Diskuze, Diskuzní fórum

Nuna » elaviel Jo. Na to jsme jaksi pozapoměli. Opravdu znám mraky případů,kdy žárlivec je zároveň nevěrníkem,což už mi vůbec hlava nebere!
To snad musí bejt pro tu ženskou ještě daleko větší potupa.

Nuna » Najdise.cz Vždycky mě vytočí do vrtule,když mi někdo řekne,že ze mě cítí smutek.
Je teda fakt,že dneska příliš veselou náladu nemám,nebo neměla jsem dokud jsem si sem nesedla. Teď je to lepší a dokonce na mě jde únava a půjdu spinkat.
Samozřejmě, že mám pořád věci,o kterých neumím mluvit. Ne že bych nechtěla,ale prostě to nejde. Ne z obavy,že by to druzí nepochopili,ale spíš proto,že to sama nemám pojmenované a nevím ani,jak bych začala. Přesto jsem tady na tomhle webu na sebe práskla tolik toho,co nikde jinde nikdy jindy ne. Dělám to postupně,po kouskách, což není cílená záležitost,ale spíš jak se to do které diskuze hodí. Kdyby si někdo dal práci a sesbíral všechno co jsem kde napsala,tak mě prokoukne jak čerstvě umytý okno. ( Ale nedělej to prosimtě,sice by to bylo pro Tvé studium asi přínosné,ale je to přes 2500 příspěvků )
Mám za sebou dost,ale pořád to není nijak drastické - v porovnání s tím,jaké příběhy tady čtu od jiných. Já vlastně mohu říct,že jsem typickým příkladem rčení,že "Neřádi mají vždycky štěstí",protože pořád nic z toho,co mě potkalo,nepovažuju za tak strašlivou životní ránu,že bych se kvůli tomu hroutila. Nebo je to jenom moje síla a schopnost dívat se na věci pozitivně? Hledat na všem to dobré? Nevím,každopádně byť mám věci,které mě tíží,cítím se spokojeně a štastně - nezdolnej až protivnej optimista
A taky děsivej cynik a rejpal.

Nuna » Najdise.cz Já jsem chtěla - studovat psychologii. Já toho chtěla studovat! A oni mě nikde nechtěli. A mě to bavilo, já byla pilný student ...no,jejich chyba,přišli o hodně!
Tak jsem si sama sobě - a tady - psychologem no.

..přestalo mě bavit spát je strašlivý..

Nuna » Najdise.cz Kurňa neslovíčkař nebo Ti seberu kyblíček!

Netěší mě,že mají ostatní problémy.Jen mi cizí problémy pomáhají zapomenout na ty moje, nebo si řeknu" Blbče,Tvoje starosti jsou houby starosti." Potřebuju odvézt svoje myšlenky jiným směrem a číst se mi zrovna nedaří,byť Ježíšek nadělil mnoho knih. A navíc po těch 14ti dnech,kdy jsem tudyma pouze prolétávala,mám kapku abs´ták no.

Ale co já Ti to tady vykládám,když už prdíš do peřiny že jo

Nuna » David(off) ..milovat Tebe..

Nuna » Najdise.cz "..už Ti lásko není dvacet let... už Ti není ani dvacet pět.."

..no jo bobši,seš halt starej vošklivej bubák..

..nevadí Ti doufám,že Tě oslovuji takto familiárně že ne? ..

Nuna » Najdise.cz Vím. U psychologa se člověk vypovídá a odchází s mnohem lepším pocitem. Ale psycholog na tu chorobou žárlivost bohužel nestačí,k tomu psychiatrovi člověka stejně pošle.

Studuješ psychologii? Závidím!

Nuna » Najdise.cz Nespím,protože řeším cizí problémy. Což dělám ostatně vždycky,když je mi samotný mizerně.Pomáhá to.

Hranice mezi chorobnou žárlivostí a žárlivostí je velmi tenká,přesto bych řekla - i na základě tady těch reakcí,že je daná a dovedeme ji rozlišit.
Kde je hranice mezi stavem " je mi to líto,mám vztek,mrzí mě to" a "žárlím",to už je horší najít. Někdy to slovo" jsi žárlivec" ujede v nějaké emoci,aniž by to ten druhý myslel tak,že se máš jít honem rychle léčit. Je prostě snažší tohle vyslovit,než hledat slova na to,jaké pocity s námi v tu chvíli cloumají.
Chápala bych,že žárlivost může být projevem strachu. Obavy,že přijdu o něco,co je mojí "jistotou" - nazval jsi velmi trefně ztrátou pevné půdy pod nohama. Věřím - a v Tvém případě dvojnásob - že to celé je jen momentální popud, nálada a stav,který ve skutečnosti nemá s tou zničující žárlivostí co dělat.

