcí, typ prožívaných situací/okolností - ale ne naše volba co s nimi.

dan162 » Najdise.cz Myslím, že to je v pohodě. Má sklon k obavám, nepotřebuje žádnou výhovorku, jde správně, věří sobě, vzhledem k věku jen tiše zírám, jak ti mladí to mají srovnané, překračuje krok za krokem rámec rodiny a tvoří něco svého, což nese nejistotu, v tématu rodinných příhod si neví rady, svou zkušeností to nerozklíčuje, v rodině tuplem ne a já na to nestačím.

dan162 » Najdise.cz Jo, jako že to, co je dáno, je silnější než to, co si můžeme zvolit ?

dan162 » Najdise.cz to najozajstná jsem si musel hledat ve slovníku a škrtnout j :-))
Nad mou svobodnou vůlí je o dost výš má opravdová vůle. Tak je to správně ?
Kdyby jo, tak je možné, že nějakou vůli má podvědomí, id.

dan162 » Bosch Ok.

dan162 » Bosch Ok.
Tedy fatalismus a svoboda volby nejsou jedno. A platí že fatalismus je vědomí, že jsem součástí celku.

dan162 » adelaida dík

dan162 » Bosch tedy žádná vůle u fatalizmu není. Jen vůle vůli nemít tedy.

dan162 » tronco Tak je i možné, že se v jeskyni uzdravil, ale už nemohl veřejně působit. Zkusil to, objevil se, a pak odešel odkud přišel, podle dikce učení to bylo někde Východně. Krátká etuda v jeho životě přesto zapůsobila.

dan162 » Bosch když si myslíš, že máš svobodnou vůli, tak si myslíš, že vliv máš. Naproti tomu fatalismus ne.

Mne se líbí to, co psala adelaida, protože někudy tudy vede můj nejbližší směr, teď ne přes myšlenkovou ekvilibristiku.

dan162 » Bosch to nebyla snaha o vyhnutí se bolesti, ale o narovnání sebe průchodem skrz bolest, je-li doprovázena pochopením proč bolest vznikla, tak tomu rozumím.

dan162 » adelaida Souhlas a přitom nesouhlas...Jasně že nejsme naše emoce...ale něco mi překáží, i když to je velmi podobné tomu co s emi jeví jako nejlepší...

Už to mám - u emoce nemám mít hodnocení. Tím pádem každá emoce má jen sdělení, já se od ní nedistancuji, není tam nepřijetí a není tam volba. Emocí procházím, ona odchází sama. Dívám se na to, co ve mne spustilo emoci, narovnávám (když na to přijdu).

dan162 » adelaida Bezesporu, učím se to, je to velké vylepšení. Ale můžeme se tím i tlačit někam, sebe manipulovat k tomu jací být chceme, jinam než jací opravdu jsme. Jako důsledek nepřijímání se, hodnocení něčeho v sobě negativně, používám-li volbu. Tam si nejsem úplně jistý.

dan162 » Bosch fatalismus není vědomí, že jsem součástí celku, tedy je jedno, co se stane ?

dan162 » adelaida to se mi líbí, ale nevím, zda se to dá žít. Ta, kterou můžeme promítat do okolí, se nazývá manipulace včetně páchání dobra.

dan162 » Bosch Mě se to tak nejeví. Fatalismus jako nehodnocené vědomí směru a svobodná vůle jako hodnocená schopnost rozlišení.

dan162 » Bosch Že když je něco v čudu, není to ve známém prostoru, popsán je zvenku jak se čud chová. Čud je individuální (každý má své věci v čudu), nejspíš tedy vázaný na ego a kapacitou omezený - když se vynoří z čudu nějaký předmět, tak jiný obvykle do něj zmizí. Do čudu propadjí většinou nepříliš velké věci, maximálně mosty, ale v čudu mohou být i myšlenky, nápady a sny, tedy i něco nehmotného. Velmi často se věci z čudu dostávají po zrušení emoční vazby, například klíče jakmile přestaneme hledat, a uděláme nové, tak se ty z čudu samovolně objeví tam, kde jsme je několikrát už hledali. Jak vypadá celý čud nevíme, výzkumníci mají dostupný pouze ten svůj personifikovaný. Je možné, že Bůh je součástí tohoto rozměru, zdá se, že celé 20. století byl v čudu (viz výpovědi svědků Karla a Johany), nebo spíše že i dnes tam může být.