Diskuze, Diskuzní fórum

Elatka » Buddha/2 To víš, že ne. Toho svého jsem se ptala, ale zatloukal a zatloukal. :) Až připitý se mi přiznal k zadečku. :D Chci nám připravit takový hezký večer.. Tak že bych si sestavila hitparádu ero činností :D

Elatka » Jancak92 Štíři neumí mluvit se svým partnerem. Umí to až když opravdu něco potřebují probrat. Štíři jsou jistota v domově a sranda v posteli, ale komunikace.. to umí s málokým.

Rada.. vždycky se zkus vžívat i do toho druhého člověka. Přemýšlej o něm. Soustřeď se na něj. a nemluv v jednoduchých úsečných větách. Mluv o svých emocích jakoby o příběhu. Popiš je a ptej se na jeho a tak se všemi tematy.

Elatka » Flame.V Mám uplně to samé. Přesně totéž, co popisuješ. Ale našla jsem si způsob, jak to potlačovat a vztah je ok. Vždycky, když T2 přepadá ten odpor, tak se zamysli nad těmi začátky vztahu. Co Tě na něm fascinovalo, co Tě přitahovalo, nějaké ty chvíle, co Tě vzrušovaly, přitahovaly. Co se Ti na něm tak líbilo a všimni si, že je to pořád on, ten, co Tě tak fascinoval a přitahoval. A ještě třeba si ho srovnej s někým opačným, kdo Tě štval a byl Ti fakt odporný. U mě to docela zabírá.

Elatka » janicka23 Lancome Hypnose mi strašně smrdí. Ale fakt šíleně. :/ Já používám jedině True Glow od Avonu. Svěží, citrusová, veselá, rozverná..

Elatka » Monika 21 Viz. odpověď Lynette. Máme teď stejnou diskuzi. :)

Elatka » Lynette Přesně tak. Souhlasím. I když v tom bodě koloběhhu výchovy nesouhlasím. Mně si moji rodiče nevšímali. Otec vůbec a matka stylem "teď ne, teď vařím, teď žehlím, teď dělám tohle, pak tamto".. a když už přišel průšvih, tak mě akorát zmlátili a mysleli si, jak na mě nevyzráli. Nějak si nevšimli, že jsem se akorát utvrdila ve svém a stáhla se do sebe. A oni si myslela, jak jsem začala být hodná. Pak přišla puberta a strašně se divili, proč je ze mě to, co se ze mě atd.. A když jsem otěhotněla, tak jsem se zapřisáhla, že nikdy nebudu jako oni. Už v porodnici první den jsem to slíbila svojí dceři, že na sebe budeme hodné a budeme si o všem povídat a budeme kamarádky a všechno spolu vyřešíme. A jde nám to. Máme sice svoje dny, ale kdo ne.. Párkrát mi ruka ujela, ale to bylo už opravdu v extremním období, kdy po mně třeba házela věci, nenechala si to vysvětlit normálně, křikem.. nijak, tak mi ujela ruka, stejně to nezabralo, tak jsem se složila, že jsem ji praštila, rozbrečela jsem se a ona si sedla ke mně, omluvila se, hladila mě po vlasech, donesla mi kapesník a řekla, že už bude hodná. To bylo tak hezké. :) Jinak přesně, jak jsi psala. My o všem mluvíme, všechno spolu řešíme, ona má svoji svobodu výběru, podporuju ji ve všem o co jeví zájem a má k tomu vlohy /čehož je sakra moc/, ale hranice a pravidla máme. Jdu jí příkladem, takže se těmi pravidli sama znatelně řídím a už nemám žádný problém. Jen čas od času, při těch "našich dnech" se trochu poštěkáme. :)

Elatka » Najdise.cz To právěže ne. Já jsem zarputilý člověk, když si něco vezmu do hlavy a usoudím, že to je správné, tak to tak bude i přes mrtvoly. A já jsem si usmyslela, že můj Ondra je skutečně člověk, se kterým chci být. Je příliš pokladový než abych mu dělala to, co jeho ex. Vím, že mu to ubližovalo, pak se začali podvádět navzájem a byli z toho akorát nešťastní a na sebe zlí. Chceme spolu bydlet, vzít se a mít spolu vlastní miminko, moji dceru má už skoro za vlastní a to jsme spolu chvilku. Já se nikdy nijak neomezovala, ale mám prostě v sobě pocit, že teď je to takhle správně, spravedlivě a je to dobrý směr. Jen to nějak přečkat nebo najít způsob, jak to v sobě změnit.