PS:Mě nevadí,že tu bude smrad. Já věci ráda pitvám - to víš - už jen proto,že pojmenovaný problém se řeší mnohem lépe než jen pocit toho,že je něco špatně a pořádně nevíme co.

Nuna » Najdise.cz Víš že je to celé především o důvěře že? Je to o tom,jak moc svého partnera známe a jak moc mu věříme. Samozřejmě,že pocit absolutní jistoty nikdy nezískáš,stejně tak jako nezískáš nikdy důkaz věrnosti. Ale pokud člověk věří sám sobě, nemá důvodu nevěřit své druhé polovičce.
A další věc je ta,že existují dva způsoby,jak se k tomu postavit. Nová kolegyně na služební cestě...Hmmm,je mladá,atraktivní..tak si lehnu a budu si v hlavě promítat scénáře,copak se tam na té služební cestě asi děje?! Pomůžu tím něčemu? Bude mi lépe? Budu klidnější a získám důkaz věrnosti,když budu své polovičce šestkrát denně volat a po návratu jí podrobím křížovému výslechu? Nebo mi bude lépe,když si řeknu "Hmmmm...je mladá,atraktivní...ale co by dělala s tím mým starým pardálem?! " a seberu se a půjdu se naložit do sauny, do bazénu a pak blaženě usnu s vědomím,že má drahá polovička se zítra vrátí.

To samé je to s tím internetem - vedla jsem tu dloooooouhou diskuzi na tohle téma. Čím si pomůžu,když si budu myslet,že moje polovička někoho uhání po síti? Snížim se k tomu,že jí budu otvírat mejly? Budu koukat po profilech lidí,které má v přátelích a přemýšlet, s kým je mi nevěrná? Nebo si řeknu " Jen ať se baví,když jí to dává něco,co je pro ni v tuhle chvíli zajímavé a důležité,je to v pořádku".

Jasně,ani jedna z těch věcí nesmí přerůst do extrémů,to jsi sama řekla. Na služební cesty příště pojedu s tou starou plešatou kolegyní a u internetu budu sedět "jenom" do dvou,místo do tří.

Nuna » Najdise.cz Pravda,potkala jsem za svůj život psychiatry tři. Při prvním sezení Tě nechají vypovídat se,předepíšou Ti prášky,při druhém sezení se Tě zeptají,jak Ti po těch prášcích je a při třetím Ti zvýší dávku. Dál jsem to nedotáhla( aniž bych kdy jediný prášek snědla já nebo moji blízcí) a ani nemám zájem.
Já jsem ta poslední,která chce a může tuhle vědu soudit,ale jestli je tady někde jeden jediný psychiatr s nějakou jinou léčebnou metodou,která by se dobrala k podstatě a příčině problémů,ať se mi prosim vás ozve!

Jasně,nedostatek sebevědomí je logickým vysvětlením pro takového jednání. Ale malé sebevědomí má spousta lidí a nevyklubou se z nich chorobní žárlivci..

Nuna » Najdise.cz Vím. Kdyby jen jednomu jedinému člověku tahle diskuze v něčem pomohla,tak jsme vyhrály!

Nuna » jannisha Žárlivost je opravdu nemoc. Termín "chorobná žárlivost" použil i psychiatr u mého bývalého muže. Bohužel tehdy dostal tento jen nějaká sedativa na uklidnění a pak antidepresiva,která měl užívat pravidelně. Můj odpor k práškům je tu obecně znám,tahle zkušenost mě ještě víc utvrdila v tom,že psychiatrie je věda k hovnu - národ promine.Nebo ne ona jako taková,ale její aplikace v praxi,která se omezuje v drtivé většině jen na to předepsání pilulek. Co by to chtělo? Dopátrat se příčiny,proč ten dotyčný vůbec žárlí? Bude to mít kořeny někde v dětství? Spojitost s karmou? Vliv výchovy? Jak to odstranit? Jak vyléčit žárlivost? Dá se to vůbec?
Je....to potupné,ponižující,jak jsi řekla - trapné. Vzpomínám na vlasy položené přes polštář a peřinu,kontroly v zaměstnání - když jsem ještě směla pracovat,scény na ulicích,když můj pohled zabloudil - nechtěně a necíleně - na nějakého jiného muže,dlouho jsem vůbec nesměla mít mobil...
Žárlivci nehledají důkaz nevěry. Oni hledají důkaz věrnosti. Jenže ten neexistuje a najít důkaz nevěry se tedy - z jejich pohledu - stává snažším. A když se jim to nedaří,tak si ho uměle vytvoří. Je to cílem a smyslem celého jejich konání. Ale proč?

