Diskuze, Diskuzní fórum

Háňa* » nemoomen Já mám svého egouška ráda. Patří přece ke mně

Háňa* » Rachelinka 5 strach ze smrti, to přímo ne, ale nelíbí se mi představa, že tady nebudu, protože se mi taky docela líbí

Háňa* » Eva Mně tohle nepřipadá přímo jako intuice. Spíš sis z otce udělala "mluvčho" svého nitra, protože otec je (byl) pro tebe bezpečí a věřila jsi mu.
Když chceš něčemu věřit, uklidnit se nebo si dodat odvahy, tak ti to prostě "řekne" on.

Háňa* » atraM

Háňa* » movvin Vtělená vesmírná bytost - sedí na mě úplně všechno.
Hlavně jsem zažila tu úlevu, že už konečně vím, co jsem zač, jak o ní píší

Háňa* » Saddáma Pokud je někdo v pekle, asi tam patří, tak ať se smaží. Každý podle svých zásluh. V pekle nikdo neskončí z nějakého ojedinělého zaškobrtnutí. V těchto věcech žádná protekce ani možnost nespravedlivého rozsudku není možná.

Háňa* » jaja84 prisla jsem o praci a ke vsemu mam jeste psychycke problemy

Tak to jsi tu dobře

No, to byl vtip. Teď vážně.
Možná, že ses zaklela sama. Stala se ti v dnešní době poměrně běžná věc - přišla jsi o práci. Je to samozřejmě nepříjemné, stresující, deprimující..... a od té chvíle vidíš všechno černě. Chápu, také jsem zažila.
Ale zatím nejde o život. Pokud máš odstupné nebo podporu, udělej si "dovolenou". Spi, dokud se ti bude chtít, ukliď si skříně, vymaluj a dodělej doma resty - a třeba za týden, až se prostě na to budeš cítit, začni "chodit do práce" - tím myslím, několik předem určených hodin denně se věnuj hledání práce, přočítání inzerátů, posílání životopisů, apod. Takové svoje úřední hodiny. A mimo ně zkus na to nemyslet - děláš pro to všechno potřebné, tečka.
Dřív nebo později práci najdeš, to je jasná věc. Neznám nikoho, kdo by byl nezaměstnaný deset let. Takže, nepropadej panice

Háňa* » anoki To se nedá většinou poznat na první pohled bez jakékoli komunikace, ale myslím, že stará duše by něco podobného nezkoumala

Háňa* » sunny5 Ale vždyť přece nemusíš mít názor úplně na všechno na světě 24 hodin denné.
Pokud ti jde o to, vypnout mozek, asi to v tu chvíli nepotřebuješ na to, aby s tebou lidi pokecali, ale naopak, aby sis odpočinula od neustálého utváření názoru, hodnocení, potovnávání

Mimochodem, s lidmi, kteří mají na všechno jasný názor a všechno je jim "jasné", protože oni si to přece vyanalýzovali, lidi stejně moc nepokecají, protože buď ostatní nepustí ke slovu nebo se je snaží přesvědčit za každou cenu o té své "pravdě"

Háňa*

Háňa* » sunny5 Pokud se ti to povede, budeš mít úžasné zážitky i z toho obyčejného loupání cibule - zjistíš, že je fascinující, že ta příroda vytvořila tak složitou a krásnou rostlinu, jak jsou na sobě jednotlivé lupínky pečlevě naskládané...... asi tak
Hlavně v tu chvíli nepřemýšlej, proč to tak je - jen se kochej a nenech se vyrušit.
Přemýšlet o tom můžeš jindy, až budeš mít přemýšlivou chvilku

Háňa* » Najdise.cz On je ale rozdíl mezi myslet a přemýšlet.
Samozřejmě, když člověk potřebuje něco vyřešit, musi to vymyslet. Ale neměl by zase dělat u toho nic jiného.

Je to stejné, jako když ti psycholog poradí, že když chceš hubnout, abys při jídle nekoukala na TV, nejedla u PC a soustředila se na to, co děláš. Prostě to jídlo bude efektivnější, víc si ho vychutnáš a hlavně vnímáš, že jíš, takže mozek to ví a bude potom "najedený"
Myslím, že to ta funguje se vším

Háňa* » sunny5 Při tom, jak ti ty myšlenky jdou, něco děláš. Vaříš, žehlíš, jdeš po ulici....