Elatka » Najdise.cz No jo holka, ale když já mám například tohodle kluka fakt ráda. Rozumíme si jako kamarádi. Jen je v tom háček, že vím, že bysme si strašně moc sedli i v posteli a šup a je to tu. Já jsem se svým přítelem fakt spokojená. Ale holt.. furt mám v hlavě to "co kdyby jenom jednou, aby to přešlo". Ty jo,jak si to tak čtu, tak se cítím jak závislák na nevěře. Ale tak to vůbec není. Já jsem byla třeba předchozím dvěma vztahům byla uplně věrná, ani mě nenapadlo si něco začínat, protože se prostě neobjevil nikdo, kdo by lákal. Hymlhergot. No mám fakt štěstí, že bydlí daný hoch sakra daleko, máme zaručenou barieru. Prostě setkat se nesmíme. To by byl teprve v hlavě chaos.

Elatka » Najdise.cz No jo, jenže já se považuju už za vyblblou. Měla jsem nespočet partnerů obou pohlaví, vyblblá jsem dost. Proto jsem kdesi psala, že se prostě jen jednou za čas objeví někdo, kdo mě přitahuje tak moc, že bych i něco teda chtěla. Ale jde už čistě jen o tu touhu sexu s ním. O nic víc. Jinak psychicky jsem rozhodnutá být věrná, protože můj aktuální přítel je prostě můj bůh. Spokojenost na všech frontách, nemám si na co stěžovat. Proto mě to sere. Jinak jsem nikdy nevěru neřešila, dělala jsem, co se mi chtělo, ale teď je to poprvé jiné. "Mé několikeré já" uvnitř říká, že nevěru teď prostě nechci, ale když si píšu s tím daným "druhým", tak je zle, mám sevřené břicho a myslím jenom na sex s ním. Což je teda docela blbý. :( Už jsem mu i napsala, že si prostě nějakou dobu psát nebudeme, než mě to přejde, ale to je mi zas blbé, protože jako kamarádi jsme ok.

Elatka » ži.va No já vnitřně vím, že je to ve mně zaklíčené někdy z mnohem dřív, nejspíš z minulého života, protože já mám touhu být věrná, ale prostě.. vždycky se jednou za čas objeví někdo, kdo mě tak strašně fyzicky přitahuje, že to stěží zvládám ovládat. A teď mě to obvzlášť štve, protože mám snad naprosto dokonalý vztah a v žádném případě nechci nic zkazit. Mám výčitky svědomí už z toho, že na nevěru myslím, ale touha je šílená. :(

Elatka » ži.va A když je ten sklon prostě vrozený, odjakživa, po celou dobu sexuálního života? I když osoba partnera miluje nade vše...

Elatka » Lynette :) Indigové děti se rodí od osmdesátých let. Vyjímky jsou i starší.

Rozmazlenost.. podle toho, co považuješ za rozmazlenost. Na tohle tema jsem se teď pohádala s mojí naprosto necitlivou matkou, když jsem řekla, že Ellu si vybrala nové papučky se Sněhurkou. Máti se do mě pustila, že ji rozmazluju. Nevím, co je na tom k rozmazlení. Odpověděla jsem jí otázkou. Kdyby si měla vybrat mezi třemi páry papučí ve stejné ceně, z čehož jedny by byli o ničem, další by byli strašné a třetí by byli dle jejích představ. Jestli by si koupila ty strašné, jen proto, aby se nerozmazlila, nebo by si koupila dle svého svobodného výběru ty, které se jí líbí. Já osobně nevím, proč bych měla své dítě omezovat v čemkoli. Copak se dospělý člověk v něčem nějak omezuje? Copak všichni dospělí zapoměli, jak se cítili jako děti? Omezovaní, bez svých práv, bez svobody, bez možnosti rozvoje? Indigové děti prostě potřebují citlivý přístup,možnost ukázat, že mají svoji vůli, svoje rozhodnutí. Každé dítě má svoji hlavu, ale na některé děti zabírá ta "klasická výchova" protože nemají ještě tu ingidovou duši, nejsou vnitřně tak vyspělé a tedy jsou snadněji ovlivnitelné.