Nuna » Najdise.cz V první řadě díky za příspěvek,za to,že jsi ochotna o tom mluvit i přes to špatné,co Ti žárlivost přinesla.
Ano,je to velmi častý jev,kdy člověk žárlí,aniž by k tomu měl důvod. Devadesát procent žen je svým žárlivým manželům věrná,někdy ze strachu,co by se stalo,kdyby se nějaká nevěra provalila ("Když takhle řádí,když mu věrná jsem,co by dělal,kdybych nebyla") a často prostě proto,že ten muž se ženě svými žárlivými projevy natolik znechutí,že tím podvědomě zanevře na všechny chlapy celkově se slovy" Ještě jednoho takového blbce a odvezou mě!" No a někdy taky proto,že k nevěře prostě vůbec nemá příležitost a díky tomu,že je neustále žárlivými projevy deptána ani chuť.

Každopádně teda - dobře,že můžeš v současnosti říct "Je to za mnou" a přeju,ať tenhle vztah,který máš,je té bolestné žárlivosti oproštěn.

Nuna » Iwetka :-F Chtěla jsem napsat úplně to samé - flétna a sbor!

Nuna » Tyna_Tynka Může být.Když se nad tím zamyslím,tak tyhle moje problémy začli,když se narodil druhý syn,ještě v porodnici. Byl malinký,nedonošený,bojoval o život a já tam ležela s ním a byla jsem tak strašlivě neuvěřitelně statečná,že mě z toho chytl krk.
Postupem let se několikrát opakovalo,ale nikdy mě nenapadlo dávat to do souvislostí s nějakým životním předělem,problémem,starostmi.. Měla jsem období,kdy to třeba 3 roky bylo v pořádku a pak jsem s tím zase marodila několik měsíců. Naposledy jsem skučela letos na jaře. To bylo v době,kdy jsem měnila práci,tak možná tenhle "stres"?
Jsou to situace,ve kterých potřebuju oporu,podporu,byť se tvářím tak,že by si nikdo ani netroufl mi ji nabídnout.


Jinak jsem to tady pročetla celé a je to velmi zajímavé a poučné a vůbec smysluplné,takže díky za tuhle diskuzi.

Nuna » lenyška
No má milá, Tvá čeština mi nervy nedrásá.
No ale jelikož jsme se nedobrali ani v té dlouhatánské diskuzi o egu ( nebo těch diskuzí myslím bylo víc) k nějakému konci a shrnutí a já tudíž postrádám praktické rady ( ) ,tak ani nevím,co s tím vlastně dělat. Já za to nemůžu,že se mám ráda. ... ( Mě to tady učíte a pak mi to vyčtete! Kámošky! )

Nuna » lenyška Krční páteř. Už 12 let. Myslím jsem tu psala,že mě čeká operace. Ale nechce se mi na ni. Tak co s tím mým egem?

Nuna » Najdise.cz ..tvrdý...
..je li y - i - už jediným problémem této - tak krásně rozpitvané diskuze, pak tu nemám co pohledávat ..

.. Kuliočko milej,Tebe si asi začnu považovat ..

Nuna » gago Já jsem to vlastně v určitém životním období měla taky.Vždycky jsem byla otevřená až příliš,ale zkušenosti a čas - věk - mě naučily,že ne za každých okolností je to vždy dobré.Už jen proto,že některé lidi mohu svými řečmi obtěžovat. Vyprávět úplně všechno o sobě se ani leckdy nehodí.

Nuna » gago Z toho,co popisuješ,bych nesoudila,jestli jsi introvert nebo extrovert. Jasně, odmítnutí od jednoho člověka Ti může srazit sebevědomí,ale jsi ještě velmi mladý na to,aby to nějak pochroumalo Tvoji osobnost,potažmo ji úplně změnilo. Takových odmítnutí ještě zažiješ mnoho. A každé to odmítnutí musíš brát jako životní zkušenost. Zkušenost, nikoliv prohru! Neupínej se k tomu,že za každou cenu musíš mít nějakou holku, svůj život žij i bez děvčat. Není důvodu se tím trápit,brzy se najde někdo, s kým budeš zase umět mluvit, budeš vtipný a veselý.