Diskuze, Diskuzní fórum

karamel » už zase ocelová žena jednoho jsem dostala od svého syna

karamel » celebrita na každé pštrochu..pravdy trochu...

karamel » celebrita ahoj,

jak jsem psala ve svém příběhu o svých andílcích. Jedna rána stíhala druhou, když už jsem v tom lítala potřetí a v podstatě mi ubývaly síly přihlásila se na pokec Beti, která žije Tenerife na Kanárských ostrovech. Je to češka, kterou postihla velká finanční ztráta. Postavila se na vlastní nohy, na pláži si pronajala obchod, zadlužila se. Mrazáky, v této oblasti jsou nezbytné a stojí hromadu peněz, i pronájem obchodu, nákup zboží.. Přišlo cunami, které nepostihlo jen oblasti mediálně známé, ale i jiné oblasti, o kterých se až tak nepsalo. Voda, písek..výpadek elektriky, ji totálně zničil vše a dostal na kolena. Hledala sílu, kartářky a vědmy, zda se k ní osud obrátí...osud ji zavál na chat, kde jsme probíraly mé trable..do půl roku za mnou přiletěla a děkovala mi za svůj život, v té době chtěla spáchat sebevraždu. Můj osud a chu´t žít,ji dodal sílu bojovat se svým údělem.

Proto tu všem píši, vše má svůj důvod, ale já anděl nejsem ještě né..zatím víc dostávám než dávám...

karamel » KatkaV no a co...prostě co se děje...jen aby ti co by tě neoznačili, nebyli těmi magory...

vítám tě na tomto vebu, takdy tu nejsem moc dlouho...

karamel veverko, tady jde vidět kdo a co zažil, protože co neprožiješ-nepochopíš...
Lidé se tváří že tě chápou, ale opravdu když to člověk neprožije, nikdy nechápe o čem je řeč.

karamel » Najdise.cz jsi rejpalka...proč by to muselo být jen takhle?

karamel » Ameliee Stačí minuta, aby si všiml člověka.
Hodina, aby se ti stal sympatický.
Den, aby ses zamiloval,
ale někdy nestačí celý život,
abys na někoho dokázal zapomenout...

karamel » Ameliee já poznala anděly, je to na román...

Jako každá žena kolem 40-tky hodnotí svůj život a hledá co dál, děti pomalu vylétají z hnízda, manželské ticho..a vy plná duševní síly.
Tak mě osud přes několikeré rouhání vmetl na internet mezi skupinku lidí, s níž se později vyklubali pozemští andělé. Při psaní s nimi mě až mrazilo, radovala jsem se a kolikrát obětovala i kus spánku.
Vyplatilo se to..
S některými jsem se i setkala a skutečně, ač si člověk představuje lidi jinak, ty oči nezklamaly.
Pak přišel rok 2006 a jedna rána za druhou a já se pomalu na všechny dívala z druhého břehu. A co mojí andílci..pronajali kemp 13km od mého domova na dva dny, aby mi byli nablízku. U některých to bylo i stovky kilometru, někteří přilétli i letadly, poněvadž žijí v zahraničí. Během těchto tří let jsou se mnou, i když už to není tak intenzivní. Jeden človíček ze slovenska mi poslal digitální zrcadlovku, prý až nasbírám sílu, abych se na svět dívala jinýma očima. Nic nechtěl... v té době se mi odstěhoval syn, samozřejmě si bral i počítač, jeden andílek mi zavolal, jakto že se neozývám a jestli chceš, pošlu peníze na nový, že věří, že penízky vrátím.
Dodnes někteří za mnou přijedou 300km, jen na hodinku, aby mě objali.

Děkuji andílci...mám Vás ráda a vím, že někteří jste našli to své štěstí a myslíte na mě, jako já na vás...