Diskuze, Diskuzní fórum

Háňa* » charri Nevím. Mám syna Vodnáře a od mimina je přesnej A má kámošku - v baráku, stejně starou a ta je to samé v bledě růžovém.

občas mi vypráví podobné přípěhy - s tou už nechodím. Po třech dnech, kdy jsme se jen kamarádili, mi začala říkat miláčku a po týdnu se divila, že chci jít v sobotu s kámoši na pivo, když mám ji.
Jasně, on se kamarádil, tomu věřím.

Háňa* » charri Taky myslím. A právě proto jsou pro ni kamarádi důležití. Dítě potřebuje především kamarády. A Vodnář, ten nikoho, kdo se ho snaží někam uvázat, nebude považovat ani za kamaráda, natož za partnera. Cítí jen náznak tlaku do nějakého závazku, pro který se sám nerozhodl, a prchá

Háňa* » masér Jan kohout Moje zatím žijí v ilegalitě - nějak se nemám k tomu, jít k lékaři

Háňa* » štospapiru Určitě. Tady vidíš starou známou věc, že přátelství, to je někdy víc než láska.
Važ si svých přátel s vědomím, že jsou ale na jiném žebříku, než případné lásky a partnerky.

Háňa* » štospapiru Tak jistě, pokud to bylo poprvé, kdy jsi potřeboval její podporu a zjistil, že tu pro tebe není, potom jsi udělal dobře, že jsi z toho šel. Mít partnera v nemocnici, neumím si představit za ním každý den alespoň na chvilku nepřijít. Ne ze slušnosti nebo povinnosti, ale proto, že já chci vědět jak mu je, vidět ho - zajímá mě to

Háňa* » twnr Jo, to je určitě pravda, že touží po uznání, ale uznání by si měl umět poskytnout v první řadě sám sobě. Pokud má v pořádku sebeúctu, nepotřebuje přece řešit, kolik má jaký žebřík příček a na které se zrovna nachází. Je mu s někým dobřea to by asi mělo být právě v tom mladém věku, kdy se ještě neřeší nějaké životní nezbytnosti, to prioritní.
Lámat si hlavu s tím, co možná někdy nastane, to je zbytečné

Háňa* » štospapiru Čekat můžeš cokoli, ale to prostě neznamená, že ten druhý má povinnost ta tvoje očekávání plnit. Tohle je podle mě případ, kdy někdo z vás, pravděpodobně ty, udržoval násilím vztah, který vlastně vztahem nebyl. Buď proto, že se bál zůstat sám nebo byl na partnerovi závislý a ten to věděl a bál se to ukončit, aby druhému ublížil co nejméně, pořád čekal, až přijde ta vhodná chvíle....... někteří lidé se neumí rozcházet - raději to udělají tak, aby se rozešel ten druhý. Tak to prostě je.

Háňa* » twnr Prosím

Háňa* » twnr Ano, můžeš jí pomoci a tím zároveň i sobě. Přestaň se upínat na to, co kdo ví, cítí, kdo koho možná někdy ztratí, a snaž se jí být milým, uvolněným a pohodovým partnerem. Užívejte si spolu pohodu, lásku, příjemné chvíle a nadělejte závěry, když jste sotva na začátku. Co bude, na to si počkejte, až to přijde. Je zbytečné si pěstovat nějaké zbytečné úzkosti předem. Když to nedopadne dobře, brečet můžeš potom

Háňa* » twnr Jinak, proč se každý chce za každou cenu vpasovat na nějakou příčku v jednom žebříku ? Partner a kamarádi nebo třeba rodina, práce.... všechno může být pro člověka důležité, ale je to prostě něco jiného, nedá se to porovnávat, co je víc. Každé dá člověku něco jiného a potřebuje všechno

Háňa* » twnr Dělá to přímo ukázkově Je dobře, že kvůli tomu, že s někým chodí, všechno ostatní neopustila a nevěší se na partnera - dělej to také.
Nepropadej panice - kdyby s tebou nechtěla být, nebyla by.

Háňa* » hledající A zkusila jsi jim říct, že jim odpouštíš ? Možná potřebují zrovna to. A to za tebe žádný Anděl udělat nemůže

Háňa* » MeloryNox Já si hlavně nemyslím, že když je partner osudový, znamená to, že se nikdy nerozejdeme a že ho nevyměním. Podle mě je osudový partner každý, i kdyby jich člověk měl za život deset.
Každý má pro můj život nějakou úlohu, každého jsem měla potkat a něco s ním prožít, poznat....
Tedy, pokud se nějakým přirozeným způsobem potkáme nebo seznámíme.

Háňa* » tygřenka Možná by to šlo, ale to bys za tím tu tlustou čáru musela udělat ty, ne on.

Pro mě, když někdo zklamal na celé čáře, zklamal na celé, ne na půlce, takže má utrum

Háňa* » Artep77 Ano, já jsem se hodně změnila. Ale řekla bych, že to bylo spíš moudrostí, nabytými zkušenostmi a nadhledem, který přichází až s věkem, respektive, s prožitým.

Háňa* » UreaNayal Díky za vysvětlení. Sice jsem z toho stejně kamzík, ale nevadí.
Tendenci ochraňovat skutečně mám
Jinak, matku jsem vnímala jako znervózňující element - měla jsem ji ráda, nic špatného mi vyloženě nedělala, ale byla jsem stále ve střehu - nevím proč. Na můj vkus byla moc náladová a ukřičená. Nekřičela ma mě (někdy taky), ale prostě byla moc hlučná a vztekavá - mě to rušilo. Měla jsem už jako malá pocit, že mám řešit její náladu - že mám ochraňovat já ji, před těmi nepříjemnými věcmi, kvůli kterým je na nervy.

Háňa* » goldi20 Kdyby to tak bylo, neexistoval by na světě pár lidí, kteří se vzájemně milují.

Háňa* » Najdise.cz Jo. Já si hlavně neumím představit to NIC

Háňa* » Najdise.cz Mně pomáhá napsat si všechno, co mě štve nebo co bych nejraději udělala na papír - používám při tom i tak sprostá slova, která ve skutečnosti ani nejsem schopna vyslovit, vykřičníky, oplzlé symboly... co mě napadne.
A potom ten papír vzteky rozškubu na miniaturní kousíčky a spláchnu do záchodu. Vždycky je mi potom líp

Háňa* » Najdise.cz Já tomu nerozumím. Když mám Lunu v Raku, znamená to, že jsem matku vnímala tak, jak vnímá Rak nebo jako by byla Rak ona ?