Chce to trénovat vnímání toho okamžiku, co právě probíhá - zkus svoje myšlenky cíleně zaměřit jen na to teď děláš. Třeba vaříš. Vnímej vůni té cibule, co krájíč, její tvar... taknějak - prostě při tom nepřemýšlej o tom, že až to uvaříš, půjdeš se naložit do vany. Na to, aby sis to vychutnávala, dojde čas, až tam budeš.
Nevím, jak to popsat - tyto věci se špatně formulují slovy

Háňa* » sunny5 Já to mám podobné, ale neřeším, jestli je to kvůli planetám nebo jaké jsou důvody. Prostě to tak je. Tečka. Ale hlavně, už umím to šrotování odložit, když se potřebuji na něco nebo na někoho "nacítit"
První fáze - přestat přemýšlet o tom, PROČ. Proč jsme na světě, proč někdo je takový a někdo makový, proč jsou lidé zlí........ v podstatě většina témat, která se zde probírá.

Pokud to tak je, proč, to není podstatné a když to budeš vědět, stejně na tom nic nezměníš.
Jen se rozptyluješ.

Neřešila bych PROČ, ale JAK, CO a KUDY. A to ti řekne tvá intuice. Jen jí nesmíš pořád skákat do řeči

Háňa* » sunny5 Já myslím, že čeho jsme schopni, to se nemusíme učit, protože to v sobě máme dané. Stačí to jen nepotlačovat.
Myslím, že se lidé omezují sami - tím, že neustále cíleně a za každou cenu všechno promýšlí. A hlavně, tím věčným "proč to tak je". Tím si zaneřádí mozky zbytečnostmi a ty perly jim tam zaniknou

Háňa* » Nikišátko Pokud on to cítí jinak, je přece jasné, že to tvůj osudový muž není - tedy, ve smyslu, jaký máš asi na mysli.
Možná je pro tvůj život jen nějak důležitý - něco máš díky němu pochopit, někam se posunout...

Háňa* » M.A.U. Já si myslím, že do matčina těla žádná nová duše nevstupuje.
Že duše vstoupí do těla po narození

Háňa* » movvin Jo, možná - dnes už vím, že je zbytečné o tom fantazírovat a vymýšlet jak a co bylo nebo nebylo. Už to umím brát tak, že prostě NĚCO proběhlo, možné je všechno a už se toho neděsím.

Háňa* » Najdise.cz I já mám husí kůži, když si na to vzpomenu. Neumíš si představit, jak mi bylo v tom okamžiku, kdy mi to došlo. A ještě v 15 letech. Dnes už by si to člověk nějak vysvětlil - na takové ty drobné zážitky s okamžiky, jsem zvyklá, ale tohle se mnou zamávalo - v 15 ví člověk o životě ještě prd. Ale svým materialistickým rodičům jsem to nikdy neřekla - stejně by m nevěříli. Nevěřili mi ani ti, co tam se mnou byli - to mě štvalo nejvíc - že jsem neměla v tom šoku spojence

Háňa* » seven Ano, ten pocit "to už se mi někdy stalo" znám, ale kdysi jsem měla zážitek, který byl až strašidelný.

Přijela jsem do Polska na tábor jako patnáctiletá - poprvé v životě v Polsku. Byl za městem u moře, ale do města jsme chodili na výlety.
Když jsme tam přišli poprvé, já jsem to tam prostě znala - věděla jsem, kde je cukrárna, pošta, papírnictví..... nevěřili mi, že jsem tam poprvé. Když jsem si to uvědomila, bylo mi až špatně - v životě na to nezapomenu.

Z minulého života to asi nebude - těžko bylo bylo papírnictví nebo pošta na tom samém místě - spíš si to vysvětluji jako vjemy někoho jiného, místního, které jsem nějak přečetla - nějaký přenos myšlenek, aniž bych to chtěla, prostě, samovolně