Elatka » Lynette Poloboha určitě ne. Ale takové dítě potřebuje mnohem víc porozumění a souznění s matkou. Mnohem víc citů. Klasické normální styly výchovy těmto dětem většinou ubližují. Já jsem se se svojí dcerou v jejím roce mohla zhádat do krve, když jsem jí vybrala oblečení, na které neměla náladu. Od roka si vybírá oblečení sama, ve všem se rozhoduje sama. Když se nerozhodne sama je zle. Nedejbože, když jí něco koupím, aniž by si to sama nevybrala. Prostě si to na sebe nevezme (pokud na tom nejsou její princezny, to by mi i nohy líbala). :D Ty děti jsou prostě jiné. Potřebují jiný přístup. Potřebují přijímat lásku jako za dvě děti a potřebují mít svůj prostor jako dospělý. Když s ní jednám jako s dospělou, s úctou, dávám jí najevo, že má své možnosti, tak spolu vycházíme bez jediného problému za den. Jakmile pocítí, že mi došli nervy a začínám se stavět do typické role "matka autorita", je zle, zatvrdí se a máme oheň na střeše.

Elatka jj, to souhlasí. Když jsem protiva já, je i dcera. Ale ona je hodně složitá osůbka. Občas to měla přesně naopak. Viděla, že jsem totálně v háji, tak se prostě starala jako dospělá. Už někdy v roce a půl. To jsem opravdu nechápala a hodně jsem si toho vážila. Byly jsme spolu samy a bylo to těžké. Teď když máme spolehlivého a milujícího chlapa, tak si v ní ten dospělák jakoby oddechnul a je z ní dítě. Dívá se na pohádky, které ji předtím vůbec nezajímali, hraje si na princeznu, dokonce jsem jí ušila šaty, má je přes dva týdny a pořád mi chodí děkovat a říká, že ty šaty miluje.. prostě teď si teprve jakoby užívá dětství. Jak jsem napsala, je to zvláštní osůbka. Hodně se v ní vidím. Vlastně jsme uplně stejné a když nás obě chytí naše zatvrzelá nálada.. to je pak peklo. Občas říkám, že jedna z nás její pubertu nepřežije, ale myslím, že to bude spíš naopak. Snad budeme pořád nejlepší kamarádky. :)

Elatka » Monika 21 Až teď jsem si dělala ten test pro dospělé a mám jednu odpověď 0, jednu odpověď 2 a zbytek trojky. Takže těší mě, jsem indigová slečna a konečně se zas o kus víc chápu.

Elatka No ono je těžko si z toho nic nedělat. Pro indigové dítě je ze všeho nejdůležitější láska. Bezmezná a totální láska matky. A když se ti jí nedostává a ještě se cítíš, že tě ta osoba nikdy v životě neměla ani snahu pochopit, tak je to hodně těžké a hodně bolestné. Proto se snažím být pro tu svoji indigovou holčičku pravým opakem. Mazlíme se, tulíme se, povídáme se pod dekou.. :) Je nám prostě krásně. A je nejlepší odměna, když ke mně přijde a řekne mi "maminko miluju Tě, jsi moje nejlepší kamarádka". :)

Elatka » Shirma Nuwa Taky mám podezření, že jsem indigo. Ale těžce pojizvená výchovou. Vždycky jsem potřebovala hodně lásky a nikdy se mi jí nedostalo. Když jsem přišla jako maličká třeba za máti, že se chci jen přitulit nebo jí dám pusu, tak mě odbyla větou "teď nemám čas". To mi vždycky hrozně ublížilo. Takové odmítnutí bylo horší, než když mě později otec bil do bezvědomí. Dodržovat nějaké pravidla, zákony, řídit se hranicemi.. nikdy. Vždycky jsem "šla přes mrtvoly", abych lidem ukázala, že to jde i mnohem líp a mnohem příjemnější cestou. Ale to odmítání a hranice mi vždycky dělali nejhůř. Potřebuju se všemi vycházet, diskutovat, hledat vždy lepší a lepší cesty.. Jsem silný empatik a nedokážu projít kolem člověka, který je smutný, aniž bych se mu nepokusila pomoct. Fakt chodím k cizím lidem v kavárně a mluvím s nimi o jejich problémech.. Společnost mě jako dítě nikdy nepřijala, byla jsem příliš jiná, příliš citlivá a příliš napřed oproti všem okolo. Až když jsem se naučila opravdu kvalitně argumentovat, tak se to otočilo a lidi za mnou začali chodit pro rady a podporu.

Elatka » Monika 21 Kamarádka mi poslala test, který by měl tak nějak přiblížit matku k větší jistotě, jestli mládě je nebo není indigáček.

http://darkhopee.blog.cz/0901/test

Mně se hrozně líbilo, v jednom článku o charakteristice, jak psali o tom prvním pohledu po porodu. Že indigové dítě má takový zvláštní pohled. Vážný, dospělý, až kritický. Já jsem celá absolutně ztuhla, když mi ji prvně dali, protože ona se mi zadívala těma tmavýma očima snad až do duše a takovým hrozně (doslova) vážným a kritickým pohledem, až jsem měla husí kůži. :)

Elatka :) To je jakobych četla o Ellu.. Ona byla sice hodně "dospělá", ale jen, když jsem byla opravdu psychicky na dně. Jakoby to všechno ze mě cítila a snažila se mi pomoct. Kdežto když mi bylo dobře, tak to bylo přesně to, co máš doma. A vždycky to bylo, když jsem s ní jednala jako s dítětem. Fakt, nic jako rozkaz nebo bití nebo přemlouvání nepomůže. Jednám s ní jako se sobě rovnou. Argumentuju. Vysvětluju. Prostě jí vždycky třeba řeknu, že si uděláme čaj a probereme to, ona mi pomůže uvařit čaj (dá sáčky do hrníčků a nasype trošku cukru), pak si sedneme a mluvíme o tom, co udělala, nebo co proč jak dělá. Já jí vysvětlím, že mě to bolí a chce se mi z toho plakat, vysvětlím jí, proč mě to bolí, co by bylo hezké apod. Prostě to spolu všechno probereme, odpovídám jí na otázky a nakonec si vždycky podáme ruku na to, že na sebe budeme hodné. Je to strašně na nervy takhle si pořád o něčem povídat. Hrozně to vyčerpává, ale funguje to. Prostě ne vztah rodič-dítě, nýbrž vztah "jsme dospělí". Ale musíš si stát za svými hranicemi. Fakt jsem zpozorovala, že když už jsem fakt vysílená a povolím, něco jí dovolím, co jindy ne apod. tak šup, a jsme na začátku, takže zase vysvětlování, že jsem jí to dovolila jen proto, že jsem byla moc unavená, ale jindy se to nedělá.. atd. Na hlavu docela. On možná ten Tvůj raubíř cítí, že o něm máš to mínění jako "je to dítě, musí poslouchat a řídit se pravidly" a tím víc se zatvrdí. Ellu třeba odmítá být s mojí matkou, protože ta řeší všechno slovy "musíš, nesmíš, tohle se nedělá" a ona je nasupená a brečí a hádá se s ní. :(

Elatka » Monika 21 Tedy... tady je to všechno, nejen přístup k dětem. :)

http://www.duhovacesta.cz/indigo